Tahle doba skutečně v něčem není pro mne – teď mám na mysli oblast podnikání. Vždy jsem své samizdaty psal s cílem podělit se o informace. V dobách totality jsem ťukal oněch dvanáct čitelných kopií na psacím stroji a rozdával zájemcům. A již tehdy jsem narazil: nejen na výčitky tchýně a ženy, abych dělal něco pořádného (myslely tím něco lukrativního), ale i na snahy některých chytráků na mé naivitě vydělat.
Přeložil jsem například texty několika alb Franka Zappy a rozdal je na černé burze desek jak těm několika, o kterých jsem věděl, že Zappu sledují, tak těm, kteří si o to řekli. Jaké bylo mé překvapení, když mi za měsíc na téže burze někdo nabízel překlady Zappy v okopírované verzi za cenu elpíčka. Poznal jsem samozřejmě svou práci podle některých na mém psacím stroji vyskakujících písmenek.
Pak jsem po sametu našel nadšence a vydal své první dvě knihy, a pilně jsem zkoušel psát i do časopisů. Vydavatel jednoho dodnes vycházejícího měsíčníku (a majitel knižního nakladatelství) mne náhodou uslyšel přednášet v rámci Univerzity nové doby, oslovil mě, a tak jsem napsal několik delších příloh jednoho měsíčníku, a nakonec i Tajné dějiny hudby (vyšly v roce 2000). Vozili mne tehdy na jejich akce, já pilně a nadšeně přednášel a cestou je opakovaně přemlouval, aby vydali i další knihu – Novou dobu porodní: Proč porod? Vždyť jsme se narodili, tak proč o tom psát a číst?
Kniha nakonec v roce 2002 vyšla a v několika vydáních se vydavatelům bohatě zaplatila (já jako autor měl jen 8% maloobchodní ceny). Byl jsem ale velmi zklamán z toho, že bez mého vědomí změnili obálku, a protože jsem jim to několikrát vytkl a připomněl, přestali ješitně komunikovat, další připravenou a grafikem již zpracovanou knihu už odmítli a první dvě vyprodané knihy odmítali znovu vydat. A tak jsem s nimi začal jednat ohledně grafických práv – autorská práva garantovaná vydavatelskou smlouvou vypršela po pěti letech a já jsem chtěl knihu vydat vlastním nákladem.
Proto mne velmi nepříjemně překvapilo, když mi řekli, že mi práva na grafiku (kdo knihy viděl, ví, že grafická úprava je neoddělitelnou součástí celé koncepce mých knih) nedají, jedině prodají. Několik let jsem je občas přemlouval (vždyť mi tehdy nezaplatili za všechny ty fotografie, a celé dny strávené vedle grafika, který do počítače sázel stránky dle mých návrhů), nakonec jsem se s jedním majitelem setkal několikrát osobně a přemluvil ho, aby mi pro knihu Nová doba porodní práva na grafiku prodal za „pouhých“ deset tisíc. Druhé aktualizované vydání jsem si konec pak vydal na vlastní náklady v počtu 300 výtisků v roce 2010.
Protože mi několikrát měsíčně stále chodí dotazy, kde se mé knihy dají sehnat, a neutuchající zájem je i o mé knihy o hudbě, jmenovitě o Tajné dějiny hudby a Hudbu jinak (kterou jsem tehdy ještě ve zmíněném vydavatelství vydal), začal jsem loni onoho vydavatele, se kterým se dalo mluvit, přemlouvat, že bych rád „odkoupil“ i grafická práva na tyhle tituly. Po mnoha urgencích jsme se nakonec nedávno sešli, a on mne opět velmi nepříjemně překvapil: grafická práva na knihu Tajné dějiny hudby mi prodá s poloviční slevou, tedy za 18 000 korun! Uff. Na místě jsem mu řekl, že jsem doufal v rozumnou dohodu, a na jeho výmluvy, že to ještě je ve skladech, jsem po něm chtěl informaci pro tázající se nadšence z celé republiky, kde že tedy ty knihy jsou k dostání. Slíbil, že mi dá adresu, a po dalších několika urgencích mi ji poslal pomocí sms.
