Mediální osmero pro domarodičky « Vlastimil Marek

Mediální osmero pro domarodičky

29.2.2016

Počet stále ještě nutně odvážných rodiček, které porodí doma (s asistentkou, dulou nebo dokonce úplně samy) i přes stálou mediální kampaň roste. Sláva jim, pánbů jim to oplatí na dětech (protože tyhle doma přirozeně porozené děti jsou zdravější, hodnější, zvídavější, chytřejší, samostatnější a duchovnější). Mám radost, když se mi občas nějaká taková mailem nebo fotkou pochlubí. Dokonce jedna o svém porodu doma, a dlouhé cestě k němu, napsala a sama si vydala i knihu. Dokonce ji pak pozvali do internetové televize a udělali s ní rozhovor… ale. Moderátorka ze staré žurnalistické školy, zvyklá ze své předchozí praxe na zpovídané (tehdy politiky) útočit, útočila, takže celkové vyznění bylo v stále stejném totalitně medikalizovaném duchu: tytyty, riskující ženo, co ses odvážila porodit doma! Zpovídaná maminka přiznala, že ji styl otázek velmi překvapil, že to nečekala.

A tak nabízím všem nynějším a budoucím domarodičkám jakýsi mediální návod aby útoky čekaly, ale nebyly jimi překvapeny, a aby to, co by mělo a má být oslaveno jako chvályhodný čin odvahy a přirozenosti, dokázaly bez mrknutí oka před moderátorkami, porodníky starého dominantního typu, ale i před celou veřejností, nejen obhájit, ale i pozitivně zpropagovat. Protože doma rodící maminky nic nespáchaly, naopak! To poslední více jak půl století medikalizací je slepá ulička, a celé zástupy porodníků dělaly a dělají (často svou odborností oslepení) chyby! A tak dokud i u nás nebude v každém městě malé porodní centrum, kde budou ženy rodit jako doma, budou pro mnohé domácí porody ideálním řešením. Odhaduje se, že asi 90 % těhotných dokáže porodit bez intervencí porodníků (rozuměj: většinou rutinních, protože lépe placených zásahů). Zdravá informovaná těhotná, která pyšně udrží svou psychiku v klidu a jistotě, že zdravý přirozený neuspěchaný a tedy bezpečný porod její tělo zvládne, jej také zvládne. Ku prospěchu dítěti, ale i svému vlastnímu tělu (a případným dalším dětem). Pak je ale třeba nestydět se za porod doma, naopak, i před mikrofony médií být pyšná a sebevědomá.

Porodníci, farmaceuti a muži všeobecně netuší, jak se rodí život, a tak se (to)ho trochu bojí. Kritizující maminky a moderátorky to myslí upřímně a dobře, ale také se asi kdysi nechaly zblbnout pokrokem medicíny a muži porodníky, a bojí se (si) to přiznat. Když maminka radí já jsem to přežila, přežiješ to i ty (nebo porod je utrpení) – myslí to dobře, stejně jako porodníci když radí dýchejte, tlačte… ale jen se ve své pýše pletou evoluci do řemesla. Proto se ani před mikrofony médií nenechejte, domarodičky, vyvést z klidu: oni útočí, protože se bojí (a stále častěji i stydí). Zkuste nepodlehnout nátlaku, a trvejte si na svém: porod doma je úspěch, vítězství přirozenosti, něco nádherného. Těch, které už porodily samy doma je stále víc a na sociálních sítích jsou k nalezení: rády poradí. Pomozte změnit zlozvyk médií (kdykoliv je v televizi či inscenaci porod, rodička musí ležet na zádech a křičet a trpět) a uvést vše na pravou míru: zrození života je zázrak, nikoliv chorobopis, stojí za to poslechnout tělo a přírodu, a lze porodit bezbolestně, v úžasu (třetí porod je docela často dokonce orgasmický), rychle a bezpečně.

Milá domarodičko:

1.     Buď pyšná a v klidu – to ty a tvé budoucí miminko jste při porodu ty nejdůležitější bytosti ve vesmíru. To ty (a žádný porodník nebo anesteziolog či pediatr) porodíš. To ty (a nikdo jiný) máš to privilegium, čest a radost stvořit nový život (což žádný porodník nikdy nedokázal). Užívej si nejen devět měsíců těhotenství, ale i další nejméně rok kojení (a pak celé dlouhé roky mateřství). A také porodní síly, jejíž budeš součástí. A zaznamenávej (porovnávej s ostatními dětmi) a uchovávej detailní příhody ze života doma porozeného dítěte, abys mohla vyprávět.

