Tak by se dala shrnout odvěká lidská moudrost, reagující na stále se opakující chyby plánovačů a inženýrů lidských duší. Prožili jsme, nějak přežili, snahy o scelování lánů (eroze a totální vyčerpání půdy je jen jedním z neblahých důsledků), nadšení z použití DDT, snahy vojáků o stále větší bombu, stavby stále větších továren a přehrad a elektráren a stále širších silnic… tak snad přežijeme snahy o rušení malých porodnic pod falešnou záminkou větší erudice chirurgů, kteří si říkají porodníci. Tento text jsem napsal pro internetový portál babyweb, kde naleznete i možnost podepsat petici proti rušení malých porodnic.
Člověk je tvor malostádní: byl evolucí vypiplán k životu ve stádu (v tlupě) nanejvýš o 30ti nebo 50ti členech. V téhle komunitě fungují jediné emoční brzdy, které máme, tam se daly vyřešit krádeže nebo agrese jen tím, že se se zlodějem či násilníkem (které všichni znají osobně) ostatní prostě přestanou bavit. Žena je savec, a i rodit by měla tak, jak to evoluce zařídila: v šeru, teple, intimitě, nepozorována druhými. Jakmile se kobyla, nebo jiná savčí rodička, lekne, porod se přeruší nebo zastaví docela. Totéž se děje v (zvláště velkých) porodnicích, jenže pak přispěchá porodník chirurg a píchá a operuje a vítězoslavně konejší ženu, že když tam je on, vše je bezpečné. Jenže statistika a výzkumy neplacené lékařskou lobby dokazují, že i tohle je jinak. Porod ve velké „továrně na poškozené výrobky“ je až příliš často traumatický a zdraví dítěte i rodičky ohrožující.
Protože žena která rodí je evolučně nastavena na šero (a ne na prudká bodavá světla aby lékař lépe viděl), na intimitu a samotu (a ne na skupinu jí neznámých lidí v neznámém prostředí), na tempo ženina těla (a ne na blízkost konce pracovní doby nebo víkendu), dítě je nastaveno na přirozený porod vaginální cestou, kde jeho imunitní systém poprvé potká všechny ty bakterie matky (a ne bakterie naprosto cizích lidí-zdravotníků a jiných žen, které rodily před chvílí), na měkkost a teplo matčina bříška (a ne na drastické vytažení z dělohy, úchop za paty a plácnutí přes zadeček v poloze hlavou dolů, či na bolestivé vytírání očí a na studenou plochu vah, či natahování tělíčka za účelem změření), na první vteřiny a minuty a hodiny a dny a měsíce na těle matky a v její blízkosti (právě první oční kontakt a tzv. bonding zařídí, že se např. snadno oddělí placenta, nedochází ke krvácení, nejsou potíže s kojením a mozek dítěte se vyvíjí v optimálním prostředí optimálně). Atd. atp., již existuje rozsáhlá literatura, kterou porodníci až na výjimky ignorují.
Současná společnost je taková, jaká je, „díky“ tomu, že porodnictví v minulém století (bez lásky, jak dodává Michel Odent) cele převzali muži, kteří také byli porozeni traumaticky (a když celé hodiny plakali na kojeneckých odděleních, stresové hormony neumožnily dokončení strukturálního vývoje jejich mozků), a ti pak umí jen soutěžit a nikdy nepřiznat chybu… protože si vnitřně nejsou jisti sami sebou), a které naučili jen operovat a být experty na nemoci: nikdo ze současných porodníků se na škole nedozvěděl nic o přirozeném, nemedikalizovaném porodu.
Jsem si jist, že (když to dobře dopadne) za desítku let budou i čeští porodníci jen tiše a trpělivě sedět někde o patro níž pod malými útulnými místnosti, zařízenými „jako doma“, pro případ, kdyby se něco zvrtlo (a ono se zvrtává právě proto, že to „zvrtnutí“ porodníci přímo očekávají), přičemž téměř 90% rodiček je schopno, není li rušeno, porodit bez komplikací, zdravě a bezpečně. Navíc, jak se ukazuje v posledních letech, i orgasmicky (se záplavou hormonů, které tělu dívky, jak vědí domorodé kmeny, pomohou zrodit se v Ženu).
Jinými slovy, současný trend velkoporodnic, tak jako nadnárodních monopolů a obřích hypermarketů, je neblahý, a ve svých dlouhodobých důsledcích přímo totalitární a škodlivý.
P. S.: Tak jako se společnost pomalu a nesnadno vrací k mezím a menším polím, k menším továrnám a školám, tak by měla co nejrychleji zrušit spíše velké porodnice (nemocnice), a vrátit se k malým porodním domům. K lidství, a ne k efektivitě a ekonomizaci všeho. Ostatně to věděl už ekonom E. F. Schumacher (1911-1977), jenž napsal inspirativní knihu s názvem Small is beautiful… Malé je krásné (1973), která byla zařazena mezi 100 nejvlivnějších knih, vydaných po roce 1945.
http://blog.baraka.cz/2009/01/maximalni-blahobyt-s-minimalni-spotrebou/
