Když k nám před lety dorazily první mobily, byly příliš humpolácké, drahé a málokomu se člověk dovolal. Pak se ale karta obrátila, a dnes jsou Češi v používání mobilů na špici vývoje (viz i následná zpráva): „V žádné jiné zemi Evropské unie nepoužívá mobilní telefon tolik lidí jako v České republice. Vyplývá to z aktuální studie německé Asociace pro informační technologie, komunikaci a nová média (BITKOM), sdružující v Německu 1200 telekomunikačních a informačních společností.“ Pokusím se naznačit, že důvody tohoto trendu nejsou jen technologické.
Podle této studie existuje dnes v Česku už 64 % domácností, které zcela zavrhly pevné linky a používají jen mobil. Česko tak v tomto směru s přehledem vede žebříček EU, následováno Finskem (61 %), Litvou (53 %) a Maďarskem (50 %). V naprosté většině takzvaných západních zemí je přitom podíl bytů bez pevné linky mnohem menší. Například v Německu telefonuje výhradně z mobilního telefonu jen 11 %, v Nizozemsku 9 %, a ve Švédsku dokonce jen 3 % domácností. „Ve východoevropských zemích bylo před pádem železné opony obecně těžké sehnat pevnou telefonní linku. A i když se postupně situace zlepšila, celá řada lidí si raději pořídila rovnou mobil,“ zdůvodňuje mluvčí BITKOM Maurice Shahd rozdíl mezi dnešními návyky ve starých a nových členských státech EU. Česko je výjimečné i mezi postkomunistickými zeměmi. V roce 2007 vlastnilo pevnou linku v Česku už jen 31%domácností, zatímco v Maďarsku to bylo 42 % a v Polsku 62 %, a v Německu dokonce 83 %.
Jenže já mám s pevnou linkou (tedy tehdejším monopolem, tedy Telecomem), zcela jistě jako většina mých krajanů, spojeny převážně nepříjemné zkušenosti. Klidně bych si ponechal pevnou linku (a využíval ji právě pro přenos digitálních dat, tedy internet), jen kdyby mne monopol několikrát nenaštval. Když jednou zase internet nefungoval, a závada nebyla ani v připojení, ani v počítači, volal jsem do Telecomu a žádal opravu zásuvky. Po několika urgencích se někdo ozval, že přijde zítra. Přišel za týden. Koukl na dráty, řekl, že to je podvojná linka, zásuvky vytrhl ze zdi a odešel. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, aby mi tedy navrhl, co mám dělat (byl jsem jen nájemník, s instalací linky jsem neměl nic společného a ani jsem o tom, že prý není legální, nevěděl). Nebavil se se mnou právě tak, jako se se mnou nebavil nikdo v Telecomu. A tak jsem nelenil, navštívil místního podnikatele, a nechal si připojit internet na wi.fi. A pevnou linku zrušil.
Od té doby pravidelně Český Telecom (dnes tedy O2) telefonoval tak jednou za měsíc původnímu majiteli telefonní linky a otravoval s nabídkou rychlého připojení k internetu. Vždy zdvořilý dědeček marně dlouze vysvětloval, že internet nemá a mít nebude. Za měsíc volal jiný (asi brigádník) a opět marně vysvětloval výhody upsání se velké firmě. Nakonec to O2 stálo nejen peníze za desítky telefonátů, ale i zrušení linky vůbec: dědeček se po jednom takovém telefonátu naštval, dráty a zásuvky vytrhal ze zdí a pořídil si „bezdrátový“ telefon u malé čilé ale hlavně slušné firmy (a pochvaluje si, že si může brát telefon klidně i do chlíva).
Od počátku boomu dvou, později tří hlavních operátorů mobilních sítí, bylo vidět a cítit rozdíl v přístupu ke klientům: se zájemcem zacházeli prodavači mobilů jako s „pánem“, tedy slušně: měli zájem. A proto také mohla mluvčí Českého telekomunikačního úřadu Dana Makrlíková prohlásit, že „mobil používá na základě našeho nejnovějšího průzkumu 96%obyvatel Česka s výjimkou malých dětí,“ Pouze z pevné linky dnes podle ní telefonují jen 4 % Čechů. Na otázku, proč se Češi stali nejnáruživějšími „mobilními telefonisty“ v Evropě, může podle odborníků existovat hned několik odpovědí. „Obecně se ale dá říci, že v České republice funguje dnes jeden z nerozvinutějších trhů s mobilními telefony v EU. To je ale zase dáno tím, že obyvatelé Česka od počátku mobilům propadli a jsou hladoví po všech technických novinkách,“ tvrdí mluvčí společnosti O2 Martin Žabka.
On tak tvrdí, protože je za to placený. Já jsem ale přesvědčen, že k nám do Čech v podobě malých čilých společností vtrhla konkurence a monopol převálcovala – slušností (už abychom se podobné konkurence dočkali i v oblasti elektrické energie a plynu, zdravotnictví atd.).
Jiná otázka je, jestli dnes některý velký mobilní operátor nespadl do stejné pasti velkých společností, která provází odcizenost a arogance. A o tom, že se tak stalo a neustále se děje, svědčí i čerstvé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který vyhověl stížnosti firmy a rozhodl, že o pokutě za zneužití dominantního postavení firmy musí znovu rozhodnout Krajský soud v Brně. Ten už dříve vydal verdikt, že firma dostala pokutu od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže oprávněně. O jakou firmu že se jedná? Hádejte…
Stát zatím nemusí firmě vracet pokutu zpět, platí verdikt antimonopolní úřadu z roku 2004, podle kterého firma zákon porušila. Ještě pod názvem Český Telecom zaplatila společnost pokutu 81,7 milionu korun za zneužití dominance kvůli věrnostním smlouvám. Asi 3000 společností firma nutila uzavřít pro ně nevýhodné smlouvy. Podle antimonopolního úřadu telekomunikační společnost narušovala konkurenční prostředí, ale navíc i cenově diskriminovala zákazníky, kteří podobné smlouvy neuzavřeli.
Češi mají mobily rádi převážně ne jen proto, že by byli hladoví po technických novinkách, ale protože jim technické novinky (v tomto případě mobilní telefony a jejich provozovatelé) usnadňují a zpříjemňují život. A protože je operátoři brali jako ctěné zákazníky, a ne kaštany, které je třeba vyždímat do mrtě.
Vlastimil Marek, pátek 1. srpen 2008
