… řekla kromě mnoha jiného zajímavého v rozhovoru (Reflex 32/14) lékařka imunoložka, dnes homeopatka, která se před dvaceti lety sama dostala z posledního stádia rakoviny, Zina Kaucká. Váš přístup ke životu je z hlediska zdraví důležitější než tuny léků, tvrdí v podtitulku a v závěru. A tak z rozhovoru vyberu některé zvláště zajímavé části, a neodolám komentáři, který naznačí ledacos z důvodů, proč jsem stále naštvaněji alternativní i v této oblasti…
Někdy kolem roku 1987 jsem se seznámila s léčiteli, jako byl páter Ferda nebo pan Paseka, a měla jsem chuť vrátit diplom i s dvěma atestacemi. Oni prostě sáhli na člověka a znali diagnózu, kterou jsem si mohla zpětně ověřit medicínky. Utvrdila mě to v tom, že na medicínu by měl především jít člověk talentovaný nějakým přesahem. Měl by umět vnímat celého člověka, což dnes vymizelo. Klasická medicína je jedním z mála oborů, jenž neumí použít co se už našlo a objevilo kdysi. Jde o přístup toho typu, že se objeví antibiotika na baktérie a zavrhne se všechno, co bylo předtím. Medicína má strašně krátkou paměť…
Svatá slova podložena jak odbornou praxí, tak selským rozumem a zkušeností smrtelné nemoci v posledním stádiu. Vyprávěl jsem často o jedné Američance, která viděla auru člověka, a na stará kolena pracovala právě v přijímací kanceláři jedné nemocnice: lékařům pomáhala zpřesnit diagnózy pacientů. A příběh má i pokračování, které (jaksi mimochodem) opětovně nabízí řešení jak pro západní mysl a její přístup ke světu neřešitelného sporu mezi Izraelci a Palestinci nejen v pásmu Gaza, tak pro cestu z pasti dogmat ven pro alopatickou medicínu a hlavně skutečné (dnes bychom mohli napsat psychosomatické) lékaře. Vděční pacienti téhle ženě pak při odchodu do důchodu koupili tříměsíční cestu kolem světa. Ono obvyklé „Jestliže je úterý, musíme být (poté, co jsme strávili týden v Anglii a víkend v Londýně) v Belgii nebo v Paříži.“ Přes Francii, Španělsko, Itálii, a pak Tunis a Maroko, a nakonec z Egypta do Jeruzaléma. Zkušená pozorovatelka nám ostatním neviditelných energetických obalů kolem lidí začala rozeznávat značné rozdíly mezi aurami severských národů, temperamentními Francouzi a Španěly, a horkokrevnými a vysoce emočními Araby. Při přechodem hranic do Izraele ale byla velmi překvapena obrovsky náhlým přechodem od barevností překypující červenou aurou Arabů k žlutě racionální auře Židů…
Co z toho vyplývá? Palestinci a Arabové se s Izraelci nikdy nedomluví, dokud se nenaučí vnímat a respektovat vzájemné zásadní rozdíly ve vnímání reality. A dokud alopatičtí MUDrci nepřestanou léčit diagnózy, a nezačnou se zajímat o lidi, nic se nezmění ani v přístupu jejich, ani v přístupu zdravotních pojišťoven. Zmiňuji to, protože alopatická medicína se s homeopatií a medicínou čínskou (bylinkovou) nedomluví, dokud se její lékaři nezačnou respektovat a uznávat „ve jménu pacientů“… Dokud se neobjeví víc takových lékařek, jako je paní Kaucká, která měla příležitost (a šanci) poznat nemoc a nemocnici i z druhé strany…
Druhou operaci jsem měla v pražské vinohradské nemocnici, byla profesionálně udělaná, ale to ostatní okolo bylo něco strašného – pocit manipulace ze strany lékařů a nevhodné chování personálu… platila jsem si nadstandard a první jídlo po deseti dnech, kdy jsem nejedla, protože jsem měla střeva venku, byly fazole po milánsku. Tohle sníst, to je můj konec, říkala jsem si. Když jsem se bouřila, vůbec nic nechápali…
Právě přílišná specializace a neschopnost levé ruky domluvit se s pravou byla i na počátku mé téměř dvacetileté snahy upozornit na zvěrstva, která se dnes a denně ještě stále dějí na sálech porodnic. Když se narodila má první vnučka, čtvrtý den jsme se šli podívat na ni i pyšnou maminku. Na konec návštěvy jsem se jen tak konverzačně zeptal, co měli včera k obědu. Hrachovou kaši s uzeninou. Vyděsil jsem se: Ale to pak v noci malá brečela, protože měla nadýmání, že? No jo, brečela. A co na to pak doktor? No nic, dal jí utišující injekci… Žuchlo to ve mně a naštval jsem se tak, že jsem začal (v době bez Googlu!) pracně pátrat po informacích, jak se rodí jinde ve světě: za tři roky jsem vydal knihu Nová doba porodní. Dnes ovšem, o dalších dvanáct let později, stále čeští porodníci i mozkoví chirurgové v nemocniční jídelně konzumují vepřovou se zelím, deseti knedlíky, zapíjí to půllitrem piva, dají si cigaretu… a jdou operovat.
