Aby nepodváděli, aby se nebáli zkoumat třeba tzv. šestý smysl, nebo duchovnost, vědomí i u zvířat, telepatii či reiki atd.? V dalším volném pokračování naznačování obvykle nekomentovaných, protože nevnímaných souvislostí s mužstvím a duchovností, a s současné společnosti tak chybějícími přechodovými rituály, se pokusím naznačit odpovědi těm správně zvědavým mužům (a zdůraznit životně důležitý návrat k poněkud zapomenutému umění stát se skutečným mužem jako jedno z možných řešení krize humanity).
Ta první, základní odpověď, je jako obvykle u všech otázek života relativní a dvojí, a zní: ano, pomohl by všem mužům bez výjimky, a tedy také vědcům… ale zároveň, prakticky vzato, nepomohl, protože systém je od počátku špatně nastaven: už jsou totiž příliš staří – starého psa (a dosavadnímu způsobu myšlení navyklý mozek) novým kouskům nenaučíš. Už je pozdě, rituály přechodu jsou důležité v období puberty, od 14 do 21tého roku (kdy se vytváří i fyzikální podmínky pro to, aby se v období před ukončením duchovní puberty, tedy kolem 21. roku, propojily vývojově nejstarší části mozku s kulturní nadstavbou těch korových, kde je nejvíc rýh, a kde je také nejvíc kulturních indoktrinací, kterým se učíme na školách).
Zjednodušeně napsáno, v duchovní pubertě se mozek v těchto oblastech propojuje, ale jen u chlapečků, kteří byli porozeni přirozeně, a byli hned na bříšku maminky, a první hodiny dny týdny neprobrečeli strachem (ze smrti), protože by byli odděleni od maminek, a hlavně, což je téma tohoto zamyšlení, kteří prošli nějakým rituálem přechodu… Těm ostatním, kterých je dnes v moderní společnosti bílého muže naprostá většina, se vinou porodních a dětských i pubertálních stresů, a jak se pokouším naznačit, i vinou chybějících rituálů přechodu, předpoklady pro to, aby se jim tyhle části mozku v 21. roku propojily, fyzicky nevytvoří. Když je muži nad 25, nebo 28, už v tomto ohledu téměř nemá šanci, protože v jeho mozku nejsou potřebné kanály, které by se mohly propojit. Jediná šance (jak jsem psal jindy a jinde) je duchovnost.
Náprava chyb špatného směrování celé západní civilizace, která stresuje děti od porodu, a v lidech pěstuje místo umění spolupracovat spíše soupeřivé a individualistické ego, je zatím téměř nemožná… i když i zde platí, že všechno zlé je k něčemu dobré: u nás vzniká řada vynikajících kulturních a jiných počinů jaksi navzdory úřadům a (ne)zodpovědným a institucím, zatímco západní civilizace vymyslela řadu šikovných udělátek a také iPhony a iPady a kosmické rakety atd. Skeptik by se ovšem mohl zeptat – a k čemu je to dobré, když to vypadá, že civilizace skončí, zničí sama sebe?
Když „moderní“ západní civilizace přestala provozovat rituál přechodu, a všechno ostatní pak už byla jen domorodá primitivnost (nějaké tři dny v pralese… my máme moderní kliniky, a vůbec, co kdyby se v tom temném lese něco stalo?)… nastoupil věk racionality, která když něco nevidí, tak to pro ni neexistuje. Běžní porodníci (gynekologičtí řemeslníci, hledači obtíží) nepřiznají, co už jsem naznačil, že např. někdejší vysoká úmrtnost rodiček se vyskytovala hlavně proto, že si před „operací“ porodu neumývali ruce… jak se jim to snažil vysvětlit doktor Semmelweis, než ho uštvali k smrti.
Mozky a způsoby racionálního vnímání světa a lpění mají své limity… i protože každý muž si musí bránit svou integritu před ostatními. A protože se kluci se na školách nemůžou prát a naučit tak prohrávat, neumí prohrávat ani ve vědeckých sporech. Naznačuji, a píši ve svých knížkách, že přefeminizované školství, kdy učitelky zakazují klukům o přestávkách běhat po chodbách, a mužství nemá šanci, a kde nikomu nechybí rituál přechodu, je pastí na mužství a také optimální vztahy mezi pohlavími… i nepředpojaté a zvědavé vědecké zkoumání.
Takže šance jednoduché nápravy neexistuje (jediná šance, kromě zmíněné duchovnosti, je změnit porodnictví). Potíž jinak velmi záslužných objevných teorií čtyř perinatálních matric Stanislava Grofa (jak moc určuje způsob porodu celý další vývoj toho kterého člověka) je ale v tom, že porodnictví (natož přístup oficiální psychologie nezměnily a) nezmění: jsou příliš vědecké a složité, než aby byly uplatnitelné v myslích žen (které jsou hormony v období třetího měsíce těhotenství utlumeny právě proto, aby neracionalizovaly). Jinými slovy, tak jako byla Einsteinova rovnice E = mc2 tak transformativní, protože byla a je jednoduchá, právě tak funguje ženám jednoduše výstižný a ověřený výrok porodníka Michela Odenta „počet komplikací u porodu roste s počtem přítomných osob“… ale Grofovy perinatální matrice nefungují, protože vznikly ve starém paradigmatu v materialismu vychovaných vědců.
Zpátky k tématu: dnes totiž víme, že v mozku přechodový rituál (a ohrožení na životě ve tmě a nebezpečí pralesa, a v rámci nutnosti se rozhodovat sám) zažívajícího chlapce se zvětšují a propojují ty části, které jsou pak zodpovědné právě za jeho pozdější dospěláckou rozvahu, umění řešit nebezpečí s klidnou hlavou, umění se rozhodnout. Je to jakási na celý další život uplatnitelná mužnost. Jinými slovy, krize mužství na Západě má (kromě těch diskutovaných) další netušenou, ale o to víc racionální příčinu. Současným mužům, pokud nechodili coby kluci do skauta, nebo nelezli po horách (nebo nedělali nějaký ten adrenalinový, individuální odvahu pěstující sport), tak zcela chybí staletími ověřené metody učení se mužnosti… Proto se nemůžeme spolehnout na odvážné politiky a pravdu chránící a tedy nepodvádějící vědce, (kteří by ani za nic veřejně nepřiznali, že zatím vůbec netuší, proč máme 80% podle nich zbytečné mozkové hmoty, nebo proč se vesmír skládá z 96% z temné hmoty a temné energie), proto se i poslanci a senátoři chovají jako malí kluci.
Pro doplnění celkového krizového obrazu musím ale dodat, že i když dívky mají pubertu a těhotenství, a optimálním případu i přirozený (zdůrazňuji, nemedikalizovaný a lékaři nepřerušovaný) porod, který cele přestaví jejich mozky… evoluce je připravila na nutnost dokázat se postarat o dítě i za donedávna život ohrožujících podmínek (divočiny), ani jim by rozhodně neuškodil rituál oslavy první menstruace, který by je pozitivně připravil na roli ženy. Dnešní ženy se totiž většinou nechaly zmanipulovat patriarchálními způsoby učení a většinovým myšlením, a chovají se testosteronově (už neumí, protože přestaly vykonávat tzv. ženské činnosti, jako je starat se o své děti a muže, ale i plést nebo háčkovat, tedy dobíjet organismus a následně i psychiku oxytocinem, hormonálně regenerovat).
Co je na téhle mužské (ale i ženské) krizi pozitivní? No přece potenciální možnost vše, protože už začínáme znát skutečné příčiny, to postupně změnit v šanci… (spasit ženy, muže a svět).
