Sanskrtské slovo šánti znamená klid a mír (myšleno ten duševně-tělesný, čeština pro původní mnohoznačný, u nás převážně jen mantrický termín, lepší překlad nezná). Cesta k takovému míru vede mnoha (egem a dobou zarostlými) stezkami, například dlouhodobými pokusy o zvládnutí emocí, neposedných programů a iluzí mysli, o zvládnutí pozitivního myšlení, a nakonec ideálně skrz osvícení. I zde ovšem platí, že na počátku je rozhodující úmysl, že ještě (tady u nás a jinde ve světě) není tak zle, aby mohlo začít být lépe, a že není cesta k míru, ale (teprve praktikovaný) mír (ve smyslu šánti) je Cesta. Na ní se vyplatí vědět, že pro zápaďana je spíše nebezpečné myslet si, že už je (třeba po několika letech vegetariánství a hata-jógy) vyčištěný, že už ví, co je to makyo (a mája, iluze vnímání) a že stačí tvrdě trénovat.
Přestože posledních pár tisíc let (a předtím statisíce let bojů o přežití) lidé (většinou traumaticky porození) trénovali spíše základní emoční (adrenalinovou) reakci útok, útěk, a na západní polokouli pak vzývali utrpení (na kříži) a byli (i školou a armádou) cepováni k poslušnosti (Co by tomu řekli lidi?), rodili se a kupodivu (nejen v Indii a na tichomořských ostrovech, kde banány padají do hudby) i na Západě přežívali i umanutí alternativci, vyznávající pozitivní vztah k životu a ostatním zázrakům stvoření (od šamanů přes Buddhu, Ježíše, Gándhího, Schweitzera, matku Terezu a mnoho indických ale i čínských a zenových duchovních učitelů). A kteří uměli vyprávět vtipy a smát se, i sobě samým.
Jinými slovy, jakmile člověk začne často a pak pravidelně vnímat svět i sebe jako zázrak a radost, nikoliv jako problém (ano, stále problém špatného překladu a pastí jazyka a negativního myšlení a tím i podvědomého sebe-programování), dojde mu, že samotné české slovo ves-mír naznačuje spíše pozitivní vlastnosti zázraku výjimečné existence života na výjimečné planetě ve výjimečné galaxii… a vede k vesmírné radosti (s)tvoření. Tedy k uvědomění, že každý z nás by mohl být (a je) bohem stvořitelem, formujícím (dnes spíše formulujícím) a přímo i nepřímo (ve svých dětech a vnucích) zkvalitňujícím život a svět (a tedy vesMír). Píše se také o tzv. inteligentním designu, tedy že na počátku všeho musela být nějaká informace (inteligence). Je každý z nás nositel informací (o vesmírném počtu detailů)? Unikla informace o schopnosti a tedy i možnosti sebeorganizování hmoty (až k životu) z jakési bílé díry (hmotné či nehmotné) reality? Jaký druh vjemu a tedy smyslu to předpokládá?
Dosavadní pokusy new age nadšenců (většinou meditativních začátečníků) z-organizovat (a dokonce nějak z-měřit) sílu kolektivní pozitivní meditace byly samozřejmě začátečnicky naivní, ale to byly i všechny převratné vynálezy, které dnes běžně používáme. Ve společnosti, která od narození trénuje negativní postoje a stavy, budovat lepší příští moc nelze (proto jsem třeba nechodil na setkávání chartistů: všichni kouřili a pili pivo). Vize společnosti po dvou třech dobře porozených a hrou vzdělaných a vychovaných generacích je ale (a bude) přímo úměrná hloubce vize a akceptace radostného ves-míru. Jaká matka, taká Katka. Co si asi budou představovat generace našich pravnuků, orgasmicky porozených a pozitivní hrou vychovávaných?
