Nadpisem bych mohl i skončit – je v něm vše podstatné. Jenže protože nikdo neposlouchal, a až na výjimky nejen mne nečetl správně, pokusím se opět a poněkud jinými slovy naznačit, o co tu jde. O hlubinné ekologii a kolektivní „temné noci“, tak se jmenuje jedna kapitola pojednání Christophera M. Bache Klíč k mimořádným stavům vědomí (v Revue Prostor 93/94), od které se odrazím. I on totiž podle mne, přestože je již z generace Grofových žáků (a nemusel, jako jeho mentoři z transpersonální společnosti, myšlenky existence stavu rozšířeného a možností lidského vědomí probojovávat), a má tolik zkušeností s meditací a jinými neevropskými metodami zklidnění a pacifikace mysli, nepřekročil limity špatného porodu (nebo, chcete-li, grofovských čtyř perinatálních matric zrození každého, rozuměj, každého bílého, civilizovaného, v porodnici porozeného) západního člověka. Pokusím se naznačit, proč je naprostá většina našeho „čtení“ světa, včetně tzv. objektivního vědeckého myšlení, (před)určena a zkreslena běžně traumatickým (medikalizovaným) porodem.
Tahle civilizace, jejíž dějiny byly podmíněny a ovlivněny křesťanskou kulturou vtisknutým stigmatem „utrpení“ (na kříži), ani v pracích největších myslitelů nedokáže eliminovat, co jí bylo právě traumatickým porodem, (mateřskou) řečí a převažující duchovní atmosférou podvědomě a nevykořenitelně vtisknuto. Asi nejlogičtější a nejpřesvědčivější pokus o vysvětlení tohoto našeho vrozeného negativního naprogramování podal Angličan Rob Preece, jehož teorie jsem komentoval již v blogu Naše dětská traumata: „Potíž Evropana a Američana je především v tom, že je už na startu handicapován mnoha traumaty získanými z doby těhotenství, při porodu, v dětství. Psychicky vyrovnaný, protože přirozeně porozený Ind nepochybuje o duchovnosti a božské síle či energii a jeho Cesta je vědomě dopředu směřující. Porodem traumatizovaný Zápaďan pochybuje o všem – o sobě, o světě, autoritách i o metodách cesty k sebepoznání. Zatímco Ind na své Cestě zažívá požehnání, vděk a slast rozšířeného vědomí a zdraví, Zápaďan vnímá i meditaci a jiné duchovní metody, ale hlavně život sám, jako utrpení. A jeho poškozené a traumaty znečistěné ego mu pak režíruje a barví vše, co vnímá a zažívá.“
Abychom se mohli probudit do našeho pravého esenciálního stavu, píše Bache, musíme od sebe nechat odpadnout vše co jsme si bytostně mysleli o tom, co jsme, nebo o tom, co nezbytně potřebujeme. Abychom tohoto oproštěného stavu dosáhli, musíme projít transformačním procesem, který křesťanská tradice nazývá „temnou nocí duše“. Temná noc je náročnou etapou spirituálního čištění, v níž adept podstupuje rozmanité fyzické a psychické pročišťování, případně prochází hlubokou spirituální smrtí a znovuzrozením. Neexistuje žádná zkratka, ale je více či méně účinné způsoby, jak touto zkouškou projít.
Duše se nejprve musí ponořit do své propasti… píše jinde, ze svého pohledu pravdivě, v tomtéž dvojčísle, věnovaném rozšířenému vědomí, i Blumfeld S. M. v eseji Mé království není z tohoto světa… kterou uvádí citátem Aldouse Huxleyho: Všichni velcí duchovní mistři byli nekonečnými optimisty, ale zároveň i hlubokými pesimisty. I on je typický (jakkoliv se vůči stávajícím establišmentům vymezující) racionalista, tedy levohemisférový a slovem se zabírající esejista, takže by měl pro větší přesnost před závorku (a slovo duše) vytknout slovo „západní“: ani on neví, že o svém negativním (podvědomém) naprogramování neví (viz citát D. Bohma na konci blogu). Právě tak i Huxleymu, jakkoliv se ve své době teoreticky zabýval i četbou indických „duchovních mistrů“, chyběla praktická pravidelná meditační zkušenost…
Jak se pokouším naznačit výše, i v případě Ch. Bache, při vší úctě k tomu, co napsal a prožil, je pozdě: matrice porodu navždy nevyčistitelně zbarvila, jako ostatně nám všem, jeho styl myšlení (Hrabalův citát z letáku čistírny: Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky). Naznačuji jinde, že (kromě přirozeného porodu, což ovšem již má nenapravitelně za sebou) jediná možnost západního intelektuála či hledače osvícení je… nečíst a nestudovat západní filosofy a psychology (a nemoci a patologie porodů), ale dosáhnout osvícení.
