Také díky internetu se povědomost o právech ženy – rodičky šíří rychleji, než je porodníkům libo. Bylo to jasné od samého počátku někdy v polovině 90. let, kdy se první porodní asistentky a první lékaři vraceli ze zahraničních pobytů a stáží: v českém porodnictví se čas zastavil. Změny jsou nutné. Tehdy před deseti lety se zdálo, že i sami lékaři se chytí za nos a v co nejrychlejším čase styl své práce, a především svůj přístup k ženě, těhotenství a porodu, radikálně změní. Ale ouvej, porodníci se zabetonovali a dokonce kladou oprávněným požadavkům žen tuhý profesní odpor.
V posledních dvou třech letech se ale situace přece jen mění k lepšímu, díky tlaku samotných žen, které, pokud jsou informovány, už začínají vyžadovat poněkud jiný, než všeobecně dostupný a jako jedinou variantu vnucovaný silně medikalizovaný porod.
Na internetu se objevila další „zpráva“, která se pokouší ženy informovat.
„Jakmile žena v České republice otěhotní a navštíví svého gynekologa či gynekoložku, stává se pacientkou. Během těhotenství absolvuje početnou sérii invazivních i neinvazivních vyšetření, která vyvrcholí porodem – často vysoce medikalizovanou záležitostí. Mnohé ženy jsou přesvědčeny, že je jejich povinností se celé této mašinérii podřídit a že nemohou průběh těhotenství ani porodu po odborné stránce ovlivnit. Mnohé mají rovněž zato, že tyto postupy jim zaručí živé a zdravé dítě,“ píše ve své nejnovější práci na toto velmi ožehavé a téměř „tabu“ téma Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství (HAM), a ptá se: „Mají české rodičky zákonnou možnost ovlivnit odbornou péči? Jednoduše – jsou svéprávné? A jak obstojí některé rutinní či nadužívané postupy v konfrontaci s výsledky odborných výzkumů?“
Z jejího pohledu matky a aktivistky za právo žen rodit „normálně“, jak sama cituje ze Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. M. s., o přijetí Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, Kap. II, Čl. 5, „je po celé těhotenství až do okamžiku porození plod součástí těla matky a tak ho vnímá i náš právní řád. Jen matka může tedy rozhodovat o všech vyšetřeních a zákrocích, s výjimkou situací, kdy je bezprostředně ohrožen její život. Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možné provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může svůj souhlas kdykoliv svobodně odvolat.“
Jak z výše uvedeného vyplývá, rozhodující je „být informována“. Jenže se odhaduje, že až 80% rodiček u nás nemá jednu jedinou informaci o svých právech. Samozřejmě, i Petra Sovová konstatuje, že situace se lepší, ale velmi pomalu. Zejména v přístupu odborného personálu nemocnic „rigidní přístup stále převládá, ačkoliv je v rozporu jak s obecně závaznými dokumenty (mezinárodními smlouvami, zákony a vyhláškami), tak s odbornými doporučeními, která vyplývají z nejnovějších spolehlivých výzkumů. Lékaři / lékařky se většinou odvolávají na stanoviska a doporučení ministerstva zdravotnictví a svých profesních organizací (zejména České gynekologicko-porodnické společnosti) a vydávají je za zákonnou normu, i když ta nejsou pro rodičky právně závazná.“
Dále pak Petra Sovová naznačuje, že jakýsi profesní odpor lékařů a nemocničních porodních asistentek vůči přáním rodiček má ještě další aspekt, o kterém veřejnost ani netuší:
„Ukazuje se závažný nedostatek českých zdravotníků – jejich právní povědomí je velmi nízké. Zejména u těch, kteří pracují ve velkých zařízeních. Během dlouhého studia medicíny se medici / medičky, ale i budoucí porodní asistentky s těmito tématy (práva pacientů, komunikace s nimi a lékařská etika) setkávají minimálně.“
V rámci popisu průběhu těhotenství pak Petra ve svém pojednání popisuje rutinní proces, kterým musí projít prakticky každá těhotná žena v naší republice:
„…v posledních týdnech je těhotná zvána na kontroly častěji, poslední měsíc většinou dochází do porodnice, kterou si vybrala. Na velkém pracovišti se nacházejí přístroje ještě vyspělejší, přibývá tedy „technických“ vyšetření, na úkor osobní péče, jelikož porodní asistentky ani lékařky / lékaři nemají prostor věnovat se ženám individuálně. Žena je pravidelně připojována na „monitor“, který sleduje děložní činnost a ozvy dítěte, častá jsou většinou i vyšetření ultrazvukem. Žena tím spíš ztrácí pocit, že těhotenství a porod jsou přirozenou součástí jejího života. Ztrácí kontrolu nad svým stavem i tělem a předává ho vyspělé technice. Porod je jen pokračováním tohoto děje: žena je přesvědčena, že bez vysoce odborného dozoru (a zejména bez vysoce odborných zásahů a vyspělé techniky) není její tělo schopno porodit. Porod je tedy na ní doslova „proveden“. Vyústěním této jen zdánlivě extrémní situace je nespokojenost se sebou, špatné přijetí dítěte, problémy s kojením a velmi rozšířené poporodní deprese…“
Petra Sovová pak porovnává a dává do protikladu ve většině porodnic stále rutinně aplikované „problematické“ procedury a postupy s nejnovějšími zjištěními a případně doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO), viz níže.
Mimochodem, Petra opět s kolegyněmi připravuje 2. ročník výstavy Umění porodit, takže si rezervujte čas v době Světového týdne respektu k porodu (www.respektkporodu.cz): 7. – 13. května 2007 bude tato multimediální výstava (www.vystava-porod.com) ke shlédnutí ve Veletržním paláci v Praze. Tamtéž bude 10. – 12. 5. probíhat mezinárodní kongres Normální porod (www.normalniporod.cz).
