Tak se latinsky řekne porodník (anglicky je to obstetrician). Sloveso obstare znamená zabraňovat něčemu. „Zabraňovat průšvihu,“ zdůrazňuje nejstarší česká porodnická autorita, se kterou jsem byl předběžně pozván diskutovat o porodech v tzv. Debatním klubu. V dobré, leč neinformované víře mne pozvala parta nadšenců (kteří organizují, natáčejí a potom na internetu zveřejňují diskuse dvou lidí, kteří o tom či onom oboru či problému něco ví) debatovat právě s tímto doyenem českého porodnictví (začal studovat medicínu v roce 1948) a autorem knih jako Od babictví k porodnictví či nejnověji Porodnické operace (2007).
Tušil jsem past a marnost, a tak jsem autorovi pozvání napsal, že jsem si jist, že tento starý pan profesor (při vší úctě k jeho šedinám a zkušenostem)diskutovat se mnou odmítne (porodníci zaujali již před dvanácti lety k mé knize Nová doba porodní pozici dokonale mrtvého brouka), a poté, co jsem trochu provětral google, svou účast odmítl. Protože představa, že by porodník jeho kalibru (pod tíhou laikem podávaných argumentů jiných světových lékařů, organizací, a výzev žen) snad přiznal, že skutečným průšvihem je právě on (a jeho kognitivně disonantní myšlení), nebo že je v podstatě jen profesionální uklízeč rozlitého mléka a kontrolor kvality hadrů a mopů, je čirá sci-fi.
Když se vám začne dusit dítě, nejde o tom žádná informace k matce. Dítě je heterotransplantát, žije si uvnitř, nastaví si matku na co chce. Představa jednoty matky a dítěte je hezká, ale neplatí. Proto je porodníkova přítomnost tak důležitá, tvrdí v sebe oslavné knize tento super odborník na operace a klasické nemocniční (rozuměj: operativní) porody, a ani v hypnóze by ho nenapadlo, že operuje a dává injekce protože ženy musí rodit v odcizeném až vojenském prostředí, které postupně zorganizovali a dopustili on a jeho porodničtí kolegové (a které již dvacet let kritizuje i Světová zdravotnická organizace).
Co bych citoval v potenciálním střetu dvou odlišných paradigmat, chcete-li, přístupů, tedy v debatě s profesorem, který by mne levým malíčkem svými odbornými znalostmi o nemocech a operacích převálcoval? Jsme pasažéry zdravotnického Titaniku. Jeho mohutnost, pýcha, zkorumpovanost a soustředění na výkon bezprostředně ohrožují naše zdraví a životy, napsal nejznámější kritik zdravotnictví, psychosomatik doktor Hnízdil. Dřív se dítě po porodu nehnulo od matky, takže bylo hned osídleno jejími bakteriemi. V mateřském mléce pak získalo všechny potřebné protilátky. Dnes dostane novorozenec první imunologickou ránu tím, že je místo matčiných bakterií kontaminován těmi nemocničními, pak jeho imunitu zasáhne ještě očkování, ví dnes taktéž psychosomatička dr. Helena Máslová, která pomáhá ženám s tělesnými i psychickými problémy po traumatických porodech, potratech nebo císařských řezech, a která pokračuje: Díky přesunu porodů do nemocnic významně klesla novorozenecká i mateřská úmrtnost. Jenže předmětem rutinní nemocniční péče se staly i všechny fyziologické porody, kterých je naprostá většina. K porodu není intelekt vůbec potřeba, porodí i žena v kómatu. Při přirozeném porodu beztak dochází k jakémusi zastření vědomí. Co je ale potřeba, je klid a pocit bezpečí. A toho se v porodnicích nedostává.