Ve své knize Psychologie budoucnosti (Perla 2002) Stanislav Grof (na str. 28) uvádí: Rigidita, s jakou konzervativní vědci přistupují k informacím, jež vědní obory o člověku stačily nashromáždit, se podobá postoji náboženských fundamentalistů… je překvapující, že se takový postoj projevuje ve světě vědy, neboť odporuje samotné podstatě vědeckého výzkumu. Hm, v rámci západní vědy (a studií lidské psychiky a mozku v posledních deseti letech, s možností okamžité verifikace teorií pomocí magnetické rezonance, jakkoliv i ona je metodou nepřímou) pak ani nepřekvapuje, že ovšem něco podobného nevztáhl i na vlastní výzkum a postoje. Například v rámci své teorie perinatálních matric by, pokud by se narodil přirozeně a třeba do teplé vody tichomořského ostrova, byl od počátku milován matkou a celým kmenem, rozhodně nesestavil celé seznamy negativních popisů „bolestných a stresujících situací“, které mají výrazný vliv na náš budoucí život. Proto zmiňuji i Bache… protože i on se narodil jako Zápaďan, v porodnici, se všemi negativními důsledky (perinatálních matric), a musel si tedy projít „temnou nocí“: i jeho myšlení je (prvotním hříchem zrození a západním negativním myšlením) „nasáklé“… Mimochodem, proto také, zatím marně, opětovně navrhuji hledat chyby ne v lidech a funkcích, ale v systému (a v evoluční nepřipravenosti člověka na demokracii, masová média, atomovou energii, televizní reklamy, symfonické orchestry…viz také blog Ukazovátko).
Další současný kamínek do mozaiky (roz)luštění podstaty našich krizových problémů: v rozporu se svým lepším já se, jak potvrdila nejnovější studie na tomto poli, může zachovat nečestně ( a tedy provozně slepě, agresivně, podvodně, zbaběle, pozn. aut.) prakticky každý (člověk, novinář, bankéř i vědec). Harvardský vědec Max Bazerman to označuje za důsledek omezené etikality (schopnost rozeznat etické zásady a chovat se podle nich). Za určitých okolností lidé nastartují (rozuměj: podvědomě) kognitivní procesy, které zkreslí jejich uvažování: neuvědomí si, že jednali způsobem, jejž by u jiných (nebo po zralejší úvaze) při plném vědomí odsoudili… Mnozí jsou postižení „motivační slepotou“… okamžité pokušení dokáže prakticky vždy nepozorovaně ale efektivně zablokovat i ty nejušlechtilejší úmysly… uvádí Michal Čakrt (Respekt).
Co by pomohlo v případě vědce? Jako v případě nemocí a epidemií, rozhodující je prevence. Tedy nejlépe je být dobře, přirozeně porozen (nejlépe orgasmicky, jako buddha). Pro tento případ (a zjednodušení diskurzu) opomeňme, že i Buddha sám musel bojovat s démony mysli Viz i Grofovy poznámky o práci psychohistorika Lloyda de Mause, který také prokázal příčinnou souvislost mezi výroky známých historických osobností a diktátorů a válkou či atomovou bombou (str. 326 – 332), která „se narodila“ (nebo o uvolnění osmdesáti procent americké megatonáže v jediné orgasmické explozi“. I Bache dospěl k závěru, že vzpomínky na násilí páchané po celé epochy dějin kontaminovaly kolektivní nevědomí lidstva stejným způsobem, jakým traumata z našeho porodu a nevědomého dětství zamořila naše individuální nevědomí (str. 334).