Nikdy jsem nepsal, abych vydělal. Vždy mi šlo o to, aby se ke správným a potřebným dostaly ty správné a aktuální informace, které by jim mohly a pomohly pozitivně změnit životy. To, že jen z plezíru vydavatelů nevycházela další vydání mých vyprodaných knih o hudbě, mi zase až tak nevadilo, ale to, že nevycházela Nová doba porodní, mi přišlo vysloveně líto. Marně jsem vydavatelské podnikavce přemlouval s tím, že je každý rok u nás téměř 200 000 žen těhotných, a kdyby jen 10% z nich po knize sáhlo, vydělávali by na mně jako tehdy jedno brněnské vydavatelství na Vieweghovi. Argumentovali tím, že oni vydělávat už nemusí (se stejnou nekomentovatelnou „logikou“ mi vysvětlili, že mé knihy nikdy neinzerovali a nepropagovali, protože jsou tak dobré, že se stejně hned prodají). Psali mi zájemci o mé knihy i z ciziny, ale vydavatelům se do překladů nechtělo, ač jsem nabízel, že přeložím pár kapitol na ukázku sám. Z agentury Dilia mi nakonec vzkázali, že když si zaplatím překlady sám, najdu si zahraničního vydavatele a dám jim 40% z případné výsledné ceny, tak mi vyjednají smlouvu… Tož tak…
V několika letech po prvním vydání NDP jsem se snažil najít jiného vydavatele, když ne pro vydání celé knihy, tak alespoň stručné a v každé trafice k dostání levné příručky, shrnující aktuální informace, jak se rodí na západ od Aše a jak by se mohlo a mělo rodit i u nás. Bez úspěchu. Obrátil jsem se tedy na různé nadace, ale ani tam jsem nepochodil. Z jediné, odkud mi odepsali, mi přišlo slušné odmítnutí s vysvětlením, že mají smlouvy na sponzorské dary pro své dlouho dopředu plánované akce na podporu tělesně a duševně postižených dětí. Když jsem jim vysvětloval, že takový letáček za deset korun by zajistil, aby ženy věděly, co v porodnicích požadovat, a aby se tak rodilo daleko více zdravých a nepoškozených dětí, které by pak nepotřebovaly tolik charitativních milionů ročně, napsali, že na prevenci jim nikdo peníze nedá. Tož tak…
Milí skuteční zájemci, zkuste si objednat Tajné dějiny hudby na adrese e-shopu http://www.levneucebnice.cz/ anebo firmu Bonkretail přímo navštivte na adrese Roztylská 17, Praha 4, poblíž stanice metra Chodov. Já už jsem z toho házení hrachu na stěnu (nejednoho) vydavatelství, která obchodují s právy a knihami, jak se jim zachce, unavený. Když jsem se podivoval nad jejich praktikami, řekli mi, ať je klidně žaluju, že u nás soudy trvají desítky let a oni mají lepší právníky, takže přijdu na buben. Vzdávám to… A abyste měli důvod si knihu objednat, připomínám, že když jsme s účastníky zájezdu studentů Univerzity nové doby zkoušeli ve Stonehenge (a u jiných megalitů) zpívat alikvoty, měli jsem recht. Zkuste si přečíst o poslední teorii původu a účelu známé megalitické památky…
P. S.: Zájemkyně o další informace o mém házení hrachu nejen na stěny vydavatelství, ale i na „ovčanská“ čela naprosté většiny pasivních rodiček, podporujících svou neinformovaností velkoporodnice a součastný smutný stav českého porodnictví, zkuste další odkazy:
http://blog.baraka.cz/2011/03/nezna-ale-marna-rana-mezi-oci%e2%80%a6/
http://blog.baraka.cz/2011/03/5036/
http://blog.baraka.cz/2009/01/hlasim-se-o-nobelovu-cenu/
http://blog.baraka.cz/2013/03/agnes-a-anna/