Profesor Doležal je pán, který ví o přirozeném porodu hodně málo. Myslím, že samostatné porodní asistentky jsou mu silně proti mysli. Máte-li pevné nervy, jděte do toho. Uniká mi smysl té debaty. Profesor Doležal je pán v pokročilém věku, debata těžko něco vyřeší, napsala mi a poradila jedna ze dvou neznámějších porodních asistentek, která desítku let marně bojuje s úřednickými větrnými mlýny ve snaze otevřít malý porodní dům, a v dohledné době bude stát před soudem, přičemž obžalobu zaštiťuje právě tento slovutný porodník. Roky mne iritují komentáře porodníků a jiných odborníků, kteří nějakou tu skleničku (nějaké té seriálové celebritě) blahosklonně schválí v tím, že to občas neškodí. Jenže co je přesně občas? Alkohol škodí všem, jak maminkám, tak jejich dětem
Kdybych se svým potenciálním oponentem chtěl riskovat soud, řekl bych v ironické parafrázi na titul, že latinské slovo obstare nejen v jeho případě je (freudovsky) příznačné, protože tak jako jemu podobní a ostatní čeští porodníci (až na výjimky) pilně a se vší autoritou (starého psa, kterého novým kouskům nenaučíš) překáží přirozeným tendencím dnes přece jen informovanějších těhotných žen, které by rády měly možnost rodit v atmosféře pochopení, respektu a dle nejnovějších vědeckých zjištění (tedy přirozeně, bez tzv. rutinních, pro naprostou většinu žen zbytečných lékařských zásahů).
Samozřejmě jde v první řadě o peníze (jak mi po jedné rozhlasové debatě vysvětlil jiný slavný porodní anesteziolog od Apolináře: Já vím, že máte pravdu, řekl mi ve výtahu, když mi dáte 18 milionů, klidně si porodní centrum otevřu… a nastoupil do nejmovějšího Mercedesu). Císařský řez je u nás dvakrát až třikrát dražší než fyziologický porod (podle výpočtu VZP 25 tisíc ku 9 tisícům Kč), a Mezinárodní federace gynekologů a porodníků (FIGO) je proti volitelnému císařskému řezu právě z uvedených důvodů., u nás počet císařských řezů prudce roste: v Česku tak rodí hodně přes 20 procent žen, přičemž ještě v roce 1990 to bylo 7,7 procenta (Světová zdravotnická organizace WHO považuje tento trend za negativní a doporučuje, aby procento císařských řezů nepřesáhlo 15 procent porodů). Více o situaci v českých porodnicích napsala přehledně v roce 2008 Jana Mihovičová pro časopis Cosmopolitan
Špatné vedení porodů stojí podle některých teorií za vysokou rozvodovostí západního světa. Úzkostná matka vychová úzkostné dítě a to vyroste v neurotického člověka neschopného navazovat a udržet dlouhodobé vztahy, dodává stále ještě opatrně doktorka Helena Máslová, zatímco já jako laik si mohu již více jak patnáct let dovolovat (i když stále marně) tvrdit, že lepší by snad byly i porody na seně (jako Ježíšek), a že právě úporná medikalizace porodů stojí i za tristní politickou, sociální, ekonomickou i ekologickou krizí našeho současného státu (a souhlasit s výrokem dr. Hnízdila, že i tento systém jako celek je, právě tak jako myšlení klasiků oboru, nereformovatelný).
Podle nedávného výzkumu organizace Health Consumer Powerhouse je české zdravotnictví páté nejhorší v EU; jeho největší slabinou je právě vztah k pacientům. Ženy, kterým nevyhovují možnosti porodů nabízené většinou porodnic, přitom mají v současnosti jen dvě možnosti – pokusit se prosadit své představy o porodu v porodnici a riskovat tak dehonestující poznámky zdravotníků, anebo porodit doma. Kontrolovanější alternativa domácích
porodů, porod v porodním domě s dostupnou lékařskou péčí, je totiž v České republice nemožná, citoval bych tiskové prohlášení společnosti Aperio (z roku 2008),
Naznačuji, že výše zmíněné překážení přirozeným jevům se zvláště pod diktátem volného trhu a zisku rozšířilo infekčně a dnes přímo epidemicky, obstrukce (snaha zmařit něčí jednání), jak zní český přesnější překlad, dnes dělají nejen porodníci rodičkám, ale i ministerstva podnikatelům a stát občanům. A o tom, že i zde ryba smrdí od hlavy, svědčí nejen tento můj článek o nesmyslnosti debaty s doyenem českého porodnictví, ale i fakt, že slovo obstrukce je podle české Wikipedie úmyslné a plánované jednání, které má za úkol narušit nebo znemožnit jednání parlamentu. Ha! Nebo, doufám (pro tu většinu žen a mužů, kteří mi stále nevěří) že AHA!
P. S.: Čtenář Vojta doporučuje: http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/video/2012/nov/29/freedom-for-birth-video
