Nevkročíš dvakrát do stejné řeky, věděli už naši předkové, a tak druhé natáčení další přednášky v klubu Dajána bylo naprosto jiné. Včetně výsledku. Už když pro mne Dan jel, ocitl se v zácpě, a měl starost, jestli to stihneme. Samozřejmě jsme to stihli. Stěžoval si ale, že nestíhá Dajánu udržovat, plánovat pořady a propagovat … je jaksi klubově unaven. Jinými slovy, klub, ve kterém se mají zájemci v prostředí klidu a míru oprostit od všech vnějších starostí, vede člověk, který v klidu a míru není: nenalézá čas si pár minut denně zahrát na didžeridu nebo se nechat zharmonizovat na rezonančním lehátku.
Ono by se řeklo: klub je týž, a už mám nějaké ty zkušenosti, takže to dopadne zase výborně, jako obvykle. Jenže: výzdoba klubu byla spartánštější, místo velkých obrazů tam byly pověšeny téměř geometrické mandaly za sklem (takže akustika nic moc), a ten večer byl v televizi přenos utkání, ve kterém se nejlepší fotbalové mužstvo na světě (na jednom z největších stadiónů na světě) utkalo s Plzní: mužský výběr co s načatým večerem byl předem dán.
Při stavění stojanu kamery a aranžování toho, co je za mnou, kameraman nepočítal s tím, že se budu hýbat. A za mnou byl dolní roh okenního výklenku a na něm nezapálená vonná tyčinka: celou dobu přednášky mi na záznamu trčí z hlavy.
Mimochodem, tohle je typický syndrom bílého slona: když dostane adept meditace zadání Nesmíš myslet na bílého slona, samozřejmě ho nemůže dostat z hlavy. Takže kdybych zájemce tímto upozornil na tyčinku trčící mi z hlavy a poradil jim, ať si jí prostě nevšímají, samozřejmě budou znovu a znovu ztrácet pozornost a kvůli tyčince jim unikne, co říkám.
Když mi Michal, kameraman, s jehož prací jsem byl tak spokojen minule (Hudba jinak), poslal výsledek, zkoprněl jsem: slabý zvuk, statický záběr na celou jednu stěnu místnosti, a tam někde malinký řečník, jemuž navíc neustále trčí z hlavy vonná tyčinka na okně. Ajajaj.
Malé nepozornosti Dana, a pak i Michala, momentální atmosféra v klubu, a má lenost prověřovat (předchozími spolupracemi ověřenou důvěru) způsobily, že se to všechno posunulo jinak, než jsem čekal. Znáte to: když se chystá něco dlouhodobě platného, mělo by se dát pozor na každičký detail. A o pozornosti jsem psal a budu psát neustále.
Naštěstí mé stížnosti byly přijaty pozitivně, a do druhého dne Michal vše ve střihacím programu jakoby přiblížil (trochu na úkor ostrosti, ta ale není v tomto případě nejdůležitější), zesílil zvuk, a teď se to dá shlédnout a vyslechnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=_zXfgTbq57Y
Jakousi zvukovou přílohou (a praktickým návodem) je pak dalších 30 minut povídání a ukázek duchovních „hudebních“ nástrojů (šengy, alikvotní zpěv, sférická píšťala, uvolnění hlasivek) na http://www.youtube.com/watch?v=yMbXUZNmufE
I tentokrát bylo ve vzduchu nějaké negativní rušení, a já v přednášce na několika místech neřekl, co jsem měl, naopak, někdy jsem ve „freudovských“ přeřeknutích popletl co se dalo. Tak třeba asi v 16. minutě více jak hodinového záznamu mluvím o Sedmé generaci, ekologickém časopisu, jehož název připomíná dávný indiánský zvyk promýšlet důležitá kmenová rozhodnutí !až do sedmé generace“. Já řekl „indický“.místo „indiánský“…
Na jednom místě mluvím o alikvotním zpěvu a o tom, že John Cage napsal skladbu pro osm alikvotních hlasů… jenže on to byl Karl-Heinz Stockhausen.
Nedovysvětlil jsem také dosti podrobně například tvrzení, že Buddha se promeditoval… Jde o to, že dlouhodobější aktivitou člověk může změnit neuronová propojení (neuroplasticita): neuronům narostou novou činností nové dendrity (mozek trénuje a posiluje to, co intenzivně a delší dobu dělá). Jinde (asi v 55. minutě) v rámci konceptu „vědomého vesmíru“ mluvím o tom neměnném, co spatřili a zažili duchovní hledači různých kultur… ale nedovysvětlil jsem, že to je to, co každá kultura nazývala jinak (Brahma, Jahve, Bůh): proto máme tolik náboženství (a bohů a archetypů), ale jde o totéž, co je ilustrováno oněmi dvěma tak podobnými obrázky (neuronu a vznikající galaxie ve vesmíru).
Proto je na mém blogu jakási literární příloha http://blog.baraka.cz/2011/10/duchovnost-jinak/ kde si o duchovnosti jinak (i s pomocí asi třiceti linků na jiné články o duchovnosti) můžete číst celé dny a noci… Tedy, ostrost neostrost, tyčinka netyčinka, důležité je poselství, a to tam je, jako když ho vyšije (natočí a namluví).
Připomínám navíc, že jsem v Dajáně, kde již je k ozkoušení rezonanční lehátko, nechal k volnému použití jak150 cmdlouhou „deštnou hůl“(která zní a šumí a harmonizuje své posluchače více jak deset nepřetržitých minut), ale také sférickou píšťalu (moravský vynález, existují jen čtyři podobné na světě): když na ni třikrát co nejdelším výdechem „zahrajete“ (abyste rozezněli všechny čtyři různě objemné keramické komory), začnou se vám v hlavě dít nádherné a povznášející věci (zvuk vám běhá kolem hlavy, pročisťuje mozek mezi ušima atd.). Všechny ty „nástroje“ jsem sice zdánlivě hudební (pracují se zvukem), nebo hudebně-terapeutické, chcete-li, ale ve skutečnosti jsou to nástroje duchovní.
Duchovnost jinak si tak můžete vyzkoušet na vlastní tělo a mysl. Neváhejte, využijte šanci, zavolejte jim (608820930) a objednejte se (dancada@email.cz)…
