… starce za časů duchovní cholery. Úspěšným českým adeptům kurzů Technika kvantového doteku matrixu blahopřeji, ale zároveň musím varovat: případné budoucí potíže tuším právě v příliš rychlém (západně terapeutickém) a skokovém zvládání duchovních dovedností a možností, tedy, podobně jako u českých emancipovaných a kalhoty nosících nespokojených žen, v jakési neukotvené rychlokvašenosti. První úspěchy jsou tak snadné! Mysl pádí, ale tělo zůstává ukotveno v minulých zvyklostech, a za měsíc či dva je vše jen jakási nová, duchovně užitečná a atraktivní aplikace do mobilu duše, která pod soustředěným tlakem pádící civilizace v té veškeré dokonalosti a záhadě vesmírné složitosti postupně bledne, až vybledne docela. Ale třeba ne, třeba se mi jen nedostává těch správných informací o těch správných pokračovacích kurzech a aktivitách absolventů kvantovky.
Zatímco běžný (indický či tibetský buddhisticky ášramový, čínský taoistický a čchanový, japonský zenový, thajský a barmský vipassánový a jinak meditační) mnich a nakonec i duchovní učitel (nebo dokonce osvícený člověk) musel zvládat teorii zároveň s dlouholetou klášterní praxí, kde se celodenní výcvik těla, mysli, ale i práce a výživa a zvládnutí emocí míchala v jedné nedělitelné a prakticky celoživotní lekci kultivace člověčenství… … Zatímco my jsme celé roky pilně meditovali, a teprve později s nadšením četli informace o objevech ve fyzice, které souzněly s tvrzením šamanů i našimi zážitky, a zatímco celá tisíciletí tělo adepta (mnicha) postupně zvládalo a uspěchanou mysl připravovalo na překonávání různých bariér a limitů (pod vedením zkušeného mentora a praktika), adept kvantového víkendu dostal několik návodů na některé „zázraky“ v duchovní, a tedy nekontrolovatelné a nekontrolované oblasti, a téměř s jásotem Ono to funguje! se rozjel jak mašinka. Se všemi riziky začátečníka s čerstvým řidičským průkazem, ale o to silnějším vozem…
V zenu to znají tisíce let, a současná neurologie to pomocí magnetické rezonance potvrzuje: na protržení reality stačí pár přednášek (tak jako na to stačí víkend s kvantovkou, přičemž ale informace, které se v ní používají, jsou na Západě známy již půl století, jen si toho až na výjimky lidé, nespokojení s duchovní atmosférou své doby a společnosti, jaksi neráčili všimnout), ale aby byly tyto nové zkušenosti a zážitky uloženy v mysli trvaleji, musely by se intenzivně opakovat alespoň tři měsíce! Všechny dávné i nedávné duchovní kultury to věděly a v některých se dodnes udržují tradice tříměsíčních odchodů mužů do meditačního a klášterního ústraní. Správně obezřetně postupující začátečník totiž v každém stádiu přesně ví, kam může a kam se ještě nemůže vydat. Otázka je logická: co následuje po víkendu kvantovky? Existuje tam nějaký vyšší stupeň, se svými zkušenostmi navazující na prvotní zážitek úžasu nad tím, že TO funguje? Kontrola ega? V zenu člověk, který projde kóany a dostane povolení učit. ale ještě tři roky učit nesmí!
Abychom si rozuměli, to ze mne nemluví nějaká závist příslušníka generace, která neměla žádné informace o praktických metodách duchovnosti, a dělala řadu chyb, ale spíše zkušenost současníka, učitele, který osobně a opakovaně potkal stovky mladých adeptů zenu, vipassány, a moderních forem jógy a meditace, a z jejich otázek a hlavně přesvědčení o správnosti a hlavně výhodnosti snadné a rychlé Cesty, bývám hluboce zklamán, protože se stává pravidlem a normou. A zpětná vazba a osvícení nikde…
V USA, kde touto kvantovou teorií poučené sebepoznávací a sebetransformativní hnutí kdysi začalo, a kde bylo možno od roku 2006 zakoupit i první knihu autorky Sandry Anne Tailorové (několik let se marně pokoušela najít nakladatele) Kvantový úspěch, s podtitulem Cesta ke splnění všech snů na základě nejmodernější vědy (český překlad Metafora 2008), o čtyři roky později vyšel logicky i druhý díl, Umění transformace, s praktičtějším podtitulem Jak pro měnit své sny ve skutečnost (v Česku v roce 2011). V něm se často probírají takové „problémy“nepoučených jako narůstající hrůza z negativních myšlenek účastníků, a rady, že zdravý přístup vyžaduje postavit se k problémům čelem, dát průchod pocitům, které se jich týkají, a vypořádat se z výzvami, které z nich povstanou.
Jinými slovy, v naší generaci a u prvních západních pokusů hledat a najít sebe sama pod vedením a přece jen jakousi kontrolou dálněvýchodních mistrů, bylo tělo a mozek po dlouhodobém (meditačním) tréninku na možnost rozšířeného vědomí a docela jiné zážitky rozšířeného vědomí jaksi připraveně, s posílenými brzdami. Druhá zmíněná kniha proto ne náhodou obsahuje i kapitoly jako Ovládnutí tajemství, Na houpačce s jin a jang (nové čtení reality přináší i nové problémy v partnerských vztazích), Pravda nebo následky, Ztraceni ve lžích, Iluze nebo pravda – zvládnutí změny… tedy témata, která na Západě, mezi porodem a výchovou traumatizovanými neurotiky uvězněnými v matrixech matrixů (přičemž lze jen obdivovat genialitu ega, které dokáže vytvářet důmyslná a sofistikovaná makya duchovních pokroků), která tu bezprecedentně bublají tak, jak nikdy nebublala mezi daleko asketičtějšími novici na Dálném východě s jejich klášterní a trpělivou tradicí.
Samozřejmě, je stále lepší když tisíce mladých jezdí jednou do roka za Olem Nydahlem užít si letní víkendové meditace v davu, když i u nás existují desítky zenových a meditačních center, kde se mohou zájemci naučit předpisově sedět v zazenu, anebo aby si podobné tisíce mladých křesťanů zazpívaly duchovní písničky z Taizé, než aby mladí byli v tu dobu v hospodě, nebo svou nespokojenost ventilovali v různých extremistických stranách, nebo v hackerských snahách destruovat společnost. Ale z téhle ctnosti spíše, jako sláma z dávných pověstných bot, kouká nouze. A protože pamatuji desítky stále nových a senzačnějších new age terapií a módních metod, dovoluji si skepticky zabrblat…
Často až šamansky nádherně podivná kvantová teorie (včetně jejího praktického potenciálního využití v kvantových počítačích) je jakousi novodobě alchymistickou možností všeobecného natržení paradigmatu reality současného lidstva. Proč ne, ale jen pokud ta mladičká naivní hrrr revoluce v hlavách zúčastěných, jejímž úmyslem je radikální změna softwaru, nebude svými následky na nepřipraveném hardwaru příliš destruktivní…
Viz také:
