Dva auvajs výpisky (s komentářem) « Vlastimil Marek

Dva auvajs výpisky (s komentářem)

21.2.2013

Jakási globální neschopnost současných myslitelů vzít v potaz skutečné příčiny rozpadu našeho světa (i oni jsou totiž jen oběti obětí medikalizovaných porodů a navíc celé své vzdělání získali na školách, které stále stojí a padají na trestání zvědavosti a jinakosti, memorování zažitých pouček a poslušné stádnosti) mne již přestala udivovat. Přesto bych rád ještě jednou citoval ze dvou v jednom dnu se náhodně objevivších pramenů,  a přičinil své lakonické komentáře ne ve stylu „vidíte, a že jsem vám to před lety říkal?“, ale spíše „co kdybyste se už konečně probrali a sebekriticky začali u sebe?“ Dobrovolní flagelanti si pak jistě se mnou povzdechnou a snad i kliknou na další odkazy (na stále stejné téma) dole: změňme myšlení rodiček a porodníků, a změníme svět (o totéž je i má čerstvá kniha Porodit buddhu).

Z čeho v lidech pramení krutost a laskavost? Táže se britský psycholog, psychiatr a profesor Cambridgeské univerzity Simon Baron-Cohen. A v knize Zero Degrees of Empathy: A New Theory of Human Cruelty (Nulové stupně empatie. Nová teorie lidské krutosti), kterou označuje za „novou teorii lidské krutosti a laskavosti“, odpovídá:  z nedostatku „empatie“. „Zlo“ – Baron-Cohen tento pojem uvádí v uvozovkách jako „nevědecký“ – se v této teorii nově definuje jako „eroze empatie“. A dodává, že empatie není jedinou komponentou krutosti, ale její „konečnou společnou průchozí dráhou“ – vysoký stupeň empatie může sklonům ke zlu zabránit, nízký může dát sklonům ke zlu průchod. To vysvětluje, jak se „obyčejní“ lidé stanou schopní krutosti. Přestanou totiž druhé lidi vnímat jako lidi a začnou je vnímat jako „předměty“…

Znelidštění (eroze empatie) pak dává obyčejným záštím, závistem a potlačovaným nenávistem průchod ke krutostem, bez eroze empatie nepředstavitelným. Jenže většina z nás, i bez projevu fyzické krutosti, žije ve stavu částečné nebo občasné eroze empatie. Tou je i prachobyčejné sobectví a egocentrismus…

„Nulový stupeň empatie“ je stav naprosté necitlivosti, jak nás vnímají druzí, jak s nimi jednat a jak předvídat jejich city a reakce. Doprovází jej nechápání, jak nás mohou druzí nechápat, což posiluje pocit osamělosti, který zase působí iluzi stoprocentní jistoty o správnosti našich názorů. „Je to nakonec osamělý způsob existence, život v nejlepším případě nepochopený, v horším případě odsouzený jako sobecký,“ píše Baron-Cohen. Vede k jednání, při němž nemáme žádné zábrany, žádné brzdy svého jednání, žádný ohled na dopad našich činů na druhé. Auvajs…

 Ne že by nás sem tam někdo nevaroval. Jenže stádo dodržuje stádnost, a ty, kteří se vymykají, buď přezírá (zásada mrtvého brouka je oblíbená a používaná nejen mezi českými porodníky ekonomy a jinými odborníky), nebo ostrakizuje a dohání k sebevraždám již od počátku průmyslové a jiné vědecké revoluce. Jen zdánlivě nesouvisející je i další výpisek z recenze dalšího vydání knihy Fareeda Zakarii (Budoucnost svobody: neliberální demokracie v USA a ve světě, Academia 2012). Svatava Antošová (Tvar, literární obtýdeník, 13/03,  připomínám dva mezititulky: Na špagátku voličských nálad, Chmurné vyhlídky svobody) také cituje:

 Již v roce 1977 dovolil nejvyšší soud právníkům inzerovat své služby a z práva se stalo podnikání… Totéž postihlo následně lékaře, účetní, bankéře, makléře ale i žurnalisty… Už předtím ale varovně napsal Henry Stimson (někdejší americký ministr zahraničí a ministr obrany), že stanou-li se právníci služebníky obchodu a podnikání, bude to pro budoucnost svobody znamenat chmurné vyhlídky… „Demokracie“, kde všechnu moc ovládá jedno procento nejbohatších, připomíná dle Kiplinga „moc bez zodpovědnosti, odvěkou výsadu běhny“… Auvajs!

V podstatě o tomtéž poslední dobou píší vyznavač celostní medicíny (dr. Hnízdil), sociolog z Ostravy (Keller), filosof z Itálie (Bělohradský), totéž v bleděrůžovém vehementně naznačují ekonom (Sedláček) i ekonomka (Švihlíková)… ale nikdo z nich, ani tady, ale ani v USA, zatím nevzal v potaz (vrozené) fundamentální poškození psychiky moderního člověka, narozeného do století zla (mimochodem, v Anglii chce právě tamní vláda prosadit zákon, podle kterého by byly těhotné pravidelně testovány na alkohol, protože více jak 80% lidí v různých tamních ústavech jsou děti narozené matkám, které pily alkohol). Vše je jen utírání již rozlitého mléka…

 Abychom si rozuměli: stále jsou ještě (a aspoň půl století budou) místa a komunity, kde a ve kterých je dobře, až nádherně. Stále ještě lze prožít bohatý a smysluplný život. Nepochybuji o tom, že někteří mladí si najdou formy a metody, jak se uplatnit a jak si užít. Ale to bylo na potápějícím se Titaniku taky. Vtip (kameňák): muž padající z mrakodrapu si tak kolem třicátého patra říká: Zatím dobrý…. Auvajs… Ach jo…

 

http://blog.baraka.cz/2011/01/kde-se-bere-zlo/

http://blog.baraka.cz/2011/09/kdo-nas-s-nasi-povahou-stvoril/

http://blog.baraka.cz/2012/08/kognitivni-disonance/

http://blog.baraka.cz/2012/12/obstetrix/

 

http://blog.baraka.cz/2012/12/tahle-doba-neni-pro-mne/

http://blog.baraka.cz/2012/04/necitim-solidaritu/

 

http://blog.baraka.cz/2009/12/rozlite-mleko/

http://blog.baraka.cz/2010/12/epiduralni-trip/