Bulvár není pravdivý, přestože je skandální. Skutečně skandální je, že i bulvár odmítá informovat o pravdě pravdivě. Několikrát jsem i bulváru nabízel rozhovor o skandálních poměrech v českých porodnicích, ale vždy odmítli, že by to čtenáře nezajímalo. Bulváru stačí zveřejnit šokující titulek (Porodník utrhl novorozenci hlavičku), ale před skandální pravdou uteče do… neškodného bulváru. Ocituji, a pak se pokusím naznačit, jak souvisí pravda s ponížením a zlem.
„Pravda je skandální. Ale bez ní nic nemá cenu. Čestný a naivní pohled na svět je už sám o sobě mistrovským dílem. Jak se přibližujete pravdě, vaše samota vzrůstá," napsal v roce 1991 francouzský spisovatel Michel Houellebecq, který svými romány provokuje a vyvolává skandály.
„Společnost je zde rozdělena na dvě části: jedni mají peníze a dělají vše proto, aby jich měli víc, ti ostatní je obklopují jako hladové moře. Jedni i druzí se projevují násilím, jen s tím rozdílem, že zatímco frustrovaní mladíci na předměstí rozbíjejí stařenkám hlavy baseballovou pálkou, ti bohatí se chodí uspokojovat do sadomasochistických klubů. Co tomuto světu nejbolestněji chybí, je láska. Neboť: Kde není láska, nic nemůže být posvěceno, křičí své životní ponížení a vypisuje se z něj.
“Houellebecq vlastně různými slovy stále vykřikuje to, co kdejaký citlivý adolescent. Láska je pro něj jedinou transcendentní veličinou, ale chápe ji přitom jen jako událost mezi lidmi, žádnou vyšší bytost do toho nezatahuje,“ píše recenzentka Magdaléna Platzová.
Sex je podle Houellebecqa především dar, emotivně prožívaná výměna rozkoše. Orgasmus chápe skoro v náboženském smyslu jako extázi, únik ze světa utrpení – spásu. Láska je schopnost dávat a přijímat a je neomezená. Proto v Platformě, stejně jako v Elementárních částicích, jsou vrcholem milostného prožitku právě ty okamžiky, kdy milující osoba zprostředkovává milovanému rozkoš s druhými. „Houellebecqa tu lze chápat buď filozoficky, anebo v něm vidět idealistického snílka, který chce zároveň absolutní lásku i promiskuitu. Obojí bude zřejmě pravda.“
„Je to zvláštní. Houellebecq, který je tolik obviňován z nenávisti, píše stále dokola o lásce,“ všímá si autorka recenze Magadaléna Platzová. „V jeho románech je především cítit, jak zoufale se potřebuje srovnat sám se sebou i se světem. Znovu a znovu, se vší naivitou zraněného dítěte se ptá: Proč mě to tak bolí? Kdo za to může?“
Jinými slovy: jaká je pravda, skrývající se za agresivitou diktátorů a hypertrofovaným zlem v podání slavných a známých zloduchů a anti-hrdinů? Co mají všichni ti Hitlerové, Stalinové, Hussainové, ale i Caligula, ale také například Syler (čti Sajler) v dokonale inspirativním a velmi dobře udělaném tv seriálu Hrdinové, společného? S pravděpodobností téměř hraničící s jistotou traumatický porod a ponižování (často nejen v prvních letech života).
Syler byl hodinář, kterého si našel indický vědec, jenž napsal knihu o svém výzkumu, týkajícím se několika stovek nějak geniálních lidí. Když je zkoušel vyhledávat a bral jim krev, aby našel nějaké společné vodítko pro jejich výjimečné schopnosti (někdo umí zapalovat, procházet hmotou, měnit kovy na zlato, zázračně léčit, jiná se dokáže regenerovat, nebo na sebe brát jakoukoliv podobu, nebo létat, nebo od jiných zázračných přebírat jejich dovednosti), narazil i na Sylera. Po několika hodinách naděje, že je také výjimečný, byl pak Syler k smrti ponížen sdělením, že se stala chyba, že žádné výjimečné vlastnosti nemá. A tak indického vědce, a poté každého dalšího výjimečného, Syler zabil, a převzal od něho tu kterou výjimečnou dovednost.
Jak hromovým hlasem nebo do jak výkonného megafonu bych musel řvát svou prosbu, aby maminky už nikdy a nijak neponižovaly své syny a muže a partnery, abych byl (a nejen já) vyslyšen? Kolikrát budu muset opakovat pro většinu žen zatím nepochopitelný výrok, že to „Ženy dělají muže“?
Pravda je, že ponížení rodí Zlo.
Vlastimil Marek, pondělí 21. červenec 2008
