Zase o snech « Vlastimil Marek

Zase o snech

21.1.2016

Opět se pokusím naznačit, že sen je uklízeč emocí (v noci mozek nespí a třídí a uklízí vjemy a emoce a stěhuje je podle důležitosti z krátkodobé do dlouhodobé paměti). A že snáře v současných strakatých časopisech, tedy výklady snů, jsou nesmysl. Tedy že kvalita a druh snu závisí například i na tom, co jsme měli k večeři, a že odvozovat nějaké hlubší prognózy z detailů je naprostá spekulace bez jakékoliv relevance… ale také, že se dá naučit své sny (natož noční můry) zvládnout, naučit se s nimi zacházet a nakonec se jimi i bavit (viz celý seriál mých blogů právě na téma sny, odkazy dole)… a pak je využít i v rámci očisty těla a mysli (či jakéhokoliv duchovního, ale i tělesného cvičení, například jógy), nebo dokonce vnitřní transformace. Hurá, přece…

Včera se mi zdálo, že jsme byli dominikánští nebo (františkánští?) mniši, prostě ti co měli ty mrtvoly ve sklepech ve výklenku, a naším úkolem bylo ty mrtvé nějak očišťovat coby pravidelná údržba. Tys ty mrtvoly přenášel a já jsem čistila ty nádoby, které radši blíže nebudu rozvádět a dávala jsem tam květiny… Probudila jsem se s velmi smíšenými pocity, ale sen přičítám tomu, že mě už pár dnů bolí dáseň u zubu moudrosti, a tak se mi zdají trochu horory… napsala příteli jeho známá. Pokusím se ji i ostatní uklidnit. Hurá, měla by si snílka poklepat po rameni, dobře funguje moje uklízečka emocí, mozek dokázal pikantně zpracovat a umravnit co tam nepatří. Samozřejmě tělo vysílalo poplašené signály zanícené dásně, ale tvořivá koláž, zpestřená (barevnými?) květinami, stojí za pochvalu, no ne?

 Naznačuji, že rozhodující je i v těchto nevědomých případech pozitivní úmysl: když se postupně naučím vždy vnímat z poloviny naplněnou sklenici jako poloplnou (nikoliv jako obvykle poloprázdnou), budu fungovat efektivněji, zdravěji (nebudu zbytečně nutit organismus negativním názorem k produkci adrenalinu a k psychické i tělesné, a tedy energeticky náročnější, staženosti). Oč jde a co by mohlo pomoci na další cestě k sebepoznání, nejsou detaily, ale konečný emoční pocit po probuzení: když už to jsou pocity smíšené, dají se pochválit za dobrý a nápaditý pokus o zpracování něčeho zánětlivého. V zenu je na tohle (zpozitivnění přístupu k realitě) slavný kóan jak muž visí ze srázu, nahoře loupežníci, dole tygr, ale on spatří jahodu, sáhne po ní, ochutná: Jaká lahoda!

 Tedy, jako v tom známém vtipu o tom, jak pan Smith padá z mrakodrapu: letí kolem devadesátého patra, a říká si, je to dobrý… letí kolem třicátého patra, a komentuje, stále dobrý… Jde o stejný princip jako ve vtipu, kdy urolog potká svého letitého pacienta a ptá se: Jak vám pomohl ten psycholog, ke kterému jsem vás poslal? Už se nepočuráváte? A pacient halasně odpovídá: Jo, zafungovalo to: Počurávám se stále, ale už mi to nevadí. Co se stane za měsíc dva? Dobrá nálada a pozitivní přístup k sobě a ke světu pacienta spolehlivě uzdraví… a on se přestane počurávat (nebo budit se zpocený z opakující se noční můry). Hlavní je probudit se z matrixu negativismu a obav, a začít své tělo a mysl chválit kde a kdy se dá… A co se stane za pár týdnů? Sny se vybarví do pozitivna, stejně jako život…

 Více informací a praktických rad jak naložit se sny viz mé někdejší blogy, a hlavní rada zní: nepodléhat strachu, naopak, kam se i ty nejkrutější sny hrabou na kdejaký současný kreslený večerníček! Chce to být hrdá(á) na estetický smysl a výtvarnou dovednost mysli a sebe sama! A dát si za každý takový sen pašáka…

 

 http://blog.baraka.cz/2015/10/sny-jako-cesta-osobniho-rustu/

http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-a-dalsi-rady-zacatecnikum/

http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-pro-pokrocilejsi/

http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-potreti-vize-vseobecne/