2.     Důvěřuj svému tělu (a evolučnímu zadání) a neboj se nahlas říct: důvěřovala jsem a důvěřuji svému ženskému tělu. Porodníci tu jsou půl století, zatímco ženy rodily a rodí desítky tisíc let. Takže se nenech zblbnout ani obavami gynekologa či pediatra (nebo oficiálními a tedy rutinně myslícími porodními asistentkami), ani maminek a babiček, co by se mohlo stát (a ani provokativními otázkami moderátorek co se mohlo stát). To ty jsi porodila nebo porodíš dalšího malého buddhu (nebo jeho budoucí matku). Ke klidu navíc přispěje, když si budeš povídat s děťátkem – nejlépe již v těhotenství (dítě rozhoduje o začátku porodu, ne porodník). Podpoříš tak nejen zdravý vývoj jeho mozku, ale také svou niternou jistotu, žes´ udělala porodem doma pro své dítě sebe i pro sebe to nejlepší. A pak o tom vyprávěj všem ostatním.

3.     Nemysli na nic – čím méně budeš na porod (ale i početí, kojení, výchovu atd.) myslet (příroda sama kognitivní mozek ženy vypíná, aby rozum porodnímu procesu nepřekážel), tím snadnější vše bude. Vykašli se na strach, v těhotenství a ani při porodu s ničím a nikým nebojuj a poddej se: to ne ty (co si myslíš, že jsi a co ti říkali že musíš), ale vesmír a miliony let evoluce rodil a bude rodit s tebou. Budeš pak (nejméně při třetím porodu) příjemně překvapená, jak může být porod orgasmický a plný radosti. A podobně nemysli (a nepřipravuj se) ani na nějaký ten rozhovor v nějakém tom médiu: už všechno víš. Na porod jsi větší odbornicí než ti nejlepší porodníci.

4.     Nebojuj – nech věci běžet – nespěchej! Nevnucuj tělu tempo porodníků či kamarádky, nenech se zmást příručkami a knihami, které většinou napsali muži odborníci. Nech čerstvé miminko doplazit se břichem k prsu. Všechno ostatní (včetně dalších hormonálních změn ve tvém těle a strukturních vylepšení v mozku, a tedy i bezpečné odloučení placenty, úspěch při kojení a absence moderních poporodních potíží) pak přijde samo, příroda a šťastně uvolněné tělo se postará. A tak jako je lepší nebojovat při porodu, stačí nebojovat i ve studiu nebo při rozhovoru: zatímco ty budeš vyzařovat mateřské štěstí, klid a vyrovnanost, nervozita a útočnost novinářky vypoví (a odhalí) víc o ní, než o tobě. 

5.     Buď pyšná a sebevědomá, protože jsi to ty a tvé doma přirozeně porozené dítě, kdo (když to dobře dopadne) začne v několika generacích postupně měnit svět zatím nepoučitelných lidí. Žádná moderátorka, žádný politik, žádný gynekolog či porodník v tomto ohledu nedokáže, co ty – tím, že porodíš příští malé osvícené (chytré ale zároveň soucitné) a tolerantní, ale asertivní muže a ženy. Neboj se o svém porodu mluvit, nestyď se před ženami, které porodily traumaticky nebo císařem, svým úspěchem pochlubit. I kdybys porodila (k nevoli porodníků nebo moderátorek) na slámě: buď pyšná a sebe vědomá.

6.     Nenech se vyvést z rovnováhy – ani světly reflektorů ve studiu, ani manipulativním otázkami moderátorek (to oni požádali o rozhovor tebe, a měli by se chovat s respektem), ani nepřipraveností žurnalistů: když se budou ptát na blbosti, prostě odpovídej a (pro)mluv o tom, co chceš ty sama. Bohužel zvykem většiny českých televizních ale i rozhlasových rychlostanic je senzacechtivě vyždímat každého zpovídaného jako citrón, a odhodit ho. To změnit nemůžeš, ale můžeš jako skála mateřství odolat mediálnímu (ná)tlaku. Zatímco všichni hledají sebe i smysl své existence, ty jsi ho už našla.

7.     Uvolni tělo i mysl –uvolněná psychika je předpokladem uvolněného těla jak při porodu (např. psoázové svaly vzadu za dělohou nejsou napnuté a nepřekáží, porod je namáhavý, ale prakticky bezbolestný), tak při interview: budeš-li uvolněná, v klidu, budou uvolněné i hlasivky, a tedy i emoce, pak tě vždy v ten správný moment napadne ta správná věta, ten správný argument.

8.     Využij šance – moc médií je obrovská, a tak pokud můžeš, využij možnosti informovat širší veřejnost a hlavně další ženy a budoucí rodičky o radostech a slastech (a výhodách) přirozeného porodu doma.

 

P. S. Některé dávné odkazy z tohoto zamyšlení na tomto blogu již nefungují, ale dají se dohledat jinde:

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=zkresleny-pohled-na-zazrak-zrozeni&cisloclanku=2008020034