Když se mé dceři před sedmi lety narodila první dcera (druhá následovala po dvou letech), s hrůzou jsem zjistil, že české porodnice zůstaly hluboko v socialismu. Podivil jsem se, zdravě se naštval a začal sbírat materiál, prokazující, že nám čeští porodníci neříkají vše, či spíše řadu věcí zamlčují.
O tom, že to i v porodnicích jde jinak, zdravěji, bezpečněji a levněji, jsem psal již v polovině 90. let ve svých článcích do časopisů Baraka, Regenerace aj. Zkusil jsem také nabídnout ideu jakéhosi informačního programu (Změňme způsob porodů a za dvě tři generace změníme svět) několika nadacím, které se starají o handicapované děti: navrhl jsem, aby věnovaly několik promile ze svých rozpočtů na propagaci přirozených porodů a transformaci rigidního a ženám i miminkům spíše škodícího porodnického systému u nás, a přestala by se rodit traumatizovaná a na celý život poškozená miminka. Všechny, i Nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových, mne v roce 1999 odmítly. Prý mají velmi náročný plán akcí na roky dopředu a sponzory tohle nezajímá. Rozumějte, odmítly věnovat peníze na prevenci, aby se nerodily handicapované děti… protože se musí starat o handicapované děti.
A tak jsem se opět dal do práce a výsledkem byla kniha Nová doba porodní (Eminent 2002). Ta sice od té doby vyšla již ve třech vydáních, ale protože odborníci dělali a dělají mrtvé brouky, nevyšla jediná recenze, a o knize se všeobecně neví. (Mimochodem, dva muži, nakladatelé, se bez vědomí autora dohodli se třemi muži, hlavními českými distributory, že obálka téhle knihy pro ženy musí být světlá a s nějakou nahatou ženskou, aby se dobře prodávala.) Odhaduje se totiž, že cíleně si do knihkupectví pro nějakou knihu o těhotenství a porodech jde jen asi 10% z celkového počtu oněch 200 000 žen, které jsou u nás každoročně těhotné.
Navíc jsem jako hudební terapeut na svých seminářích a kurzech každoročně zjišťoval, že moje práce (dokáži každého, kdo si o sobě myslí, že má hudební hluch a neumí zpívat, rozezpívat, uvolnit se a začít nalézat své ztracené sebevědomí) asi nikdy neskončí, protože takto rozezpívávám již třetí generaci Čechů a Češek. Vydal jsem se jaksi proti proudu času zjistit, kde většina běžných psychických potíží, a alopatickou medicínou neodstranitelné emoční bloky (jako příčiny řady zdravotních a psychických problémů) začínají.
Ve všech případech byla příčina přímo v době těhotenství a ve způsobu porodu.
Pátral jsem po příčině, proč se u nás stále nic nemění (zatímco například v Německu nebo v Holandsku se rodí zcela jinak, bezpečněji, přirozeněji, a porodní asistentky tam jsou právě tak vážené a společností oceňované, jako matky s dětmi), a zjistil jsem, že problém není ani tak v penězích či v nedostatku nových vědeckých zjištění, ale ve zkostnatělém myšlení a lenosti českých porodníků a systému.
Již pátý rok mi totiž přicházejí e-maily od nějakých mně neznámých maminek, které v porodnici traumaticky porodily poškozené děti, a litují, že se k nim moje kniha nedostala předtím, než porodily, že mohlo být všechno jinak.
Nejsem porodník, jen zdravě naštvaný a aktivní dědeček. Nevyskytuji se každý den na porodnickém sále, ale denně se setkávám s lidmi, kteří jsou „oběti“ stále víc nevyhovujícího systému porodnictví. Navíc jsem zjistil, že narůstající řada porodníků a lékařů ve světě také tvrdí, že způsob porodu, první minuty a hodiny života dítěte a nepoučená zastaralá drezurní „výchova“ nepoučených rodičů během prvních tří a posléze šesti let cele určuje, že a proč je většina (té střední a starší populace) spíše pohodlná, zbabělá, pasivní, na mnoha úrovních poškozená. Proč také naše společnost a život v ní (včetně politické scény) vypadá tak smutně a jaksi bezvýchodně.
A tak píši, účastním se různých besed s porodníky (kteří obvykle do mikrofonu suverénně obhajují ten jejich jeden jediný způsob, ale na schodech, mimo záznam, přiznávají vše, co jsem jim vyčítal, a ještě než sednou do svých Mercedesů se vymlouvají na peníze), zhusta cituji (viz níže), odpovídám na e-maily a urážlivé diskusní poznámky (přičemž jsem jen posel někdy špatných zpráv), a pomáhám, kde je třeba a jak můžu, aby se situace v našem porodnictví postupně začala měnit.
Když to dobře dopadne, v únoru 2007 mi snad vyjde další kniha fejetonů o době, ženách, porodech a jiném myšlení Každá maminka je Mozart.
To bude zase urážek od těch neinformovaných… ale já si jen počkám, až jim (vám) to začne docházet… a už se těším, jak za nějaký čas budou páni (dosud /ne/zodpovědní) doktoři houfně tvrdit „No samozřejmě je pohoda v těhotenství bez všelijakých vyšetření a přirozený porod ten nejlepší, copak to nevíte?“
Jen mi nepřestane být líto těch statisíců traumatickým porodem zbytečně poškozených dětí.
* * *
„Většina lékařů se naneštěstí mnohem více zajímá o nemoci než o zdraví. Domnívají se, že dobré zdraví je pouhá nepřítomnost nemoci. Výsledkem bývá, že lékaři a studenti medicíny se na porodnictví dívají jako na součást patologie.“ Michel Odent
„Pro většinu témat, která jsem zkoumala, nebylo možné najít data, která by mluvila ve prospěch dnes běžné porodnické praxe. Ukazuje se, že je to právě způsob, jakým lékaři porod vedou, který může jeho postup brzdit.“ Henci Goerová
„Lékařský zásah v nemocnici by měl být připraven jen velmi malému počtu žen, každý takový zásah s sebou přináší potenciální rizika. Bohužel i řada lékařů a sester ví o přirozeném porodu právě tak málo, jako neinformovaná veřejnost. Pokud by se ženám dostaly všechny informace, zcela jistě by volily přirozený porod. A pokud se rozhodneme začít budovat svět bez násilí, musíme začít od porodu.“ Suzanne Armsová
„Děloha je prvním ekologickým prostředím člověka, a jak se k němu vnější svět chová, tak se později on bude chovat ke světu.“ Peter Fedor-Freybergh
„Pokud jsou nemluvňata brzy oddělena od matky, a když na jejich zoufalý křik nikdo nereaguje, nastávají změny v produkci serotoninu, a kortisolu, je negativně ovlivněn tep srdce, tělesná teplota a spánek. Tyto změny bohužel nebývají dočasné, ale přetrvávají a zapříčiňují další neurobiologické změny. To dále vede např. k hyperaktivitě, panickému strachu, cyklickým depresím v dospělosti, je negativně ovlivněn i sexuální život a schopnost navazovat kvalitní partnerské vztahy.“ Michel Odent
„Dítě musí řvát a čím víc řve, tím je zdravější… Matka, která odmítá holení, je podle mne dementní… Poloha vleže je samozřejmě pro matku nepohodlná, ale nám se při ní dobře pracuje.“ Prof. Doc. MUDr. Zdeněk Hájek, porodnice U Apolináře, Praha
Vlastimil Marek, sobota 28. říjen 2006