Grof , Bache i Preece a ostatní západní myslitelé mají pravdu: Zápaďan si musí, na rozdíl od Inda, Cestu k poznání sebe sama a k duchovnosti odtrpět, genetiku a evoluci (přesněji: válečnou historii, kterou vždy píší vítězové) lidského rodu nelze jen tak zapomenout. Rozdíl je ale v tom, že (v lásce zrozený a denně jako miminko masírovaný a pochvalami vychovávaný) Ind studuje Bhagavadgítu se všemi boji a válkami ne doslova, jako popis skutečné bitvy, ale jako metaforu „boje“ s temnými silami uvnitř lidské psychiky. Tyhle barvité mytologické popisy jsou ovšem v Indii k dispozici spíše jako návod na použití pro potřebné, tedy špatně porozené, ne jako diktát pro všechny. Jinými slovy, s vaničkou bývá i zde vylito i dítě, jako v současném kontraproduktivně přemedikalizovaném porodnictví: kvůli několika procentům těhotných, které by mohly mít potíže, jsou operovány (rozuměj: traumatizovány, poškozovány) všechny.
Dovolte, při vší úctě k níže jmenovaným, osobní poznámku: právě takhle podle mne nepochopil (protože ani nemohl) Buddhu a buddhismus Zbyněk Fišer (alias Egon Bondy), protože i on k tématu přistupoval výhradně teoreticky (špatně porozen a v prostředí nihilismu a marasmu 50. let 20. století). V týchž limitech vrozeného negativního (rozuměj také: vědeckého, filosoficky objektivního) přístupu se mnou o zenovém buddhismu a jeho poslání diskutoval (na bytovém semináři) Milan Machovec, v tomtéž negativním „paradigmatu“ mi kladli nedávno pesimistické otázky Zbyněk Vojtíšek a jeho studenti na pražské husitské teologické fakultě, proto mi nejen slovně (ale i přímo pistolí) vyhrožoval tehdy přívrženec buddhismu J. X. Doležal, proto mi odmítl (po)rozumět český (militantní) feminista Mirek Vodrážka, a proto jsme se (když jsme spolupracovali na Maně) nedohodli s Blumfeldem. A právě proto mám dnes, když (spíše pro další generaci) píši své blogy-klády, obavy, abych nebyl, v rámci pokusů o důkladné vysvětlení provázanosti všeho, také (v dobrém úmyslu) příliš negativní (a až k neučtení nesrozumitelný, jako je třeba Stanislav Komárek).
Grof také teoreticky dávno zná prapříčinu stavu našeho (dnes již bez hluboké krize nezměnitelně zkokakolizovaného) světa: Způsoby, jakým je porod veden i jaká je kvalita porodní péče, mají hluboký vliv na emoční a sociální život jedince, a rovněž s sebou nesou závažné důsledky pro budoucnost naší společnosti. Formují základní předpoklady, buďto láskyplných a altruistických vztahů s ostatními lidmi, nebo naopak nedůvěry a agresivního postoje ke společnosti… (str. 117). Opakuji, jejich důsledky ale neaplikoval sám na sebe a své teorie… i on si totiž musel projít temnými nocemi své psychiky (kontaminované jak dospíváním a studiem v tehdejší socialistické společnosti, tak praxí psychiatra).
Vím, je to těžké, „probudit se“ (což je význam slova buddha) z iluze vnímání . Jenže “nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní.“ David Bohm napsal v roce 1991v knize návodně nazvané Změnit vědomí: „Je to mysl kdo vás řídí. Mysl vytváří čistě ze sebe rozdělení a pak je předkládá jako přirozené. Ale ani ona si neuvědomuje, že něco vytváří a pak bojuje proti tomu, co sama vytvořila. A nechce vědět, že to dělá“ (jak z bludů mysli ven? Západní špatně porození intelektuálové mi ještě tak dvě generace nebudou věřit, ale kromě osvícení, stačí začít zpívat mantru pro ego na cestě)…
Upozorňuji proto znovu na vše zahalující temnou noc západního myšlení (to takoví Indové mají dokonce pro tento myšlení zahalující a od reality člověka oddělující iluzorní závoj svou bohyni, Máju) a zatím marně, nepochopen, navrhuji místo neplodných konferencí a diskusí preventivně jít před sám vznik problému, k porodům… a jejich odmedikalizováním (návratem k přirozenosti) do tří generací zbavit svět jak syndromu temné noci, tak i agrese a násilí (Fedor-Freybergh).
