Jak titulek článku (LN 5. 8. 2014), tak jeho podtitulek (Smrt je sice blbá a hrozná, ale existují způsoby, jak ji učinit snesitelnou. Kdy to pochopí i pojišťovny?) ředitele hospicu Marka Uhlíře je na zkamenělou společnost možná až příliš a možná i kontraproduktivně, i v době, kdy se může psát a říkat cokoliv, odvážný. Hned první odstavec je „hustý“, jak by řekly mé vnučky: Přeje si to 80% lidí, je to o polovinu levnější než nejlevnější varianta téhož v nemocnici, a přece to není hrazeno pojišťovnami – co je to? Říká se tomu paliativní péče. Upozornění ministra selského rozumu: čtení tohoto článku může narušit a dokonce poškodit váš schválený životo- a státonázor (může vám natrhnout realitu!).
Další důkaz, že se něco podstatného mění (vedle vlaštovek, snad přinášejících lepší situaci v porodnictví, viz minulý „porodní“ týden na mém blogu): i běžný tisk občas přinese články, svědčící o zájmu o témata, která visí ve vzduchu… a když na ně nemyslí a neodpovídají ti, kteří jsou za to placeni (politici, sociologové, ministři), aspoň někde někdo něco zveřejní (mediální spotřeba zajímavých a senzačních témat, která by prodala více výtisků, neustále roste).
Zatímco česká televize stále chrlí opakující se a recyklované seriály (občas i legrační pokusy o aktuální témata, například alternativní porody), a její dramaturgie je čím dál tím zbabělejší, a porodníky a úředníky českého státu čekají výsledky dvou (pravděpodobně pro stát prohraných) žalob dvou českých matek u Evropského soudního dvora, i na poli umírání (a pohřbívání, každý rok u nás zemře více jak sto tisíc lidí) se už sem tam objeví něco, co je relevantní.
Ne vždy jsou to zprávy pozitivní: Cyklus dokumentů Viliama Poltikoviče „Brána smrti“ nebude zařazen do vysílání České televize ani na podzim… Nevíme proč, nemáme oficiální vyjádření. Nejbližší termín zařazení je tedy až v roce 2015 (přestože byl cyklus dokončen už na konci roku 2013), napsal mi veřejnoprávní televizí znovu nechtěný, protože duchovními a aktuálními tématy obtěžující režisér. Jak příznačné, ale zároveň tak trochu paradoxně nadějné pro tuto nerozhodnou a zmatenou dobu plnou odborného alibismu. I když se to nevysílá, přece jen se, navzdory masmediálnímu zápecnictví, točí!
A tak zatím spíše jen na internetu, ale přece jen se objevují i články o dobrovolné smrti, anebo dokonce o souhlasu některých církevních (i když zatím ne katolických) osobností s eutanázií.
Jak vyplývá z jiných mých článků zde na blogu, jsem stále více než alternativní, ale třeba se mi nakonec přece jen podařilo (viz i výše komentovaný článek) rozpoutat aspoň náznak diskuse na toto tak tabuizované téma. Zítra bude také možno si nakliknout rozhovor z časopisu Regenerace, ve kterém jsem se právě na toto téma rozhovořil otevřeněji, než je u nás zvykem.
Proč tedy neumíráme tak, jak si přejeme? Protože alibisticky předstíráme, že smrt neexistuje.
Opakování pro pokročilé čtenáře:
http://blog.baraka.cz/2012/09/dobra-smrt/
http://blog.baraka.cz/2012/10/dobrovolna-smrt-a-par-sprochu/
http://blog.baraka.cz/2012/09/jak-prijit-tak-odejit/
http://blog.baraka.cz/2013/11/zenove-zadostiucineni-umirani/
http://blog.baraka.cz/2013/06/fenix/
http://blog.baraka.cz/2013/08/mozek-zari-kdyz-umira/
http://blog.baraka.cz/2013/12/neco-se-uz-musi-zmenit/
http://blog.baraka.cz/2013/04/konecny-domov/
