Psal jsem zde nedávno o tom, že „korálky zadostiučinění“ na niti života jsou velmi, velmi řídce navlečeny. A že to je velká škoda, protože my lidé jsme, tak jako jiní savci, evolucí uzpůsobeni na metodu cukru, ale dostává se nám většinou jen biče. Když nejsou opičátka a miminka chtěna a hlazena, jejich psychika je narušena (čehož důsledkem jsou pak celoživotní deprese a řada dnes běžných nemocí a poruch). Neurovědci a psychologové už vědí, jak životně důležité je pozitivní prostředí, ve kterém vyrůstáme a žijeme, a pochvala.
Psal jsem také o tom, že jsem vypozoroval, že metody, které na sobě ozkouším a poté nabízím, samozřejmě přesvědčen o své pravdě, potřebují tak šest, sedm let, než začnou být přece jen všeobecněji přijímány a aplikovány. Knihu Nová doba porodní jsem připravoval tři roky a měl jsem ji (v rukopise) prakticky hotovou na přelomu let 2000 a 2001. Když v roce 2002 vyšla, neobjevila se jediná recenze, jediný komentář (všichni ti, kterých se to profesně týkalo, dělali a stále dělají mrtvého brouka). Neměl jsem žádnou zpětnou vazbu. Pak mi žena, která pracuje s těhotnými v pražském A-centru, občas začala vyřizovat poděkování té které přirozeně nebo doma porodivší maminky. Sem tam mi přišly poděkovat některé maminky na závěr mých přednášek nebo seminářů, sem tam přišel e-mail s oznámením, že kniha je dobrá a pomohla. Ale například na lékařských fakultách a středních zdravotnických školách měly studentky, které ji uvedly v bibliografii (nebo ji dokonce citovaly) ve svých závěrečných pracích, velké problémy. Pak se věci začaly lámat a předloni mi jedna žena psala, že se z ní učí budoucí porodní asistentky v Brně. Potěšilo, ale znáte to: co oko nevidí… Až teď mi přišel e-mail, který (konečně, snad) ukončil období čekání na pozitivní ohlas (se skutečným, právě takto původně zamýšleným důsledkem pro konkrétní maminku a její dítě). Uff (pro mne, ale především pro všechny ty současné a budoucí maminky)!
Dobrý deň, musela som vám napísať. Chcela by som vám poďakovať, za seba, za svoje dieťa, za svoju rodinu. Keď som otehotnela, plánovane, prvá moja myšlienka bola: tak, a teraz sa tomu nevyhnem, budem rodiť! A pred očami defilé žien, z filmov, zvíjajúcich sa v porodných bolestiach. Až do tretieho mesiaca som žila vo veľkom strese, nie len pre obavy z porodu, ale i pre náhle zlú finnančnú situáciu.
Potom som si kúpila knihu Nová doba porodní. A do slova a do písmena to zo mňa spadlo. Všetko. A podnietilo ma to k ďaľšiemu štúdiu (Leboyer, Odent, Kalweit, Stadelman, Moody…interne NK ČR )
Zmenil sa mi rebríček hodnot. Začala som triediť odpad, používať prírodnú kozmetiku, ekologické výrobky, zdravo sa stravovať, neodsudzovať, uvedomovať si dosledky svojho konania pre celú planétu (neznie to nadnesene? ale tak to cítim…) Prestala som túžiť po aute, nových džínach, chůvičke, cisárskom reze… Proste zmena celej osobnosti. Ale pretože som už taká, myslela som si, že je to dočasné. Nebolo, stal sa zo mna človek, ktorý sa snaží uprednostňovať duchovno pred materiálnym. Snažím sa. Som rada.
Porodila som doma, tak ako som si priala, s priateľom, s porodnou asistentkou, v tichu, šere, pohode. Porod mi dodal silu, zvládla som si ho presadiť, i porodiť, zrazu bojujem ako lvica za svoje práva, a práva svojho dieťaťa. To predtým nebolo.
Toľko by som vám toho chcela napísať, ale vy by ste to potom musel čítať, a asi máte spústu inej práce. Takže ešte raz:ďakujem, vaša kniha bola tým spúšťačom, ktorý zmenil moj život. Momentálne ju má požičaná jedna maminka, ktorá uvažuje o porode doma…)
S pozdravom, Soňa Z.
Vlastimil Marek, pondělí 7. květen 2007
