Má nejlepší čtenářka mi poslala udivený mail, nazvaný „tak jsem z toho jelen“: přiložila odpověď své cvičitelky jógy na otázku kde je umístěná třetí čakra, hara. Třetí čakra nemůže být pod pupkem, protože fyziologicky je umístěna u slinivky břišní, což z pohledu zepředu je opravdu pod solarem. V rámci duchovní praxe jsme na toto místo meditovali a opravdu mohu potvrdit, že pod pupkem není, psala cvičitelka. Potvrdila tak celkové duchovní (a jógové) nasměrování (při vší úctě k jejich tělulibé práci) cvičitelek jógy v Česku a na Moravě: rozhodující je debata a obhájení panujících a schválených názorů na prst, ukazující na Měsíc (poznání), nikoliv Měsíc sám.
Vysvětluji si to tak, napsala cvičitelka (asi z rodu jistých učitelek a psycholožek, viz níže), že p. Marek vychází z odlišného číslování čaker, kdy se za tu první považují energetické body na chodidlech (v některé literatuře to tak je) – pak je první čakra druhá, naše druhá čakra třetí… Je to systém čaker, který jich má, tuším, třináct – zbývající jsou ve světelném sloupu nad hlavou. Přesné, tzv. trojúhelníkové umístění si ukážeme příště.
Kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči… Tento iluzorní mýtus je nevykořenitelný, a podobný stejně snadnému podlehnutí československému mámení o tom, že Rusové jsou ti, kteří naši poválečnou republiku dovedou k zářným zítřkům… a ve volbách pak zvolili komunisty… přestože všichni věděli o tom, jak ruští vojáci nenechají jediné náramkové hodinky na pokoji (a dnes podobně všichni stále věří, že vláda stran, tedy demokracie, pardon, partokracie, je to pravé ořechové). Naznačuji, že tak jako jsme nepoučitelní ve smyslu znalosti minulosti, a děláme stále tytéž chyby (jak ve vztazích, v manželství, tak v životě veřejném), tak nemáme šanci něco s tímto státem udělat na poli duchovním (ve smyslu vtipu „Je to krásná země, ale příšernej stát“). Uchechtaný ďábel skutečně tkví v detailu (vzpomínám na ženu, která mi vyčítala, že jí neodpovídám na maily, a když jsme zkontrolovali, jestli má správnou mailovou adresu, ukázalo se, že místo baraka tečka cz píše baraka čárka cz (a hodně se divila, jak to, vždyť přece její čárka je stejně maličká jako moje tečka, je to skoro to samý!).
Ocituji kousek ze svého dávného blogu (na téma břicho): Naznačuji, že každá doba diktuje své normy, a zvláště v současné době tak mocných (až nemocných) médií je velmi těžké, jste-li dorostenka či studentka, například nezačít kouřit (když všechny spolužačky kouří), nebo nestydět se za své břicho (když média překypují obrázky plochých bříšek vybraných modelek), nebo, dodávám teď, za nesnesitelně snadnou možnost být spleten(a) poslušnou cvičitelkou jógy, která byla spletena svým cvičitelem nebo jím napsanou knihou (rozuměj: autoritou)… Jak vědí všichni, kteří a které cvičí tai-či nebo jinou formu dálněvýchodních obranných umění, ve kterých se pracuje s konceptem centra těla a člověka, hary, tak ti, kteří cvičí zazen a meditaci v chůzi (tedy umění být vědomě ve vědomí jakoby pod pupkem), umět se soustředit do hary (pod pupek)… se nakonec vyplatí. Pro stále popletené tazatelky uvádím link na blog, ve kterém jsem umístění hary (jak vidno, marně, ach, marně) vysvětloval. Co se týká „autority“, připomínám ještě jeden fejeton, a také vzpomínám, jak na holotropním dýchání, kdy bylo třeba dýchat konkrétním způsobem, bylo nejvíce potíží s jógíny, kteří se ne a ne zbavit v českých lekcích jógy naučenému „jógovému“ dechu, a žádného rozšířeného vědomí nedosáhli… Další „veselé příhody“ zde.
Proto taky odcházím do bezdomoví… odpověděl jsem jen částečně ironicky popletené lani (a odpovídám z pozice toho, kdo má s harou a špatnými překlady a mýty o jejím umístění téměř čtyřicetileté zkušenosti, i současným popleteným): Komu není rady… česká lidská těla a mysli jsou tak dobrá, že si dokáží vsugerovat jakési ty pocity klidně i v oblasti solaru, místo pod pupkem… vodítkem ti může být to, že celá Asie a Japonsko a další země ani nezapochybují, že hara je pod pupkem… a žádný Čech či Češka nedosáhl(a) osvícení… A zatřetí, dodávám teď, nejen čeští muži, ale ani jisté cvičitelky jógy by ani za nic nepřiznali(y), že by mohli(y) nemít pravdu…
Jinými slovy, a myslím to upřímně, bohorovnost a naivita, s jakou šíří bludy, se podobá bohorovnosti atomových expertů, kteří obhajují atomové elektrárny i po fukušimské tragédii: psal jsem již po Černobylu o tom, že topíme pod parním kotlem atomem, tedy že tak jako symfonické orchestry, televizní reklamy, ani atomové elektrárny si my lidé ještě nezasloužíme: nejsme evolučně připraveni na rizika těchto a jiných vynálezů. Jak cvičitelky jógy, které umisťují haru do oblasti solárního plexu, tak atomoví inženýři si dosud nepoložili tu správnou otázku: k čemu má hara (nebo rozbití atomu, nebo vývoj člověka) sloužit? Poněkud přeháním, jistě, chybná lokalizace hary „pouze“ tomu, kdo chtěl a měl na to, znemožní dosáhnout osvícení, naivní plány s atomovými reaktory mohou zničit celou civilizaci… ale v zásadě jde o totéž iluzorní uvažování emoceni zablokovanou racionalitou, a slepou „důvěru“ v Rozum (který sám sebe klame různými mýty třeba o umístění 3.čakry). Více zde.
Závěrem tedy naznačuji, že mé oblíbené rčení, že být učitelkou a psycholožkou (a atomovým inženýrem) není povolání, ale diagnóza, musím dnes (samozřejmě s provokativní nadsázkou) aktuálně a slavnostně rozšířit i na cvičitelky jógy a seminářové bohyně…
P. S.: V prvním nejméně prodávaném čísle čtvrtletníku Baraka jsem v rámci naznačování, že bychom neměli duchovnost brát příliš vážně, a jak je blahodárné umět si i z duchovnosti (potažmo jógy) udělat srandu, otiskl jednu svou starší „péefku“ (na obrázek z francouzského satirického časopisu jsem přidal písmenka a vše vyfotil). Téměř pětadvacet let se mnou české jógínky nemluví (zatímco ty holandské, německé, americké a britské, kterým jsem obrázek ukázal, se vždy za břicha popadaly)…
