Se zájmem jsem si přečetl další blog o současných starostech a radostech české stážistky v USA (Kateřiny Kadlecové). A protože jsem před osmi lety psal na podobné téma, a rád bych zaprvé rozšířil spektrum nabídky témat, a zadruhé se pokusil posunout konkrétní údaje (které například v mé první ukázce technologicky velmi zastaraly) více do abstraktní roviny vztahu státu či moci k jedinci, zveřejňuji další z tehdejších fejetonů (vyšly všechny ve Světě Namodro Dana Dočekala). I ty další budu pravidelně zveřejňovat (vždy v sobotu a pak koncem června, kdy budu mimo republiku, za sebou).
Zdravá konzumace
Přítel William je jedním z nejuznávanějších znalců makrobiotiky a feng-šuej. Když jsme ho tedy se ženou jeli navštívit (bydlí v oné i Milošem Formanem tak uctívané a tak evropské krajině státu Connecticut), těšili jsme se na ideální dům v ideálním prostředí a ideálně zdravý styl života a stravy. Hned když nás vyzvedl od autobusu, prohlásil, že musí ještě nakoupit, a že kousek odtud je dobrý obchod se zdravou výživou. Po dvaceti minutách jízdy (což je, jak jsme později zjistili, v USA běžné, lidé se prostě seberou a jedou 30 kilometrů na večeři) jsme dorazili do přízemního obchodu, nabitého zbožím, jako jsou zbožím nabité nejen všechny supermarkety, ale všechny americké obchůdky vůbec.
Má žena se ocitla v ráji (desítky krémů, voňavek, mýdel, čajů, čistidel, svíček, hračiček, krabiček – a to vše zaručeně organické či naturální)! Přítel zatím vybíral a vybíral. A já žasl. Desítky zdravých a ještě zdravějších šťáv, snídaní, večeří, desítky druhů tofu a seitanů, desítky zaručeně nejzdravějších kompotů a džusů.
Ano, všechno to bylo zaručeně organicky vypěstované a naturální a zcela jistě zdravé – ale z hlediska spotřeby energie je to pořád stejné. Někteří Američané prostě vyměnili spousty nezdravých jídel za spoustu zdravých.
Vzpomněl jsem si na jednoho hocha v Čechách, který se takto v polovině 80. let přestal přejídat vepřovou a začal se přejídat zrním. Namátkově jsem začal zjišťovat, odkud která ta super zdravá věc je, a bylo to, jak jsem předpokládal. Že je z Nového Zélandu kiwi, to je pochopitelné, ale proč musejí být z Nového Zélandu i brambory? Jahody z Kalifornie a Mexika, bezinková šťáva z Francie?
Večer jsme měli hostinu. Konzumovali jsme samé zaručeně zdravé věci. Připili jsme si vínem, slupli polévku s mořskými řadami z Japonska, s tofu z Číny a s mrkví z Německa, vychutnali si hlavní jídlo a dodělali se desertem – zaručeně zdravou zmrzlinou s banány a jahodami. Děti pily zaručeně zdravé a nezávadné verze přeslazených limonád, vždy se spoustou ledu, my jsme pili zaručeně zdravou vodu (na lahvích je vždy vytištěn seznam všech možných látek a u každé se skvěla nulová hodnota). Rodina se pak odebrala k televizi a společně sledovala na vypůjčených videokazetách sladké i akční filmy. „To děláme vždycky, když se sejdeme,“ prohlásil na můj dotaz nejstarší syn, dnes již vysokoškolák.
Noviny, časopisy a hlavně televize přináší další reklamy na ještě zdravější a ještě superzdravější a ještě megazdravější potraviny a čistidla a samozřejmě auta a filmy a ještě neuvěřitelnější slevy v tom či onom obchodním domě – ale pouze tuto sobotu! Američané si v inzertní části sobotních novin vybírají zvláště výrazně zlevněné letenky třeba do Kalifornie – no neleťte tam, když je to tak levné!
Přitom ani ve Washingtonu, ani v New Yorku nevidíte jakoukoliv snahu o recyklaci odpadků. Vše se vyhazuje a dvakrát týdně jezdí ulicemi sběrné vozy, do kterých dva Afroameričané hází stovky černých plastikových pytlů plných odpadků všeho druhu. V domácnostech běžně přes den běží všechny počítače a elektrospotřebiče neustále zapnuté – co kdyby je člověk právě potřeboval? Večer se pak zapínají všechna světla – i kdyby jich byly desítky.
Z amerických filmů jsem znal, a těšil se na otázku u pokladny v supermarketech: „Paper or plastic?“ Tedy, chcete to zabalit do papírové nebo plastikové tašky? Ouha, dnes už se vás nikdo neptá a rovnou vám to dají pro jistotu hned do dvojitých plastikových tašek.
Když na konferenci Umění porodu skončila přednáška a beseda s porodní babičkou z Belize, nesmírně krásnou a moudrou ženou, která pěti stům přítomným ženám pootevřela imaginární dveře skutečné ženskosti a přirozené mateřskosti, a která znala bylinky a přírodní léky na všechny porodní a poporodní potíže, na které se Američanky ptaly, uslyšel jsem, jak si dvě intelektuálky za mnou povídají o tom, jak moc je Belizanka zaujala, ale pak jedna rozhovor ukončila: „Jenže já přece nemůžu zahodit své universitní vzdělání!“
Nejste holky tak trochu obětí konzumace..?, říkal jsem si v duchu. Konzumujete od mládí, popoháněny a zmanipulovány všudypřítomnou reklamou, vše, od žvýkaček, zmrzlin, coca-col, až po vzdělání, domy, auta a cestování. A když se ukáže, že přejídat se hamburgery není zdravé, začnete se „přejídat“ knihami o zdraví a konferencemi a zdravými obilovinami…
Vlastimil Marek, sobota 2. červen 2007
