Nesnáším klávesy Insert a Capslock. Samozřejmě bych ocenil, kdyby na klávesnici nebyly pro mne zcela zbytečné klávesy, jako např. Page up a Page down, Num lock a Print screen a Scroll Lock a Pause a celá číselnice, ale pro mne jako novináře jsou právě klávesy Insert a Caps Lock nočními můrami každého dne.
Jako plodný „spisovatel“ nejrůznějších článků, překladů a fejetonků sedívám dlouhé hodiny za klávesnicí svého počítače a ťukám a ťukám. A nadávám nejen na Billa Gatese (protože mi počítač občas zamrzne a já ho musím resetovat, právě když na mne sedne nějaká ta Můza, a obvykle tak ztratím nejen pár posledních vět nebo myšlenku, ale inspiraci pro ten večer), ale především na klávesnici.
Když totiž mé údery do kláves mají, jako obvykle, razanci (větší část svého života jsem psal na psacích strojích a musel proklepnout i patnáct a více průklepů), a když koukám více na text na monitoru než na písmenka na klávesnici, a hlavně když právě překládám, stane se, že mi prst trošku ujede, a já, aniž to tuším, zmáčknu Caps Lock: když pak vzhlédnu od překladu, s hrůzou zjistím, že MAM CELY ODSTAVEC NAPSANY TAKHLE. A musím pracně vše přepisovat.
Klávesa Insert je ovšem ještě zlomyslnější. Sama od sebe se nevysvětlitelně zapne, takže pokud chci někam do textu něco ještě doplnit, jako že při překládání se to děje neustále, tím, že píši, nenávratně maži to, co již bylo napsáno. Zpětně pak vypátrat, jak ten který odstavec překladu zněl, je namáhavější, než složit metrák uhlí. A to nepočítám energii na emoci a razanci, se kterou křičím do éteru své velmi naštvané „Gatesi!!!“
Pánové, kteří vyrábíte počítače a klávesnice – proč vyrábíte ve své podstatě stále tu verzi, která sloužila prvním, z dnešního pohledu velmi humpoláckým počítačům? Vím, existují dražší klávesnice s opěrou pro zápěstí atd., a klávesnice notebooků jsou občas velmi úsporné, ale i ty mívají klávesy CapsLock a Insert!
Naznačuji, že byste to, co děláte, měli dělat nejen pro svůj zisk, a nejen pro nás uživatele, ale s námi! Proč se někdo z Vás neporadí s novináři a neprodukuje počítače i klávesnice na míru? Specializované v tom smyslu, že na nich nebude nic zbytečnéhoStejné je to i co se týče softwaru. Proč musím „v balíku“ kupovat Excely a kreslení a tabulky a další věci, které nikdy nepoužívám? A to nemluvím o aroganci některých vydavatelů CD ROM a dalších utilitek, kteří vám se svým produktem zároveň zamoří obrazovku (celý rok jsem se např. nemohl zbavit jedné „tapety“, která mi agresivně naskočila při snaze prohlédnout si jeden CD ROM, nakonec to vyřešila až nová instalace všeho).
Když se občas ptám kolegů a známých, co s klávesou Capslock nebo Insert dělají, dovídám se, že někdo tyhle klávesy zaráží sirkou nebo kusem dřeva, jiný je zalepí žvýkačkou a nechá ztvrdnout, a ti nejrazantnější je přímo vylamují z klávesnice. Potíže s nimi má hodně lidí.
Když jsem si musel pořídit lepší počítač, vyfasoval jsem s ním i modernější klávesnici, a hle, moje „oblíbené“ klávesy se skvěly na svém místě (takže sirka zaúřadovala). Navíc ovšem, vida ho, pod klávesou „Delete“ se ocitl menší oválný čudlík „Power“. Netušil jsem, k čemu to je, dokud jsem si při rychlém pohybu směrem na Delete nevypnul z proudu celý počítač právě v době, kdy jsem stahoval ze sítě velmi velký záplatovací soubor. Který „vynálezce“ to vymyslel?
Páni výrobci, copak vám nestojí za to armáda žurnalistů a psavců a jiných, kteří nehrají hry a nedělají tabulky a kteří by uvítali někoho, kdo by se jim postaral o počítač (a klávesnici) na míru? ? Vždyť spisovatelů a novinářů aj. jsou desítky tisíc a vy byste měli dobrý a pravidelný zdroj příjmů…
A opačně: páni žurnalisté, spisovatelé, scénáristé a jiní obyčejní uživatelé, kteří nehrajete hry a nekreslíte a netisknete si na dopisy další a další varianty Microsoftem vnucených nevkusných tapet a blbůstek, a my všichni, kteří jsme obtěžováni nevyžádanými reklamami a hlavně mistrovsky zlomyslnými kousky různých červů a virů, zahlcujících naše počítače i servery našich providerů, copak nám nestojí za to vzbouřit se a dát své potíže hlasitě najevo?
Možná přeháním, ale arogance úředníků a ministrů a předsedů stran, ale i prodavaček nebo řidičů autobusů je téže povahy, jako jakási nadřazená nevšímavost tvůrců softwaru či výrobců klávesnic. Až nám na všech úrovních dojde, že to, co činíme jiným, je činěno i nám, a naopak, až nám na kterékoliv úrovni půjde především o člověka, ne o peníze nebo HDP, pak bude na světě o hodně líp (a konečně vyděláme). Možná jako v Japonsku, kde když vám vypadnou pojistky, ani vás nenapadne nějakou shánět. V klidu kdykoliv zavoláte číslo pana „pojistky“ (tedy místního specialisty na výrobu, výměnu a údržbu pojistek a všeho co je s tím spojeno) a ten okamžitě přijede a vše dá do pořádku. Právě tak fungují pánové „žárovka“, „rádio“, „pračka“, „cihla“ a další a další specializace. Všichni si umí nalézt místo na trhu a to (a své klienty) pak opečovávají. Přináší jim to obživu. Zákazník je jejich pán. A právě proto jsou nejen japonské walkmany a discmany a přehrávače mp3 a další výrobky tak „user friendly“. A Japonsko samotné na špici světového vývoje.
Existuje někde u nás (nebo v Evropě) pan „klávesnice bez Insertu“ a „CapsLocku“?
Vlastimil Marek, pondělí 29. leden 2007
