… pro rozvoj mozků, tedy pro lepší budoucnost! Seděli jsme se studentem na oblíbeném místě (za námi hlava buddhy) u velkého okna v oblíbené (protože miso polévku a pravidelný azyl poskytující blízké) čajovně, když v tom v jemném dešti kolem elegantně projel po ulici ryšavý ekonom Tomáš Sedláček na něčem, co jsem v prvních chvíli nazval jednokolovým segwayem bez tyče. A hned jsem českému výrobci kola, které jede jinam než zatáčí (a kromě kopy srandy snad přinese kýženou a zvláště dnes tak potřebnou nápravu trvalých, rozuměj, až zkamenělých map v našich mozcích) začal připomínat, jak běžně netušený ale o to intuitivněji provozovaný vliv tréninku ústrojí rovnováhy při dětském a jinošském (ale i dospěláckém) hravém tréninku rovnováhy na bruslích a prknech a různých dalších surferských prkýnkách (ale i čluny a větry tahaných a hnaných dracích a jiných bláznivých adrenalinových hračkách pro dospělé), tak obrovský potenciál těchto nečekaných vynálezů na pozitivní změnu společnosti (a možná i její záchranu).
Už Komenský přece věděl, že děti (ale i štěňata, koťata a další mláďata všech druhů) se nejlépe učí (na skutečný dospělý život) hrou! A evoluce zařídila i to, že je to ohromně baví, a proto jim to tak jde. Mozek poskytuje každému batoleti neustálé dávky endorfinů (přirozených opiátů) nejen při každém kojení (to i každé kojící ženě), ale i při každém dalším klidně až po několika pádech zvládnutém krůčku, při každém objevu, při každé zvládnuté dovednosti. A i neustále kritické a všechny napomínající maminy nebo paní učitelky se při doběhu tramvaje nebo na konci skluzavky na koupališti nezvladatelně smějí… Člověk (a jeho mozek) miluje rychlost a zvládání rovnováhy a neustále vyvíjí nové a dokonalejší metody a prostředky, jak zrychlit: vývoj svého mozku..Zatímco my v minulém století intuitivně trénovali ústrojí rovnováhy jízdou na kole nebo na bruslích, a salto uměl málokdo, dnešní mladí metají kozelce s trojnásobnými vruty a řádí na podivných kolech a kolečkách (ale i skáčí do výšky pozadu) jakoby se nechumelilo: evoluce zařídila, že se připravují na budoucnost (budou vykonávat profese, které dnes ještě neexistují).
Když jsem (v blogu o trvalých mapách mozku) zmínil vynález kola, které zatáčí doprava, když zahnete doleva, šikovné ruce studenta během víkendu vyrobily prototyp (a celá rodina se začala královsky bavit pokusy alespoň pár metrů ujet rovně, a maminka kolo s velkým smíchem dokonce nezvládla ani vést vedle sebe). Už je na světě druhé pokusné skládací kolo, a jiní šikovní snad dokáží vyrobit tuhle dokonalou hračku pro rozvoj mozku (a rozpuštění mentálních bloků) třeba jen z pohledu na fotografie výrobce Pavla Komínka. Jinými slovy, každý, kdo se pokusí na tohle kolo sednout, a dokonce ujet pár metrů po rovině, objeví fascinující a snad i inspirativně hroznou věc – mozek se tváří moudře, ale ve skutečnosti se řídí trvalými mapami, a navíc je ve své podstatě (myslí to dobře, chce šetřit energii) tvrdošíjná konzerva: čím jsme dospělejší, tím víc nás nutí dělat věci jako staré psy, neschopné se naučit novým kouskům.
Jenže svět se prudce a gruntu mění (o čemž vědí své důchodci, jimž vnuci marně vysvětlují jak si zkopírovat a kamarádům důchodcům přeposlat obrázek z internetu), a každá další generace (přes tvrdošíjný odpor politiků a špatně porozených učitelů, kteří neumí učit jinak než biflováním zastaralých informací a trestem a kritikou) je dnes nejen daleko inteligentnější, než ty předešlé, ale i (znovu připomínám: evoluce velí, připravuje naše děti a vnuky na budoucnost) hravější. Jak nejlépe natrhnout realitu? Hrou. S úsměvem.
Návod na výrobu kola s opačným převodem na řidítkách (které při zatočení vlevo jede doprava a obráceně)? Na výrobu budete potřebovat (napsal mi Pavel): jedno nepoužité rozbité kolo, ze kterého se uřízne krk pod řidítky, a ten se navaří na kolo, které budeme potřebovat. Potom se vezme jedno ozubené kolo, které se navaří na trubku a ta se zasune do původní části na kole. Druhé ozubené kolo se navaří na trubku na řidítkách, která se zasune do navařené přední části na kole a upevní se stejným způsobem jako řidítka dlouhým šroubem, který prochází skrze trubku až na její konec, kde ji roztahuje kuželovitá matka. A máme hotovo. Techničtější návod s fotografiemi zde…
Zpět k nejnovějšímu a jistě ne poslednímu hravému vynálezu v této oblasti (rozvoje mozku), náklonem řízenému (a výše zmíněným ekonomem zvládnutém) jednokolu (tohle na obrázku váží asi 13 kilo, ujede na jedno dobití 25 kilometrů). Ostatně, prudký rozvoj i tzv. nového cirkusu (už jsem zde psal o kanadském fenoménu Cirque du Soleil a i čeští akrobaté a novodobí cirkusáci překonávají své hranice), žonglování vším možným (i různými míčky), akrobatické motocyklové i bicyklové výkony a další hravosti donedávna netušené a nevídané svědčí o celospolečenském trendu posouvání technologických i tělesných hranic.
Na internetu je celá řada variant elektrického jednokola: děti všeho věku, hrajte si, kochejte se, udělejte si, obstarejte si, jezděte, smějte se. Nevěřte ustaraných maminkám a učitelkám, nevěřte škarohlídům a všem, kteří vám budou tvrdit, ať raději děláte něco pořádného, že tohle vás neuživí… Naopak, právě tohle vás třeba uživí… protože bude bavit.
A ono to nekončí: čím víc hravosti a neuronů v mozcích hravých mladých, tím překvapivější vynálezy, a další nové materiály a technologie… protože tím víc neuronů (a nových dendritických propojení a optimálního využití nových možností v nových i emočních a charakterových situacích, a tedy i nových her a hraček a materiálů a vynálezů) a nečekaných překvapivých nápadů nejen ve sportovních a hravých aktivitách, ale i ve všech dalších (i uměleckých a sociálních) činnostech a oborech.
