… anebo ty 2-3 postupně se vylepšující generace, než bude moci začít být lépe, aby vůbec mohlo začít být všeobecně lépe? Zeptal se zkušený čtenář, ale obvyklým způsobem smíchal věci zásadní i podružné. Je sebevědomí něco co se dá ztratit nebo zapomenout, zeptal se jiný. Jak při výchově dětí, tak při sázení a pěstování ředkviček či stromků je třeba učit se a dělat věci soustředěně, pečlivě a s láskou, na základě dobrých zkušeností předchozích generací atd., ale také ve správném pořadí. Nic nového pod Sluncem. Moudří a zkušení dokázali v každé době poradit, jen je neposlouchali, a tak nám to musí opakovat ti současní. Jen si je poslechnout a hlavně, začít něco konkrétního dělat (a vydržet aspoň tři počáteční měsíce). Takže (zeširoka, protože takový je i svět a jeho problémy i radosti) opáčko letem světem:
Starej se o sebe (poznej sebe sama a pracuj na sobě), ale respektuj druhé (nedělej jiným to, co nechceš, aby oni dělali tobě) a pomáhej jim (což tě uchrání proti tendencím ega zpychnout), co děláš, dělej na 100%, (což tě naučí soustředění a bdělému vědomí), zpívej, nejlépe mantry (nebo ááá nebo alikvotně), nejméně zmíněné tři měsíce (což je doba, potřebná k trvalému přeprogramování mozku) mysli, vnímej (dá se to natrénovat pomocí hary) a jednej pozitivně (vyhýbej se tv a jiným negativním médiím), což ti pomůže být zdravý a šťastný. Když takto trpělivě ne tři měsíce, nebo tři roky, ale tak třicet let vydržíš zvládat emoce a reagovat stále klidněji a s nadhledem, získáš (jako zkušený divadelní herec) i sebevědomí.
Což je něco, co v apatyce nekoupíš: buď jej máš od narození (dětství), nebo nemáš. Ale jako v případě nutnosti jednat nebo dokonce žít s někým, kdo je naprosto rozdílný, a komu nemůžeš poručit (stejně jako větrům a dešťům, v tomto případě charakterovému a emočnímu vyladění toho druhého, většinou tedy té druhé), aby se změnil, jak chceš ty: co můžeš je využít příležitostí a přizpůsobením se (tomu druhému, nebo jí) se zase něco naučit. Ve vztazích třeba propaguji (zvláště v období zamilovanosti snadno využitelné) heslo: On (ona) je tak krásně jinej (jiná)!
Velmi zjednodušeně, život je příležitost, aby se člověk neustále učil, aby se zdokonaloval, nejlépe a ideálně hrou, aby stále jasněji a jistěji vnímal důležité výhybky a křižovatky (a pro jiné náhody), a tak (z)moudřel. Jak mozek takového člověka, tak on sám pracuje (funguje) stále efektivněji, a s minimální námahou dociluje maximálních výsledků. Jako u vrcholových sportovců, když pak natrénuje příslušnou sekvenci pohybů, a posílí příslušné svaly, jde o to, aby na to příliš nemyslel: aby měl čistou hlavu. Aby nebyl, jako většina ostatních lidí, neustále namočen a zakořeněn v emocích, a tedy nesoustředěn a neschopen spatřit ta znamení a ty výhybky, které by ho posunuly na jeho ideální kolej. Aby měl mysl plnou (pozitivního) úmyslu… Dnešní spalovací motor je nesrovnatelně složitější, sofistikovanější, právě tak jako současné chytré telefony. I naše myšlení a jednání by mělo odpovídat pokroku, jenže máme emoce, se kterými si stále nevíme rady, a mozek je líný se změnit nebo se neustále učit něco nového.
Jako u vrcholového sportu, či reprodukčního hudebního umění, i v životě lze natrénovat prakticky všechno. U skokana do výšky nebo gymnastky na kladině, mozkového chirurga nebo hackera, vždy jde o to, co má člověk v hlavě: musí přeprogramovat staré rutinní programy, a především natrhnout svou realitu: proto tolika lidem pomáhá přechod žhavých uhlíků bosou nohou, nebo zvládnutí cirkulárního dechu při hře na didžeridu… něco, o čem je lidstvo, reprezentované v konkrétním případu rodiči, učiteli, kamarády a médii, přesvědčené, že to nelze (nepopálit se nebo zároveň vydechovat a rozeznívat nástroj, a zároveň se občas nadechnout).
Neuroplasticita (schopnost mozku neuronově dorůst a zkvalitnit spojení v těch částech, které jsou přednostně a delší dobu využívány) je stále nedoceněný objev lékařů a výzkumníků posledních dekád, který ovšem jen potvrzuje zkušenosti šamanů i Buddhy a jeho následovníků, kteří prokázali, že to jde: změnit se. Dostat se i z těžké nemoci nebo smrtelného úrazu a stát se léčitelem, nebo vítězem paralympiády, či ze stydlína a zakomplexovance vypěstovat sebevědomého rétora a přesvědčivého učitele. Zkrátka, na rozdíl od doby našich dědečků, my si musíme umět poradit, musíme se učit a trénovat nové kompetence celý život.
O totéž jde a půjde stále více, i pokud jde o trendy vývoje celých současných společností (globalizace, konec demokracie, ekologické a klimatické hrozby, migrace do Evropy, krize ženství a rodiny). Nemůžeme to změnit, ale můžeme a měli bychom se jednotlivě pokoušet postupně (z)měnit své postoje a názory, abychom někdy v budoucnu, a třeba až v generaci našich vnuků, měli po ruce nejen zjištění, že to jde, že to je možné, ale i metody, jak toho dosáhnout (protože ty tady vždy byly a jsou). Jakoby se dnešní všímaví lidé přesunuli do třetí části věty v 80. letech min. století velmi new age známému rčení: Mysli globálně, jednej lokálně– a pak se, po letech, změň individuálně. Pro jistotu dodávám: Aniž bys byl k tomu či onomu (ke slávě, profesionalitě, autoritě či sebevědomí) připoután. A raduj se bezprostředně, hodně a dětsky, dodávám dědečkovsky.
Právě pro tohle je cesta k duchovnosti tak výhodná: na ní neplatí žádné zásluhy, natož očekávání vděku, medailí či osvědčení a diplomů. Když chce začátečník docílit sebevědomí, nejnebezpečnější je okamžik, kdy jej dosáhne (kdy si splete prst, ukazující na Měsíc, za Měsíc samotný). Tentýž paradox platí i u osvícení: Cesta k osvícení (očista duše i těla, pravidelná meditace, pomoc druhým) je důležitější, než cíl. Když člověk celoživotně nelže, nekrade, nepomlouvá, nezávidí, ale naopak mluví pravdu, dává, kde a kdy může, chválí a přeje, pozitivně pracuje (aniž by to oficiálně proklamoval) i na svém sebevědomí… a životě. A aniž by to plánoval, poskytne příkladný návod na nalezení či zvýšení nejen sebevědomí, ale v posledku i použití člověka, a (vy)řešení i problémů, o kterých zatím ani netušíme, za sto a více let.
Je třeba přestat předem a v krizových chvílích myslet na krize, ale něco, cokoliv, (u)dělat. A tím i zvládnout jakési know how, a trénovat na příští, ještě neznámé krize Jak prosté…
