Po záplavě knih a celé řadě jinak průměrných, ale reklamou o to víc propagovaných nahrávek typu „Mozartův efekt“, je tu konečně vystřízlivění: článek S poslechem Mozarta roste IQ, říká se, a podtitulkem Je to jen mýtus, tvrdí němečtí vědci (MF Dnes 21. 4. 2007) se pokouší dát věci do souvislostí. Jako kdybych si jej objednal: zrovna dělám závěrečné korektury knihy fejetonů „o ženách, porodech, dětech a jiném myšlení“ Každá maminka je Mozart. Titul navazuje na stejnojmenný fejeton z roku 2004, ve kterém se pokouším naznačit, že poslouchat Mozarta je fajn, jen by se mělo vědět kterého a jak, ale že pro miminka v bříšku je hlas každé zpívající maminky nade všechny Mozarty.
O hudbě pro miminka a těhotné maminky jsem se ale zmiňoval jak v knize Nová doba porodní (vyšla v roce 2002), tak již v přílohách časopisu Regenerace (Prenatální život, 1/98, a Nová doba porodní, 11/2001). Zajímat o porody jsem se začal jako muzikoterapeut, také protože jsem chtěl vypátrat, proč již třetí generace Čechů nezpívá (a dospěl jsem k zjištění, na kterém „věda“ bude asi ještě chvíli pracovat, tedy že počátek většiny zdravotních a hlavně psychických a mentálních problémů je skutečně v okamžiku početí, v průběhu těhotenství a pak v kvalitě porodu).
Když se tedy na podzim roku 2004 v tisku objevily fotografie miminek se sluchátky na uších a články o tom, že v košické porodnici miminka poslouchají Mozarta, napsal jsem zmíněný fejeton.
Původní zpráva wisconsinské psycholožky Frances Raucherové (1993) hovořila o výzkumech poslechu jedné jediné Mozartovy skladby (Sonáta pro dva klavíry D dur), ale to nevadilo nadšeným rodičům a hlavně vydavatelům, kteří zaplavili trh různými nahrávkami Mozarta.
Don Campbell, který napsal a v roce 1997 vydal knihu s právně chráněným titulem Mozart effect, byl a je hudebník a o vlivech hudby na člověka a jeho mysl a tělo psal a píše léta, takže jeho kniha je celkem v pořádku. Jenže vydavatelé zaplavili trh speciálními kazetami (např. na vysoký krevní tlak „naordinovali“ směs skladeb Bacha, Debussyho, Vivaldiho, Cat Stevense, Nat King Cole a Judy Collinsové) a ambiciózní rodiče začali své děti „krmit“ čímkoliv, co mělo nadpis „Mozart“. Ve státě Georgia dokonce guvernér plánoval vybavit každého novorozence kazetou nebo CD s výběrem skladeb klasické hudby. Po letech se ale zjistilo, že z takto hudebně stimulovaných dětí žádní géniové nevyrostli.
Ve zmíněném článku se píše: „Německé ministerstvo školství a výzkumu, zavalené v posledních letech žádostmi o financování dalších a dalších výzkumů (pozornost upřená k Mozartovi ještě zesílila v loňském mozartovském roku), požádala před časem skupinu předních německých vědců, aby ověřili skutečné působení Mozartových skladeb na lidské rozumové schopnosti… Ti nakonec konstatovali, že hudba je to sice krásná, ale takto mimořádné schopnosti nemá.“
To je ta „špatná“ zpráva. Dobrou zprávou je zjištění, že „pravidelná výuka hry na hudební nástroj má zřetelný vliv na růst inteligence, patrný i po letech“, tvrdí hlavní autor zprávy Ralph Schumacher. A že „stejný vliv na mozek jako Mozartova symfonie má i čtení oblíbeného příběhu.“
No a proč ne? Ale… Zatímco v Indii a jinde léčí hudba celé tisíce let, my na Západě objevujeme objevené. A navíc je zde opět problém jak se zadáním (co to jsou „rozumové schopnosti“?), tak s mícháním pojmů. Jakákoliv hudba, především ta aktivně provozovaná a improvizovaná, funguje i ve smyslu zvýšení inteligence, i když ne jen oné měřitelné (IQ) – zvláště u chlapců a mužů (propojuje mozkové hemisféry). Ale „pravidelná hudební výuka“ v Česku nebo Německu či dokonce Japonsku – to je jako nebe a dudy. Nemohu nepoužít krutý, leč situaci vystihující vtip: Víte, jak se liší slavík a vrabec? Nijak, vrabec je slavík, který absolvoval českou konzervatoř.
A tak už se těším, jak si za několik let přečteme o tom, že přední vědci zjistili, že hudba léčí, ale jak a která, a že vyšší IQ (ale i další schopnosti) mají ty děti, které se sice učí hrát na hudební nástroje, ale ne z not (jako např. v českých hudebních školách, které už desítky let spí spánkem šípkových princezen). Protože hraní z not (tedy „čtení“ hudby jen levou mozkovou hemisférou) veškeré příznivé efekty vlivu aktivní hudby zdařile brzdí.
P. S.: Kniha Každá maminka je Mozart bude pokřtěna na výstavě Umění porodit ve Veletržním paláci v Praze 9. května v 17:30.
Vlastimil Marek, pondělí 23. duben 2007