Co bylo prvním krokem k vítězství nad rakovinou? Přestala jsem si ubližovat. Imunitní systém umí fungovat lépe, když mu do něj nikdo nesahá. Ayurvéda tvrdí, že lidé, kteří umějí meditovat, jsou zdravější než ti, kteří to neumějí, protože v době meditace člověk uvolní chaos myšlenek a hlavní operátor v nás dělá co umí… Klíčem k mému zdravení bylo, že jsem objevila kód té svojí rakoviny… Když jsem se z toho dostala, moje paní doktorka se ani jednou nezeptala, co jsem vlastně dělala, že jsem přežila… Ještě víc se ve mně vyhrotil pocit, že klasická medicína je někde na slepé koleji.
Já ztratil důvěru v lékaře už v mládí: od optika (který mi tvrdohlavě vnucoval brýle, přes které jsem neviděl, a jiný optik pak za několik let zjistil, že nejsem krátkozraký, ale dalekozraký a dal mi docela jiný typ čoček do skel), zubaře (který mi ve třetí třídě měsíc pracně a velmi bolestivě vrtal a plomboval stoličku, která se pak za půl roku celá rozpadla), lékaře v nemocnici v Karlových Varech, kteří netušili, co se mnou je (neustále jsem padal dolů a zvracel), tak mně zavřeli na infekční oddělení, nikoho ke mně nepustili, a já po deseti dnes umírání objevil jedinou šanci: nevěřit lékařům a vyléčit se sám. Začal jsem cvičit jógu a naučil jsem se meditovat. Už jako muzikoterapeut jsem se totiž po sametu pravidelně v různých nemocnicích a léčebnách, kde jsem hrál na tibetské mísy nebo učil pacienty a děti se uvolnit třeba zpěvem, setkával s lékaři a chirurgy na obědě a viděl, jak jeden obor neví nic z jiného a všichni se starají především o svá břicha, nikotinové potěšení, a o nemoci a diagnózy, ne o lidi.
Můj manžel umřel na těžký kožní melanom. Já tehdy nepochopila, že pro něho bylo dominantní, že mu jeho (nevlastní) matka dala do vínku kód, že na co sáhne, to podělá. Celý život se pak snažil světu dokazovat, že je dobrej, aby nešel znovu do sirotčince… Každý, kdo dělá něco hodně dobře, si v podstatě něco kompenzuje. Drtivá většina hudebníků nebo výtvarníků tyhle kompenzační instinkty v sobě má a potřebuje se z nich vyzpívat nebo vypsat.
Proč asi tak zdůrazňuji důležitost optimálního porodu (a chtěného meditativního těhotenství a výchovy a školní výuky plné her a pochval)? Proč vyprávím, že ambiciózní maminky a neinformované paní učitelky by nikdy (pod zákonem!) neměly Aničce nebo Mařence říct : No, ty raději nezpívej, kazíš nám to! Zablokují tou zdánlivě nevinnou poznámkou v holčičkách a hlavně v klucích komunikativní čakru na celý život (holky nebudou umět zpívat a následně komunikativně projevit city, kluci nebudou umět sbalit holku a budou celý život hledat náhradní formy uvolnění, např. alkohol, nikotin, nějakou autoritu v nějaké politické straně nebo v carovi či generálovi atd.).
