Stále převládající a ve světle objevů neurověd posledních deseti let nesmyslná arogance evropských „myslitelů“ či „filozofů“ jako červená nit, nebo řepa, barví způsob, jakým vnímáme člověka, společnost a možnosti dalšího vývoje. Michal Horáček v rozhovoru pro magazín Víkend Hospodářských novin (18.5.2007) prohlásil: „Nikdo si nemůže nalhávat cokoli o skutečném vzdělání, pokud se neorientuje právě ve filozofii – tou je třeba všechny ostatní obory lidské činnosti poměřovat a kontrolovat.“ Pokusím se naznačit, že všechno, i filozofie, je velmi relativní, a ani on, ani filozofové nemají tak docela pravdu. Zvláště pokud je filozofie výsledkem tak iracionální činnosti, jakou je lidské myšlení.
Co dnes už o myšlení víme? Především jsme zjistili, že svět, tak jak jej vidíme, je iluze. Není to obraz světa, ale obraz, který nám na promítací plátno našeho mozku (chcete-li, monitor) promítá naše mysl. Výsledný obraz je navíc o půl vteřiny opožděný (za realitou) a zkreslený, zbarvený (podle toho, jestli jsme v pohodě, nebo nás bolí zub, jak a co jsme snědli, jestli jsme muž nebo žena atd.). Navíc si programy mysli vybírají jen to, co se „nám“ (tedy opět starým programům a zvykům) v tu chvíli hodí. Jak poznamenal jeden z vědců: „Mozková kůra vytváří upravenou verzi viditelného světa, který se dynamicky přetváří tak, aby vyhovovala záměrům pozorovatele.“
Když do čehokoliv, do polévky, salátu, kaše atd. dáte červenou řepu, neodstranitelně se vám vše obarví. Když starověký, středověký nebo novověký filosof usilovně filosofoval, ani netušil, jak moc, ačkoliv se všemožně snažil být „objektivní“ a „nezaujatý“, barvil svou filosofickou vizi světa. Jak píše Robert Pollack v knize Chybějící okamžik (MF 2003), „věda (nebo filozofie) zapojuje celou vědcovu (filozofovu) mysl včetně vědomých i nevědomých částí. Strachy, představy, sny a vzpomínky jsou pro vědce (filozofy) stejně důležité jako modely či měření (filozofování). Až donedávna mohli emotivní aspekty vědy (filozofování) ignorovat vědci i laici. Dnes nás však vědci zkoumající činnost lidské mysli dovedli k ironickému poznání: jejich vlastní práce ukázaly, že nad podílem nevědomí ve vědě (filozofii, všechno v závorkách pozn. aut.) nejde jen tak mávnout rukou.“
O pár stránek dál dochází vzhledem ke všem dávným a uznávaným filozofům k až krutému závěru (a nastavuje „vědě“ ale i filozofii“ někdy až ironické zrcadlo): „Výhradně na vědomé úrovni se tak věda (filozofie) redukuje na směs hry a rituálu, v níž figurují podřízenost herním pravidlům, upjatá povznesenost a svéhlavá naivita.“ Stačí si vzpomenout na selhání (filozofických) elit v minulém století a všimnout si vztahů na filozofické fakultě UK a jiných univerzitách.
I tak zdánlivá maličkost, jako to, že se u nás dnes už ujalo psaní zet v tak často užívaném slově filoZofie (přičemž ona bohyně moudrosti Sophia, se píše samozřejmě s es), svědčí o oné svéhlavé naivitě, se kterou se naši filozofové stále považují, a jsou považováni, viz citát Michala Horáčka (kterému, jak je snad jasné, studium filozofie nedoporučuji), za pupek, nebo trůn světa.
To jejich dálněvýchodní kolegové, buddhističtí guruové a zenoví mistři právě tím, že dlouhodobou a pravidelnou meditací (ironicky řečeno „na pupek“), jak dnes víme, jaksi přeprogramovali onu půlvteřinovou nevědomou a zvykovou část vnímání sebe a světa právě tím, že meditovali na onu energetickou oblast kousek pod pupkem (třetí čakra, hara). Jak se ukázalo díky funkční magnetické rezonanci, vyřešili tak mnoha kromě jiného past jazyka a zvyků mysli. Dnes tedy právě díky zenovým mistrům víme, že ono západní vědou až nedávno objevené a pro ni neřešitelné namočení v emocích (a zlozvycích) lze obejít a jaksi nepřímo, oklikou, eliminovat.
Tak jako Billové Gatesové, jenž odešli z vysokých škol, které je už nemohly ničemu pro ně důležitému naučit, i současní mladí a tedy budoucí „filosofové“ by měli znát a mít „po ruce“, kromě motivace a nadšení, i metody, které spolehlivě odnaučí jejich mozky a mysli nevědomě jezdit ve vyjetých kolejích způsoby, které někdejší společnosti pár tisíc let fungovaly, které ale dnes, kdy „dovidíme“ do hlubin a dějin vesmíru, nebo genů a snad i kvarků a superstrun, a kdy se mobilem domluvíme přes oceán, přestávají vyhovovat.
Dnešní mladí vědci už snad nezakrývají oči před takovými „záhadami“, jako je život, elektřina, vesmír, telepatie, neuvěřitelné rozdíly mezi muži a ženami, ale i zjištěními, že např. všichni lidé na světě pojmenovávají obrazce Wolfganga Köhlera stejným způsobem (bouba/kiki efekt). A snad současní mladí filosofové už objevili pasti tzv. logiky a způsobu lidského myšlení, a hledají a nalézají způsoby a metody, jak se jim vyhnout.
Myšlení filozofa, který vystuduje katedru filozofie na současné vysoké škole, je téměř neodstranitelně zabarveno právě tak jako cokoli, do čeho přidáte třeba jen kousek červené řepy. Naznačuji, že si své neurovědce, myslitele a filosofy musíme vychovat jinak, jinak nás, aniž si toho budeme vědomi, budou výsledky jejich myšlení stále strhávat do světa, který je zbarvený řepou (paleolitického) způsobu myšlení, tedy červený.
P. S.: Zdatné čtenáře zvu přečíst si článek ještě jednou, a vychutnat, kde a proč používám (ve slovech filosof, filosofie) Zet nebo Es…
Vlastimil Marek, úterý 5. červen 2007
