Jako vášnivý čtenář (kterému v Univerzitní knihovně v roce 1970 odmítali půjčit Dějiny surrealismu) jsem později často zmiňoval své obavy i na tomto poli: stále běžnější varianta rčení řekni mi co čteš a já ti řeknu, jaký jsi člověk, má dnes (v době stále kratších článků, písniček a youtube) už negativní verzi: ukaž mi jaké střílečky hraješ na počítači, a já ti řeknu, jak budeš za pár let agresivní. Zatímco psychologové neustále tvrdí, že vliv stříleček a thrillerů nemá na děti negativní, rozuměj, prokazatelný vliv (a porodníci předstírají, že nemocniční operativní porod je ten nejlepší), naznačím citací alternativních článků, které (by) jinak v rychlosti infotainmentu ihned zapadly, jak moc jsme mainstreamovou televizí a postfaktickými sociálními médii manipulováni k nečinnosti.
Ano, nedám si pokoj, také protože si živě pamatuji na nesouhlasné maily čtenářů reagujících na mé zděšené blogy o vzrůstajícím násilí (a stále rychlejším střihu grotesek a kreslených pohádek pro děti, včetně těch o japonských anime), právě tak jako na rozhořčené dopisy čtenářek reagujících na blogy o nepřirozených porodech, což ovšem přímo souvisí (hlava 22) jak se stále větší oblibou stříleček tak se vzrůstající agresivitou emancipovaných žen a bojovnic za přirozené porody… ale i s úpadkem civilizace.
Kdo si hraje, zlobí, tvrdí titulek článku (LN 27. 4. 17) Petra Kaina: Američtí předškoláci, kteří často sledovali příběhy komiksových hrdinů, nejenže neprojevovali zvýšené prosociální chování (nepomáhali např. šikanovaným kamarádům), ale naopak, stávali se agresivnějšími. Je to způsobeno tím, že pro malé děti jsou komiksové příběhy příliš složité a nejsou schopny pobrat morální ponaučení z nich plynoucí. Co ale vnímají je agresivní chování superhrdinů. Když často sledují na obrazovkách násilí, postupně mu přivyknou. Při osobním setkání s útočným chováním třeba na dětském hřišti pak nejsou vůči jeho obětem empatické, tvrdí nová studie týmu psychologů z Iowa State University.
Mediální násilí se ukázalo být druhým nejvýznamnějším předpokladem agresivního chování hned po kamarádění s mladistvými delikventy.
Jedním z dalších předpokladů úpadku naší (západní) civilizace je samozřejmě i rutinní operativní porodnictví, viz i nehorázný článek v sobotních LN, propagující chirurgické porodnictví: „Kdybych byl ženou, měl stávající zkušenosti a čekal dítě, položil bych si otázku, zda je vaginálně vedený porod skutečně tím nejvhodnějším způsobem, jak svého potomka přivedu na svět. Nikoli kvůli bolesti, ale protože vím, jaké komplikace se při něm mohou vyskytnout a jaké následky může pro matku mít,“ říká v rozhovoru pro LN zástupce ředitele Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí Ladislav Krofta (49). Nedivím se ani tak muži, který původně chtěl být chirurgem, a tak i do těhotných raději lukrativně řeže (a uvádí vymyšlená procenta domácích porodů v Holandsku, asi jako náš prezident), ale divím se dalším žabákům, zde novinářům a editorům v LN. Realitu posledních pětadvaceti let nechtěně ilustruje další citát: Obraz tuzemské medicíny jako bezohledné polovojenské mašinerie, ve které mají pacienti (navíc rodička není pacient – není nemocná) jen kušovat a být vděční, pěkně ilustruje mluvčí ministerstva, která říká, že žádné změny porodů nebudou.
Kromě mých oblíbených námětů, jako je naivně rychlokvašená emancipace českých žen, tak znovu připomínám i cunamicky narůstající kolektivní lenost číst a diskutovat i scénáře, které se nehodí (nebo jinak: dělat mrtvé brouky zvýšeným zájmem o podružné, nedůležité věci). Roman Lenský píše a shrnuje ve svém výjimečném eseji: V Africe přibývá 50 miliónů obyvatel ročně. Navíc se zatím potvrzuje nástup klimatických změn, které životní úroveň Afričanů dále sníží. A tak Afričané chtějí na sever, do Evropy. Hlavní důvod, proč tak neudělají, je, že nemají peníze na cestu, především pro pašeráky. Neplatí mýtus, že zlepšením materiální situace v Africe (i jinde) zabráníme imigraci do Evropy. Právě naopak! Afričané totiž získají peníze na cestu! Jestliže do Evropy dorazí 1 miliarda lidí jiné kultury a rasy (ano i rasy), bude jim tato Evropa patřit.
Lenský nabízí alternativu: Civilizační úpadek nelze zvrátit organizačními změnami (včetně legislativy), pomocí těchto opatření pouze můžeme proces úpadku zpomalit a dát systému čas na regeneraci, tj. komplexní změnu myšlení a chování. A také naznačuje neúnosnost a naivitu očekávání nějakých velkých změn dirigovaných moudrými úředníky z Bruselu či Washingtonu. Systém se musí regenerovat evoluční cestou, kdy si lokální kultury a sady pravidel chování budou navzájem konkurovat. Jinými slovy, pokračování současného trendu, vláda současného mainstreamu, vede s jistotou ke kolapsu. Obyvatelé Evropy to cítí, a proto hlasují proti establishmentu. Nechtějí pokračování současného stavu. Volají po resetu, restartu, zásadnímu a skutečnému hledání cesty.
Žabáctví, lenost, nevzdělanost, kognitivní disonance, přesycenost cunami povrchních zpráv, dobrovolná ochota nechat si nabalamutit prakticky vše, a dnes již i neschopnost prohlédnout, co je téměř PR reklamním článkem (jako v případě rozhovoru o výhodách císařských řezů!) vede rovnou k dnešní mediální negramotnosti… a jsou připomínkou, že celková situace, přes výskyt ostrůvků pozitivní deviace, a nádheru zázraku života a světa, je stále nebezpečnější. Doufám ale zároveň, že se mí pravidelní čtenáři a čtenářky pod třicet nadšeně tetelí v předtuše, co všechno mohou oni (ony a jejich synové, doma hrou vyučovaní malí buddhové) řešit a čemu všemu nepodlehnout… Protože to budou oni (ony), kdo změní svět, protože změní své myšlení a postoje: stávající vlády, politici, státní správa toho (ve věku internetu a globální ekonomiky a bankovnictví) už z principu není schopna.
P.S.: Ad žabáci a jejich přínos k mediálnímu násilí a úpadku české civilizace:
