Před několika lety v Hnutí za aktivní mateřství řešili případ, kdy rodiče odešli po porodu z nemocnice, protože byli nespokojeni s poskytovanou péčí. Porodnice na ně zavolala policii, rozpitvalo se to v novinách a přestože se kdekdo vyjadřoval, že porodnice nemá právo dítě v porodnici držet, "oficiálně" je situace jiná.
Abych napomohl lepší informovanosti zodpovědné části veřejnosti o stavu „neochoty“ v oblasti porodnictví, přetiskuji e-mail jedné maminky z Hnutí za aktivní mateřství. Počtěte si, vy, kteří víte, o co jde, s jakými „větrnými mlýny“ musí nejen tyhle ženy, ale i my všichni, kteří se pokoušíme něco pozitivně změnit, bojovat. Držme jim i sobě palce, aby to nevzdaly. Vl. M.
Jelikož se podobné případy opakovaly, rozhodly jsme se z toho udělat modelový případ a žádat ministerstvo, aby problémový předpis (metodický pokyn) změnilo. Byly jsme tedy s Petrou Sovovou pozvány kvůli ambulantním porodům na Výbor pro odstraňování diskriminace žen Rady vlády ČR.
Realita byla horší, než jsem předpokládala. Takovou koncentraci starých struktur jsem už dávno nezažila. Výbor má 15 členů, přítomných bylo 8 (všechno ženy). Už před začátkem nás milá a vstřícná administrativní pracovnice upozornila, že výbor se nás bude chtít zbavit, s odkazem na to, že náš problém není diskriminace žen. Přesto nás nechaly promluvit.
Řekla jsem stručně o co se jedná a co bychom chtěly. Ozvaly se výtky, že nejde o diskriminaci žen. Petra dodala, že jde jen o jednu část rozsáhlejšího problému a že porušování práva žen v porodnicích má více podob. Opět následovala výtka, že údajné porušování práv žen není jejich diskriminace a oni že mají v popisu práce diskriminaci.
Pak se ujala slova paní z Ministerstva zdravotnictví. Následoval výlev, který jsme všechny již v mnoha podobách zažily. O tom, jak máme vynikající perinatální úmrtnost, jak nám všichni závidí, jak k nám jezdí houfy cizinek rodit, protože doma tak skvělou péči nemají a jak je postup popsaný v metodickém pokynu nebytně nutný, protože novorozenec je ohrožen na životě a pár odborných keců. Na můj dotaz, co má dělat porodnice, když rodiče chtějí odejít dříve než za 3 dny po porodu, paní odpověděla, že lékař NEMÁ právo nechat si podepsat revers, porodnice má povinnost zavolat sociálku a obvinit rodiče ze zanedbání péče. Pokud si lékař nechá podepsat revers, jedná non lege artis a lze jej hnát za to k odpovědnosti.
Námitka, že v ostatních zemích povinná třídenní hospitalizace není prošel, zcela bez odezvy. Petra se ještě pokusila něco říct, ale měla jsem dojem, že členky výboru nemají zájem poslouchat. Zato se rozhovořily o tom, že tedy jde o práva matky versus práva dítěte (právo na to být hospitalizováno) a že v tom případě by mělo mít přednost právo dítěte. Hospitalizace novorozence je podle nich důležitější než přítomnost matky (o právo matky nejde, ta z porodnice může odejít a dítě tam nechat)!?! Paní z ministerstva ještě podotkla, že je tady problém s mezinárodními Úmluvami, které přiznávají rodičům příliš práv (!?) a že by se to mělo změnit. Že už bojují za to, aby byla v zákoně zakotvena povinnost registrovat dítě u pediatra. Petra na to podotkla, že v Olomouci je primář neonatologie, který vyhrožuje vyhozením z lékařské komory těm lékařům, kteří přijmou do péče dítě narozené doma. Opět bez odezvy, jen paní řekla, že to by si musela vyslechnout toto primáře. Nakonec si dámy odhlasovaly, že problém není diskriminací žen a že se jím nebudou zabývat. Nicméně paní administrativní pracovnice podotkla, že by se tím měl asi zabývat výbor pro práva dítěte (ta jediná se o záležitost skutečně zajímala, zřejmě proto, že ostatní ženy byly důchodového věku a zcela komunistického smýšlení), že možná bude mít jiný názor. Na to se dlouholetá předsedkyně svazu žen Hajná uchechtla, že těžko, že přece dítě má právo, aby za ně rozhodoval odborník a ne nějaký laik (tj. rodič). Ostatní přikyvovaly. Nemám dojem, že bychom já nebo Petra řekly něco špatně nebo nevhodně nebo nedostatečně argumentovaly. Prostě nebyl zájem. Dalo by se předpokládat, že výbor rady vlády bude mít alespoň základní povědomí o lidských právech a mezinárodních úmluvách. Opak je pravdou. Je to pár důchodkyň (či skoro důchodkyň, abych někoho neurazila), které si chodí poklábosit a řídí se pouze svými pocity. Další kolo se bude konat v lednu na dalších výborech a také chceme kontaktovat nového pana ministra a zeptat se ho, zda trvá na názorech své podřízené a nového vládního zmocněnce, a co říká názorům výboru.
Pokud všichni budou trvat na tom, že novorozené dítě je po 3 dny v bezprostředním ohrožení života a rodič není oprávněn o něm rozhodovat (koneckonců, jak jsem psala výše, toto právo nemá ani ošetřující lékař), budeme nuceny kontaktovat mezinárodní instituce se stížností, že naše vláda odmítá v praxi realizovat ratifikované mezinárodní úmluvy.
Lída Olšovská
Vlastimil Marek, pondělí 11. prosinec 2006
