Zatímco dole v Berouně sice bylo vidět, že stromy na kopcích jsou ojínělé, ale ve městě samotném nebylo po zmrzlé mlze, a tedy atmosféře jako z kresleného filmu, přes všechnu snahu na Vánočních trzích na náměstí, ani památky, my tady na kopci si už čtvrtý den vychutnáváme vizuální pohádku. Každý den jsou ty malé krápníky (ať na trsech trávy, drátech oplocení, větvích stromů nebo zapomenuté motyčce) ze zmrzlé mlhy, tedy ne vločky, ale jakési tyčinky, které se pak samy dále obalují další zmrzlou vlhkostí, větší a čarokrásnější. Nádhera.
Příroda čaruje. A tak zatímco pesimista si stěžuje na inverzi jako hrom (na horách je teplo, dole ve městech smog a mráz), optimista chodí a žasne: všechny stromy jakoby rozkvetly myriádami bílých kvítků. A nejen stromy: i dráty v barevné bužírce, na které věšíme prádlo, jsou pohádkově ojínělé. Detaily jsou najednou důležitější a fantazii víc provokující než jinak divukrásné celky. Nádhera.
Pohled na ojínělé kopce s ojínělými střechami domečků vesnice vypadá spíše jako z nějakého loutkového Trnkova filmu, kdy jsou kulisy pečlivě, štětečkem, domalovány a omalovány, aby vše vypadalo jinak, než v realitě. Jenže tady to už čtvrtý den realita je, a jaká. Nádhera.
Koupil jsem kapry, stromek odnesl do verandy, aby se postupně „otužil“ na pobyt v teple pokoje, bohatýrsky nakrmil kocoury a kočku, všechny ostatní suroviny na zítřejší rituál přípravy salátu a rybí polévky čekají ve sklepě, v krabici v předsíni a kolem krbových kamen jemňounce voní dostatečná zásoba polínek z několika druhů dřeva, prostorem zní tiše koledy a pohádková nádhera venku inspiruje vychutnávat si teplo klidného domova i uvnitř. A nejen uvnitř interiéru, ale i uvnitř mysli. Nádhera.
Hejno hrdliček hřaduje na bělostném kaštanu a sem tam si zalétne dolů sezobat nějaká ta semínka. Sýkorky přiletí, zobnou a odletí. Kosák občas rozvíří ptačí sněm. Vše je takové, jaké má být. Nádhera.
Samozřejmě, je to dáno i věkem: jako starostlivý otec jsem o Vánocích kmital sem tam, abych všechno obstaral a zařídil. Dnes si jako dědeček mohu vychutnat především to, na co mi kdysi čas a energie nezbývaly: klid, pohodu, pomalé meditování při různých domácích pracích. Noviny a knihy mohu číst pomalu, pomalu si mohu vybrat a vychutnat i různou jako vždy jen příjemnou, teď ale i sezónní hudbu, pomalu mohu dojít s bio odpadem na kompost a do obchodu pro čerstvé pečivo (ulice a silnice jsou prázdné, kulisy kaštanové aleje a kostela ojíněle nádherné). To vše kdy se mi zachce, tedy v mém vlastním čase. A těším se, jak si vychutnám i vnučky. Nádhera.
Jakýkoliv pohled z jakéhokoliv okna navíc slavnostní atmosféru bílé čistě zmrzlé jinovatky všude, která obalila přirozenou harmonii zdánlivého chaosu větví a rostlin a trávy jen umocní. Nádhera.
Vlastimil Marek, neděle 23. prosinec 2007
