Co se v mládí naučíš, je prej základ moudrosti. Jenže ve stáří najdeš jen snůšku blbostí, zpívá ve stejnojmenné písničce Jarda Svoboda se svou skupinou Trabant. Protože jsem už starší a do školy jsem začal chodit za Stalina, raději nevzpomínám ani na učitele, ani na horu dnes nesmyslných informací o hloubce Bajkalského jezera a počtu tun vytavené oceli v SSSR. Když se změnil režim, doufal jsem, že současná mládež na tom bude mnohem lépe. Některým se povedlo nenechat se zglajchšaltovat, většina ale (tak jako rodičky v porodnicích) podlehne a všechno, co se naučí, se nenaučí ve škole.
O stále horší úrovni českého školství jsem zde psal mnohokrát. Zjištění, že totéž se týká prakticky celé Evropy (a západního světa), moc nepotěší. Benjamin Kuras příčiny vidí podobně jako odborníci (tedy příliš televize, která dětem umrtvuje vynalézavost, vyjadřovací dovednosti a umění hledat řešení problémů, příliš počítačů, které zbavují děti schopnosti řešit problémy vlastním myšlením, a příliš štědrý sociální systém, který stále víc Evropanů zbavuje motivace učit se, zdokonalovat své dovednosti a usilovat o úspěch), ale vidí to i hlubinněji (i on, i když nepřímou řečí, apeluje na ženy):
Příčinou méně viditelnou a pomalejší, ale za současného demografického stavu nezvratitelnou a pro úroveň vzdělanosti smrtelnou je viditelně klesající inteligence z generace na generaci, pozorovatelná zpětně už půl století. Jejím kořenem je fakt, že inteligentní a vzdělané ženy rodí méně dětí než ženy nižší inteligence a nižšího vzdělání. Někdo dokonce propočítal jakýsi koeficient, podle něhož čím jsou rodiče nevzdělanější a s nižším IQ, tím mají víc dětí. Tak se v každé nové generaci (už půl století) rodí menší procento inteligentních a k vzdělání vychovávaných potomků. Pro toto rostoucí procento slabších se snižují školní standardy, které začarovaným kruhem snižují úroveň vzdělání.
Marně před lety Bohuslav Blažek varovně popsal školy jako zradu dospělých na dětech (mimochodem, byl to on, kdo upozornil, že školy, soudy, věznice a nemocnice – porodnice jsou si architektonicky podobné), marně jsem se snažil vnucovat učitelům a nakladatelům překlad (kapitoly o vzdělání z) knihy Aquarian Conspiracy Marilyn Fergusonové (dodnes nevyšla). Dnes může Kuras naplno napsat: Prožíváme krach půl století starého a všudypřítomného levicového přístupu ke vzdělání, v němž si jsou všichni rovni a nikdo nevyniká.
Konečně už i český odborník (Daniel Münich, ekonom CERGE) v LN nabádá, abychom se „starali o školky, nikoli o maturity“ a o nutnosti rozumné změny napsal: Ve školce se děti mají naučit se hrát si, být v kolektivu, nikoliv počty. Málokomu dochází, jakým hlubokým demografickým přelomem jsme prošli. Zmizely vícečetné rodiny, kde se starší děti staraly o mladší, a ty se od nich sociálně učily. Naopak přibývá jedináčků, kteří nevyrůstají s vrstevníky. Přitom víme, že sociální dovednosti jsou minimálně stejně důležité jako ty „kognitivní“. Problém je i v místní nedostupnosti školek a v nešťastně rozdělené odpovědnosti. Starostu logicky tolik netrápí, zda dítě vystuduje základní školu, protože má nějaký handicap, proto raději „zainventuje“ hasiče a fotbalové hřiště…zatímco špatná střední škola se později dá do značné míry dohnat, ztráty v předškolním věku se nadají nahradit. Nikdy a nijak.
Marně již šestnáct let naznačuji, jak moc i v tomto ohledu záleží na průběhu těhotenství a porodu. Marně jsem celé roky zdůvodňoval (na prázdninových seminářích, kde tvořily většinu osazenstva učitelky, na středních školách, ale i na konzervatořích), že právě ti „zlobiví“ žáčci, kteří se neustále vyptávají a „vyrušují“, jsou ve třídách ti nejdůležitější. Hm, první pětku jsem (symptomaticky) dostal z kreslení, když jsem nenamaloval jablko tak, jak bylo předkreslené, ale podle sebe (v jiných barvách). Kuras to (konečně, ale možná příliš pozdě) píše a říká naplno: Zanedbali jsme vzdělávání excentriků a géniů, bez jejichž výjimečné, uctívané a odměňované tvorby žádná civilizace nemůže vzniknout ani přežít.
A tak nebezpečně a příliš mnoha potenciálním géniům a excentrikům (rozuměj: také alternativcům a špatně porozeným a nikdy nechváleným hledačům) nezbývá než si občas „protestně“ a teskně zazpívat:
Tak pořád seš jak na trní a nevíš co tě naplní.
Laciný štěstí? Instantní duchovno?
Hledáš co tě zachrání od trpkýho poznání,
že co ses v mládí naučil, je ve stáří na hovno.
Přitom návodů jak z bryndy ven je jen na tomto blogu (např. v rubrikách Jiné myšlení, Ženy a porody a Duchovnost) přehršle: jen začít a vyhledat si… Jen se rozhodnout to (z)měnit. Jarda Svoboda to jako souputník nás všech a virtuální člen naší osobní lidské stráže, protože to jsou významy slova trabant, umí přetavit do formy tříminutové písničky. A co Vy?
Naznačuji, že rozhořčení a pojmenování negativních aspektů našich životů je jen pouhá příprava, nezbytný začátek změn. Teprve pozitivní, postupné kroky (přeprogramování mysli) se počítají. Cesta je to dlouhá (nemůžeme přece chtít změnit za pár dnů něco, co jsme „budovali“ a trénovali desítky let), ale nezbytná, chceme-li přežít.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=13650
http://blog.baraka.cz/2009/01/marilyn-fergusonova-nove-zpusoby-uceni/
http://blog.baraka.cz/2009/01/skola-jako-zrada-dospelych-na-detech/
Mé dřívější pokusy naznačit hloubku krize a její nebezpečí:
http://blog.baraka.cz/2010/09/rvu-abych-mohla-v-klidu-ucit/
http://blog.baraka.cz/2010/12/je-vas-ucitel-a-psycholog-normalni/
http://blog.baraka.cz/2009/09/a-zase-to-skolstvi/
http://blog.baraka.cz/2009/01/zaci-nenavidi-matematiku/
http://blog.baraka.cz/2009/01/vzdelanost/
http://blog.baraka.cz/2009/01/lestit-skeble/
http://blog.baraka.cz/2009/01/slavici-a-vrabci/
A jak by to mohlo a mělo jít:
