Zájemkyním o nějakou tu pedagogickou či mužskou radu co s příliš aktivními synáčky (a později i s dceruškami beruškami) jsem často mozek kojenců, batolat a předškoláků přirovnával k houbě, jejíž jedinou aktivitou a radostí je nasávat informace. Dnes už o tom prokazatelně víme, a tak jsou snahy dospělých (a často až příliš úzkostných či ambiciózních maminek či učitelek) vychovávat dítě příkazy zákazy a vysvětlováním důsledků o to absurdnější a ve svém důsledku přímo kontraproduktivní.
Listuji v knize neurologa Davida Perlmuttera a medicínského antropologa a šamana Alberta Villolda Posilovna pro mozek (Metafora 2012): Dětský mozek na začátku vývoje připomíná magnetofon, který neustále nahrává. Mozek dítěte do dvou let funguje v hladině delta (frekvence mozkových vln, kterou má dospělý člověk jen v hlubokém spánku), ve věku do šesti let v hladině théta, kterou dospělý zažije když o něčem fantazíruje či sní. Jinými slovy, dítě do sedmi let věku se v podstatě nachází v hypnotickém transu, ve vlastním snovém světě, což umožňuje digitálnímu magnetofonu v mozku nashromáždit co nejvíc informací a vytvořit potřebné nervové dráhy.
Pamatuji se, jak jsem při pozorování dcer vzpomínal, jak jsem reagoval na tu či onu situace já, když mi byly tři, čtyři a více roků (jak jsem například považoval nemožnost mamince zalhat za téměř zázrak z její strany a nechápal jsem to). I můj trans byl ovšem také jako u všech ostatních dětí bičován vlnami emocí (babička říkávala, že mám v jedné kapsičce smích i pláč). Navíc jsem pak v Japonsku začal obdivovat a pochopil jejich bezmeznou (ale o to moudřejší a celému etniku tak prospívající) lásku a toleranci k čemukoliv u všech dětí právě do sedmi let.
Mezi sedmi a šestnácti lety se začne dít něco opačného: přestaneme nahrávat a začneme si hrát s vymazáváním. Mozek během dospívání vymaže až 80% neuronových spojení (říká se tomu synoptické prořezávání). Už totiž víme, co se děje kolem nás, komu můžeme věřit a kdo nám dá jídlo, anebo kdo nám působí bolest.
Proto má mozek také čas vytvořit do sedmi let emoční strukturu na celý další život (a je tedy životně důležité a pro všechny výhodné dítě chválit, chválit, hladit a pozitivně stimulovat spíš než drezůrovat nebo dokonce trestat: v jeho mozku totiž ještě nejsou spuštěny systémy posouzení činu a jeho důsledku), proto je tak důležité děti respektovat a nevnucovat jim dospělácké představy o tom, jak se mají chovat (a proto byla v mnoha ohledech velmi překvapivá ale ledacos vysvětlující kniha Jean Liedloffové Koncept přirozenosti u západních a také českých matek tak úspěšná). A proto je tak důležité mít strukturu emocí pevnou a stabilní: preventivně se tak vyhneme běžným západním neurózám a tělesným i psychickým zdravotním potížím, vyplývajícím z nezvládnutých emocí, jenž svého jakkoliv inteligentního nebo vzdělaného nositele a tyranizují. Ten pak, protože je negativně (in)formován a utvářen, na ně myslí, tedy je trénuje (posiluje). Jínými slovy: ne že bychom svůj mozek neposilovali, jen ho v naší civilizaci, po zbytečně traumatickém porodu a dětství plném zákazů a trestů posilujeme téměř výhradně na negativních věcech a situacích. Indiánský hoch se ptal dědečka: Mám v sobě dva vlky, jednoho který by neustále chtěl útočit a zabíjet, druhého, který je moudrý a klidný. Který převládne? Ten, kterého budeš víc krmit, odpověděl dědeček.
Jako u všech činností, zvláště těch dlouhodobých, i u urození a výchovy člověka setsakra záleží na každé maličkosti, a především atmosféře, ve které je počat, donošen a vychován. I sebemenší negativní detail, nad kterým mávneme rukou, že na něm nezáleží, se po letech připomene a pokazí celou pracně vbudovanou strukturu. Víme, že každý člověk zažije takovou velmi kritickou chvíli, která obvykle vyvolá posttraumatickou poruchu, alespoň jednou za život. Mozek pak instinktivně, nezvladatelně, nevhodně zareaguje (protože neumí rozeznat čas a šoky z před čtyřiceti lety vnímá jako by se udály právě před vteřinou).
Znovu připomínám: právě první vteřiny a minuty života určují budoucí charakterové klady či vady, a právě to, že je na databázi na západě v porodnici narozeného miminka natočeno „život je ohrožující oslepující a bolestivé místo“, je prapříčinou proč současný svět vypadá jak vypadá. Houba zvědavého a na nahrávání informací evolučně nastaveného mozku jen dělá, k čemu byla předurčena. Naše ignorance, přes všechny zobrazovací metody a neurovědecká zjištění jak fungujeme jako dospívající a dospělí, je i v tomto ohledu do nebe volající.
V této souvislosti se také nabízí představa mozku běžného negativně orientovaného a tedy o všem pochybujícího zápaďana či Čecha (celoživotně trénujícího a posilujícího negativní emoce a reakce) jako dlouho nemyté špinavé a vyschlé houby na utírání školní tabule. Přitom původně byla houba čistá a vydržela, pokud byla udržovaná, dostatečně dlouho. Přitom i špinavou houbu pak stačí pořádně namočit a vyždímat: mozek a mysl těla vyčistit. Jen je to, jako s každou zkratkou, delší a méně pohodlné…
Přitom univerzální řešení většiny výchovných a pedagogických problémů znal už (kromě domorodců mnoha kultur) Komenský. Takže konečně i nám (a neurovědcům a snad i pedagogům a rodičům) dochází, že čím víc a déle dovolíme mozku, aby si při nasávání informací hrál (o blahodárném vlivu nových adrenalinových sportů či hudebních nástrojů jsem se zde už mnohokrát zmiňoval)… tím připravenější bude on i jeho člověk na sci-fi budoucnost nejen planety Země, ale i Sluneční soustavy a Mléčné dráhy…
A pokud se takový poučený mozek navíc učí a naučí efektivitě u zenových mistrů nebo v tibetském klášteru, je zaručeno celoživotní nasávání (z reakcí a otázek mnichů a studentů), a dosažení moudrosti (coby kombinace intelektu a soucitu). Citovaná kniha (v originále vyšla v roce 2011, a mohla by se klidně jmenovat Jak se dovědět o mozku mnoho nového a užitečného) přináší samozřejmě celou řadu dalších informací, které se ani naši učitelé ještě nemohli naučit, protože ještě před deseti lety neexistovaly, a tak se zvídavý čtenář často s červenýma ušima vzrušením dočte třeba o plasticitě mozku, o růstu nových neuronů (neurogenezi), o různých s tím vším překvapivě souvisejících šamanských praktikách atd. Možná to vše okamžitě mozek neposílí, ale v každém případě zefektivní… a o to autorům (a vydavatelství) jistě šlo.