Je-li ego osvíceno (nejprve natrženo, pak softwarově přeorganizováno), tedy probuzeno (z iluzí), a naučí se stále déle pobývat ve stavu bez mlh, předsudků a automatismů, začínají se dít obrovské věci. Tak jako někdejší studenti v Silicon Valley, když je pozvali k řešení zatím neřešitelného úkolu, a záměrně jim neřekli, že je neřešitelný… a oni vše vyřešili. Tak jako když slavný psychiatr Vondráček citoval jednoho svého pomočujícího se pacienta, kterého jednou potkal na ulici rozzářeného, a tak se zeptal: Dobrý den pane Novák, to rád vidím, jak jste vesel, vy už se nepomočujte? Ale to ne, ale už mi to nevadí…Co se stane za měsíc dva? Pan Novák se přestane pomočovat. Co se za tři měsíce, nebo za rok či dva, stane s osobností, která přestane myslet a vnímat negativně, a začne život i sebe brát s nadhledem, uvolněně?
Koherence (nebo emergence, tedy nějaká vyšší úroveň řádu, která se jakoby vynoří z toho starého) funguje i zde: vývoj k lepší efektivitě (energetické i synergické) hmotného člověka, hmotného mozku (včetně paralely mysli jako softwaru) se vyvíjí každou další činností a situací (jako mozek), také protože není svázán stresy. Takto sebeorganizující se vývoj lidského mozku (i jeho důsledků a z nich vycházejících zpětných vazeb, např. kultury), ke kterému může každý, zvláště duchovní člověk, přispět (nebude-li si překážet negativními myšlenkami, negativními emocemi, a tedy nemá před sebou ony dnes tak běžné limity), má, když to s člověkem dobře dopadne (a to zase záleží jen na něm), samé pozitivní a vlastně dlouhodobě nesmírně vesmírné perspektivy. Sám princip života je neustálé zkoumání a vývoj. Společnosti, které (se) přestaly zkoumat, zanikly. Je tedy v samotném zadání našich životů, abychom zkoumali a postupně překonávali hranice… hlavně ty v našem myšlení a v niterném vesmíru vědomí (jako ti studenti v Silicon Valley).
O alternativě k velkému třesku (jako výbuchu: Big Bang!) a vesmíru jako megasmrtelné prázdnoty a náhodných fluktuací gigantických výbuchů vše ničících supernov, tedy (pozitivně přeloženo) o jakémsi velkém Big Wow (áách!) a představě vesMíru, plného možností stále větší koherence a vývoje všeho (třeba pomocí dokonce i ve hmotě vtěleného principu sebeorganizace, včetně programu možnosti dosažení osvícení) začínají v poslední době diskutovat i kosmologové a znalci kvantové a jiných (třeba strunných a multidimenzionálních a emergentních) teorií. Ostatně všichni zakladatelé různých pozdějších náboženství hovořili o tomtéž: o nebi, jiném světe či jeho alternativách (rozuměj: jiných úrovních ne hmotné existence). A stačí se pak, vyškoleni pozitivním myšlením a vnímáním, právě takto, jinak, alternativně, podívat a dívat na zázraky přírody i všeho živého… Co když pak neustále efektivněji pracující struktury mysli a vědomí vědomě začnou vychutnávat možnosti (s)tvoření (tak jako lze neovládáním snů sny ovládat a pochopit tao a ctnosti dávných taoistů)?
Každý z nás je fungujícím, neustále se vyvíjejícím a homeostaticky na vnější změny reagujícím organickým vesmírem – pro miliardy bakterií, buněk, neuronů, celé roje dynamických procesů a stavů. A vize radostného holografického vesmíru je představitelnější, jakmile opustíme svět hmoty. Co si tak představit inteligenci nehmotné, vibrační povahy? Protože nehmotné je i samo naše vědomí! A dokonce pak ve formě nějakého záření? A dokonce mimo čas a prostor? Tak jako jsou současné extrémní sporty, o kterých moje generace ani nesnila, dokonalým (evolučně nevyhnutelným, ač často spíše hravým, tedy podvědomým) tréninkem vestibulárního aparátu (a příslušných bouřlivě se rozvíjejících mozkových center), i dobrá sci-fi je dokonalým evolučně intuitivním tréninkem vizí a jejich možností: natrháváním omezeností naší představivosti… a evoluční přípravy na budoucí pobyt ve vesmíru. Vesmíru možností. Radosti.
P. S.: Ondřej Karlík pro vědeckou soutěž vyfotil
3 D analog Mandelbrotova fraktálu, stvořil vesmír…
