„Rovnost mezi partnery zabíjí chuť na sex“, popsal prý letos nejčtenější článek v amerických novinách současný stav vztahů mezi emancipovanými ženami a poněkud zmatenými muži, a česká žurnalistka žijící ve Velké Británii v sobotní příloze LN svůj „velmi osobní pohled hnusné individualistky“ (rozuměj: životem ponaučené novinářky, v Česku 90. let emancipované ženy) vše sepsala pod titulkem Sex, lži a vysavač. Většinu českých emancipovaných žen jistě rozčílí, mne ale pobavila, a navíc poskytla (po patnácti letech házení hrachu na genderovou stěnu českého ženstva) zadostiučinění. Ocituji a s gustem toho, kdo se sice ještě nesměje naposledy a tedy nejlépe, ale už se to k tomu řítí, i okomentuji:
Nesnesitelná lehkost žen obecně podlehnout jakékoliv propagandě není nic nového pod Sluncem. A ne že bych byl první a u nás jediný (umírněný) kritik rozvodovosti a poklesu porodnosti (což jsou podle mne důsledky rychlokvašeně emancipačních snah a tendencí české společnosti volného trhu): v článku citovaný Czeslaw Milosz vzpomínal na svá poválečná léta coby diplomat ve Washingtonu v tomto ohledu takto: „Ještě horší (než nekvalifikovaní politici) byly dámy nadšenkyně na recepcích naší ambasády, obdivovatelky pokroku na Východě, slepice žadonící o pár zrnek lživé propagandy.“
Autorka sebekriticky uvádí řadu příkladů ze svého života mladé ženy v 80. a žurnalistky a nakonec i šéfredaktorky věhlasného ženského obrázkového časopisu z 90. let min. stol., např.: „Cosmopolitan svou až nechutnou sexuální a zdravovědnou názorností prosadil revoluční a pro obě strany přínosné změny v přístupu a chování (mužů a žen). Co se nám však s prospěšnou osvětou podařilo spláchnout, byl závoj tajemství, který inspiroval tolik generací básníků. O klínu se krásně píší básně, zatímco vagina je stejně poetická jako angína.“ Hm, nedávno jsem psal i o tomhle…
Feministická propaganda o rovnosti mužů a žen se každým rokem a každým dalším neurovědeckým zjištěním propastněji vypařuje: „V prosinci minulého roku se v londýnských Timesech objevila nenápadná zpráva se dvěma fotografiemi propojení ženského (změť) a (daleko více organizovaného) mužského mozku. Zpráva zapadla, protože v médiích v Anglii, i v USA, mají převahu levicově laděné feministky – ještě donedávna totiž feministky věřily na tzv. pohlavní neutralitu a některé byly ochotné prznit své děti, aby dokázaly, že stereotypy mužského a ženského chování nejsou vrozené, nýbrž naučené,“ píše Anastázie Harris.
O čem že to píši a přednáším již třicet let? „Zatímco u dětí do třinácti let se objevuje jen málo odlišností, mezi čtrnáctým a sedmnáctým rokem se začnou projevovat výrazně. Nedávná skenování mozků prokázala biologické odlišnosti mezi mozky obou pohlaví. Ženské mozky překonávají ty mužské v pozornosti, v zapamatování si slov a obličejů, v sociálně poznávacích testech, zatímco mužské mozky mají navrch v prostorovém vnímání, v motorické dovednosti a senzoriky motorické rychlosti.“
Důsledek? Kromě Pandořiny skříňky prý ženský sex osvobozující pilulky, rychlokvašených seminářových bohyň a rozmachu neuvěřitelných seminářů pro ženy (Bohyní sexu za víkend) a celkové nespokojenosti mnoha vzdělaných a emancipovaných českých žen atd. atp. (viz mé blogy za posledních patnáct let)i tohle zjištění:
„Ve chvíli, kdy muž začne poslušně dělat to, co po něm žena chce, jí učiní sice zadost, ale zároveň ji přestane přitahovat. Tím, jak muž a žena vykonávají stejné úkony, se stírá rozdíl mezi pohlavími.“ Výsledek – viz první věta tohoto blogu…
Autorka, stejně jako rostoucí počet mužů, zděšených z toho, co se mezi nimi a jejich a jinými ženami děje, musí konstatovat, že… „nejhodnotnější a nefrekventovaný sexuální život (což, připomínám, velmi souvisí i s porodností a celkovou atmosférou v národě) mají ti partneři a manželé, kteří si nadále dělí úlohy podle tradičního modelu: ona vaří a uklízí, on pracuje a vynáší smetí.“ (Řešení jsem už kdysi naznačil např. zde ).
Auvajs, chce se křičet. Zevšeobecněno autorkou (se kterou vřele souhlasím) to zní takto: „Lidstvo nepotřebuje, abychom pokračovali splývat v jedno pohlaví s podobným mozkem. Potřebujeme mozky s co nejrozdílnějšími schopnostmi, protože to, co nás čeká v jednadvacátém století, nebude jenom výzva (challenge), to bude setsakramentský hukot.“
Tož tak, vážené feministky a seminářové bohyně… nejen na má slova začíná docházet a Damoklův meč nám všem už visí nad hlavami… (a pokud si chcete masochisticky k tomu tématu přečíst více, zkuste tento blog, na jehož konci je další seznam linků na další blogy)…
