Zamyšlení na téma „naletěly“ přineslo několik dotazů, a protože jeden mířil správným směrem (aby tazatel nenaletěl), naznačím, co si o tom a o možnosti dnes nenaletět myslím.
Na základní škole jsem slyšel a pak rád vyprávěl vtip o tom, jak se dnes loví krokodýli: Na břehu řeky se připraví past, jako obvykle se špekem jako návnadou, ale půda se po obou stranách pasti potře lepivou smůlou. Krokodýl v noci přileze, koukne na špek, pomyslí si Tůdle, já vám na špek už nenaletím, plazí se kolem… a přilepí se a je chycen. Právě tak dnes mladí buřiči a punkeři ve své puberťácké revoltě proti konzumní společnosti protestují tím, že chodí kupovat své oblečení do specializovaných prodejen (globálních řetězců). Stejně tak političtí anarchisté a ekologisté zakládají nové politické strany s programem dostat se do parlamentů, kde se pak cele přizpůsobí systému, vůči kterému se ještě nedávno tak radikálně vymezovali. A právě tak hledači duchovna, a to je každý jakž takž zdravý dvacetiletý člověk, se opakovaně snaží neskočit na špek institucím, ale znovu a znovu se lepí na sladké řeči různých proroků a kazatelů, kteří mají jednoduché, univerzálně platné a hlavně rychlé (tzv. instantní) recepty.
To, co Rick Warren, baptistický pastor z Kalifornie (a jemu podobní moderní kazatelé, např. i u nás tak oblíbený, velmi lidský a nábožensky umírněný Fulghum) píše a káže, zní velmi rozumně a i dnes akceptovatelně. Interpretuje biblické příběhy současným jazykem, s přihlédnutím i k ekologii a jiným současným problémům. Díky milionovým nákladům své knihy Cílevědomá církev zbohatl, ale vyrovnal se s tím velmi cudně. Založil v roce 1980 novou „církev“, vydává pro pastory webové stránky a přednáší o tom, jak změnit život – čímž se na první pohled opravdu neliší od průkopníků hnutí New Age z předchozí generace.
Přesto jsem ale na dotaz, jestli je jeho učení „new age“, odpověděl spíše záporně. Warren mezi průkopníky a slavné osobnosti hnutí „lidských potenciálů“ nepatří. Takoví Ram Dass, John Lilly, Terence McKenna, Rupert Sheldrake, Fred Wolfe, ale i Carlos Castaneda a další sami na sobě zažívali objev a pak kultivaci svých potenciálů. Místo vnější revoluce společenských poměrů a okecávání pionýrsky usilovali cvičením těla i mysli, ano, často i s pomocí halucinogenů, o revoluci ve vlastní hlavě, zatímco i ti nejumírněnější kněží i v tak moderních a „svobodomyslných“ církvích, jako jsou američtí protestanti, mormoni, baptisté, evangelikálové nebo scientologové, jsou zase jen vykladači Bible. Nemám nic proti tradicím, pokud nebrzdí přirozený rozvoj lidského myšlení. V tomto smyslu je jakákoliv institucionalizace prostě vždy jen institucionalizací, jinými slovy představuje hierarchizaci, dogmata a v dalších generacích zkostnatění a vyžadování až slepé poslušnosti.
New age hnutí se poučilo mimo jiné i zenovým buddhismem, který má ve svém „učení“ zabudovánu pojistku proti neotřesitelnému limitu Boha či jiné Autority. Zen nejrůznějšími a často velmi paradoxními, někdy zdánlivě krutými, ale mnohem častěji spíše vtipnými formami učí např.: Potkáš-li Buddhu, zabij Buddhu. Míní tím, že jakékoliv zbožštění kohokoli, a to i Boha, brání člověku (resp. jeho mysli) dosáhnout konečného „probuzení“ (slovo buddha znamená právě probuzení z iluzí vnímání). V tomto smyslu jakákoliv moderní interpretace Bible ani těmi nejsoučasnějšími pastory nevaruje před doslovnou závislostí na většinou špatným překladem významově velmi posunutých absolutních příkazech a zákazech.
Jak dnes konečně začínáme vědět, mozek je také líný podvodník, který nám vnucuje své vidění, nerad se mění, věří spíše davu, běžně vytváří falešné vzpomínky a poněkud zpožděně nám promítá na plátno mysli zcenzurovaný obrázek světa. Pyšně věříme, že máme svobodou vůli a realita je jen to, co vidíme a můžeme si osahat. New age hnutí objevilo možnost vybrat si z kterékoliv duchovní tradice to, co skutečně a prokazatelně funguje, a postupně se naučit zbavit mámivých brýlí iluzí – a objevit skutečné možnosti lidského těla, a hlavně té nejpružnější věci na světě, mysli. Lidský mozek skvěle prokázal, že se dokáže převtělit do programu Einstein, matka Tereza, ale také Hitler a dr. Mengele. Zenová i tibetská tradice buddhismu (i dalajlama, Oceán soucitu) ale prokazuje schopnost člověka rozpoznat a vyvarovat se i tak sofistikovaných pastí (špeků), jakými jsou institucionalizovaná náboženství, ulpívající na nějakém příkazu či svaté knize.
Lidé jako Rick Warren jsou ještě těmi nejpřijatelnějšími variantami hledání a někdy i nalezení receptu na spokojený život (s vírou). Přes záplavu nových a velmi inteligentně a tolerantně se vyjadřujících pastorů je ale vlastní, byť velmi pracná Cesta bezpečnější a jistější než sebevzletnější nebo sebecivilnější řeči někoho jiného.
Platí to, co se snažím naznačovat již dlouho: zatímco pouhým čtením se člověk ani v oblasti duchovna nenají, praktické metody objevování a kultivace lidských potenciálů (meditace, očista těla i ducha, zpěv manter atd.) je to, oč tu běží: nenaletět (tak jako Buddha nenaletěl předchozím učením ani asketům ani Márovi, a žádný zenový mistr nenaletěl autoritě Buddhy a rutině klášterního života). A v tom nám (kromě vlastního úsilí a také úmyslu nenaletět) pomáhej jak tradice zenu, tak neurovědecké objevy a důkazy našich až příliš často zkoušených tendencí naletět..