Kdybych si na malých dětech a zvířatech neověřila, že homeopatie funguje, nezjistila bych ani, že když chcete vyléčit alergii, musíte jít na podstatu. Masové rozšíření alergií vyvozuji z povinného očkování. Vakcinace je násilná aktivace imunitního systému. Někdo vpraví látku do těla, aby na ni vytvořil obranné mechanismy, ale většinou neví nic o tom, v jakém stadiu se organismus nachází. Imunitní systém tím vytavuje stavu hysterie a alergie není nic jiného než hysterická reakce organismu… Důležité je uvědomit si, že světu vládne byznys. Peníze a léky hrají na globálním trhu velkou roli.
Co se asi děje v tělíčku kojence, který dostane hned šest nebo víc vakcín najednou? Jinými slovy, špatná a stále odlidštěnější situace ve školství, zdravotnictví, vězeňství, v politice a všude kolem vyplývá také ze zbytečně zmedikalizovaných a tedy více než je zdrávo traumatických porodů: dnešní učitelé, porodníci a politici se poškozeně narodili právě v socialistických velkovýrobnách poslušných vojáků, ovčanů a loajálních úředníků (sociální psycholog Bohuslav Blažek před lety nazval školy a porodnice továrnami na poškozené výrobky), a medicínsko-farmaceutický komplex vydělává (tak jako hazard a výrobci zbraní) stále víc a bezohledněji. Jak to asi dopadne s tou další a další generací?
Druhým momentem je, jak velkou roli hraje v medicíně manipulace strachem. Je dobré si to dát dohromady, když vám doktor říká, že vám musí dát léky např. na cholesterol, i když jste jen na hranici. Po čase k němu přijdete, že sice máte nízký cholesterol, ale vedlejším efektem užívání léků je deprese a vy jste impotentní. No a tak vám předepíše antidepresíva a dá viagru a takhle se to dál řetězí. Bohužel, peníze a strach jsou hnacím motorem západní medicíny.
Jistě si vzpomínáte na články dr. Hnízdila nebo St. Komárka… Spirála strachu se odvíjí stále, odedávna, zmíním jen posledních šedesát let: i jinak demokratičtí Češi se po válce báli další války a proto volili komunisty. Komunisté se báli o své nakradené majetky a funkce a proto to dopadlo jak to dopadlo. Poslanci v parlamentu se dnes bojí, že je znovu nezvolí a nedokáží splácet všechny hypotéky, a proto se nechávají tak snadno korumpovat. Matky těhotných mají po svých negativních zkušenostech z porodnic pro své dcery jedinou radu: Když jsem to přetrpěla já, přetrpíš to i ty… a z radostné či dokonce potenciálně orgasmické události je pak „porod“. Porodník se lekne, když porod nepostupuje dostatečně rychle a podle příručky, a aplikuje umělý oxytocin nebo rovnou přistoupí k operaci (navíc si za operaci vydělá desetkrát víc než když jen tak čeká, až se dítě narodí).
Lidé se dnes víc nezamýšlejí nad svým zdravím. Esoterické spolky mají dojem, že ano, ale já si to nemyslím. Všechno je stejné, jen na jiné úrovni a z mnoha alternativních přístupů se stal rovněž byznys. Navíc homeopatie, čínská a ruská medicína, ájurvéda někdy absolutizují svoje postupy. To je špatně. Měla by to být jedna medicína, jež bude používat to lepší ze všech. Důležitější je náš přístup k životu, který je z hlediska zdraví důležitější než tuny léků…
Na toto téma brblám také již dlouho, ale vezmu to ještě víc od lesa, zkratkou a v nepřímé návaznosti na výrok paní doktorky v titulku: co když se za pár dalších let opravdu prokáže, že ona strašně krátká paměť západní medicíny vyplývá z poškozujících porodů – traumaticky porozený a v dětství a ve škole neustále trestaný a nikdy nepochválený kluk sice taky nějak vyroste a vystuduje, ale alopatickou medicínou a společností přehlížené nepřímé následky se stále předávají i do dalších generací. Jinými slovy, traumaticky nebo císařem porozený kluk (či holčička) bude, kromě mnoha jiných negativních důsledků, neschopen poučit se z chyb. Většina špatně porozeného (a tedy stále více pubertálně se projevujícího) lidstva současnosti je totiž (i co se týká ekologie a válek) nepoučitelná… o to víc je třeba vážit si těch jednotlivců, kteří se poučili a rozhodli už neopakovat chyby svých předchůdců… Anebo najít své potenciály a duchovnost… Paní doktorka Kaucká si zaslouží naši dvojnásobnou úctu a velký potlesk.