Čtěte pozorně, vážené ženy, ale také vy, muži, kteří na (nejen) mé jiné a další články na toto téma, a také na námitky a aktivity odvážných žen z Unie porodních asistentek, Hnutí za aktivní mateřství a z dalších sdružení a spolků, odpovídáte jen osočováním a obviňováním z neznalosti: věci v porodnictví jsou totiž zatraceně jiné, než si myslíte. Ke škodě žen, dětí, ale i vás a nás všech.
Infobalíček Petry Sovové „Práva žen v těhotenství, během porodu a práva rodičů v poporodním období z hlediska medicínské péče“ vznikl díky podpoře nadace Slovak-Czech Women´s Fund a v roce 2006 ho vydala obecně prospěšná společnost Gender Studies, o.p.s. – Gorazdova 20, 120 00 Praha 2, tel./fax: 224 91 56 66, office@genderstudies.cz, http://www.genderstudies.cz.
Příloha: problematické procedury
Oholení pubického ochlupení
Předpokládalo se, že snižuje riziko infekce a usnadňuje sešití případných porodních poranění.
Pro tuto hypotézu neexistují žádné důkazy. Rutinní užívání může naopak zvýšit infekci virem HIV nebo hepatitidou (žloutenkou), a to jak pro poskytovatele péče, tak pro ženu.
Klystýr
Předpokládalo se, že stimuluje děložní stahy a prázdná střeva umožňují sestup hlavičky. Také se věří, že snižuje znečistění a tím riziko infekce matky i dítěte.
Bez klystýru je případné znečistění většinou jen mírné a snadněji se odstraňuje, než znečistění, které nastane po klystýru. Nebyly zjištěny žádné účinky na délku trvání porodu nebo neonatální infekci či na infekci vzniklou po poranění hráze.
Názor WHO:
Rutinní provádění klystýru je praktika jednoznačně škodlivá, která by měla být eliminována.
Omezování jídla a pití
Řada lékařů se stále domnívá, že jíst a pít během porodu je riskantní, protože v případě podání celkové anestezie (v rámci operačního porodu) by mohlo vzácně dojít ke vdechnutí částeček jídla do plic (aspiraci).
Názor WHO:
Odpírání jídla a pití rodičkám nemá žádné opodstatnění a je zbytečnou a neúčelnou praxí.
Epidurální analgezie a anestezie
Tzv. „epidurál“ je metoda, při níž se vstřikuje chemická látka (anestetikum) kanylou zavedenou do dolní části zad. Dočasně znecitliví nervy od místa vpichu dolů – pokud správně funguje, žena necítí bolestivost stahů.
Mnozí lékaři a lékařky jsou přesvědčeni, že rodička porodními bolestmi zbytečně trpí a považují epidurální analgezii za vhodnou úlevu. Provádění epidurálů vydělává porodnicím poměrně hodně peněz.
Epidurální analgezie zpomaluje porod, vede k častějšímu používání oxytocinu, zvyšuje počet epiziotomií, klešťových porodů, vakuových extrakcí, pravděpodobnost vaginálního instrumentálního porodu a ukončení porodu císařským řezem. EA může výjimečně vyvolat i život ohrožující komplikace u matky i dítěte. Matce může způsobovat dlouhodobé nebo chronické problémy, jako jsou dočasná urinární inkontinence, vznik hematomů, poranění nebo poškození nervů a ovlivňuje její (i partnerovo) vnímání porodu. Epidurálně podávaná analgetika a anestetika navíc pronikají do organismu dítěte, negativně ovlivňují jeho okysličování, mohou způsobit závažné poruchy srdečního rytmu, vyvolávat dýchací potíže při porodu a komplikovat začátek kojení. Můžou mít nežádoucí vliv na fyzické i psychické zdraví novorozence.
EA narušuje fyziologický proces porodu a negativně ovlivňuje první kontakty a vytváření citového pouta mezi matkou a dítětem.
Porodní bolesti jsou přitom normálním fyziologickým jevem, mají svůj smysl a existuje mnoho přirozených a bezpečných možností a technik, jak utlumit vnímání bolesti při porodu.
Názor WHO:
Farmakologické metody by nikdy neměly nahradit osobní pozornost a láskyplnou péči o rodící ženu.
Episiotomie (nástřih hráze):
Předpokládá se, že nástřih je méně bolestivý než natržení. Má se za to, že je také prevencí inkontinence a vzniku hlubokých trhlin, zasahujících do řitního svěrače.
Názor WHO:
Neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že liberální nebo rutinní provádění episiotomie má příznivé účinky, existují však jasné důkazy o tom, že může způsobit škodu.
Přerušovaný kontakt matky a dítěte:
V mnoha porodnicích dochází k separaci dětí a matek z důvodů odnášení dětí na různá vyšetření a zákroky. Častým důvodem je rovněž snaha, aby si matky odpočinuly.
Názor WHO: WHO řadí omezení kontaktu matky a dítěte po porodu mezi praktiky prokazatelně škodlivé, které by se měly vyloučit.
Tělesný kontakt s matkou je doporučován i z důvodů psychologických: podněcuje vzájemné seznámení matky a dítěte a poskytuje dítěti důležitý pocit bezpečí. Pro zdravotní stav novorozence je výhodné, když se setkává s bakteriemi na kůži své matky, nikoliv s bakteriemi poskytovatelů péče. Dítě by mělo být v těsné blízkosti své matky ve dne i v noci a mělo by k ní mít neustále neomezený přístup.
Vlastimil Marek, pondělí 13. listopad 2006
