„Levicoví voliči jsou méně šťastní než příznivci pravice. A to i v případě, že jejich vlastní životní standard vysoce převyšuje průměr.“ K tomuto závěru dospěla rozsáhlá mezinárodní studie vycházející z průzkumu veřejného mínění v 70 zemích světa, o které psal M. Kerles v LN. Nedávno jsem zase citoval zprávu, která tvrdila, že nevěřící (ateisté) jsou méně šťastní než ti, kteří „věří“, a že je nám naše politická orientace (zdali jsme konzervativní nebo liberální) vrozena a upevněna rodinou. Není pak všechno to současné veškeré bláznění politické toliko divadýlko? Není např. vliv televizní reklamy a možnost a pravděpodobnost jejího (zne)užití daleko důležitější téma?
Odborníci z univerzit v dánském Arhusu, švédském Stockholmu a švýcarském Curychu položili desetitisícům zúčastněných na 400 otázek týkajících se jejich politické orientace, náboženství, spokojenosti s vlastním životem i stavem světa nebo názoru na korupci. „Čím více je člověk orientován doleva, tím je méně šťastný, a naopak,“ tvrdí vedoucí projektu, Dán Christian Björnskov. Ve všech 70 zemích průzkum podle něj prokázal mezi lidmi stejné stereotypy. „Levičáci považují sociální nerovnost ve společnosti za natolik problematickou, že je tenhle pocit nespravedlivého rozdělení bohatství dělá nešťastnými v privátní sféře.“
Zatímco se příznivci levice sociálními rozdíly ve společnosti trápí, pravičáci je považují za zcela normální jev. „Pravicově a konzervativně orientovaní lidé jsou toho názoru, že úspěch a bohatství jsou odměnou za píli v práci, talent či znalosti,“ tvrdí závěry studie.Sociální nerovnost, kterou voliči levice vidí jako nespravedlivou, naopak voliči pravice vnímají jako hnací motor hospodářského systému.
Z jiných průzkumů vyplývá, že nábožensky založení lidé (rozumějte: ti, kteří pro svou duši něco pravidelně dělají, pozn. aut.) jsou šťastnější, optimističtější, méně často dostávají mrtvici a vysoký tlak, lépe si dokáží poradit se životními problémy a méně se bojí smrti než ateisté. Z toho, jak se zdá, vyplývá, že víra v nadpřirozeno je z hlediska evoluce výhodou.
Naše geny nekompromisně stojí v pozadí i tak intimních lidských vlastností, jako je politická orientace. Už dlouho se ví, že konzervativci a liberálové se prokazatelně liší v psychologických testech. „Osel“ již psal o tom, že politické sklony jsou do značné míry v genech, byť volba konkrétní politické strany je věcí rodinného zázemí. David Amodio z New York University nedávno s týmem kolegů zjistil, že politická orientace je pravděpodobně natvrdo zadrátovaná v mozku.
Magnetická rezonance umožňuje sledovat, které části lidského mozku jsou právě aktivní. Toho chce využít neuromarketing, který s její pomocí zkoumá, jak na lidskou paměť a emoce působí různé reklamy. V případě jednoho testu šlo o to, jaký účinek má na lidi sledování či poslech různých médií (rádia, televize, tisku). Šestnáct respondentů ve Velké Británii bylo vystaveno celkem 63 reklamám. „Počet respondentů se zdá nízký, ale podle testujících lékařů nejsou v procesu vnímání rozdíly, byť testujete různá etnika, pohlaví, věkové či třeba náboženské skupiny. Jinými slovy, dívá-li se Čech, Brit, Číňan, Američan na televizi, s pamětí mu to dělá totéž,“ uvádí český komentátor. Výzkum tak ukázal například to, že při sledování televize je nejaktivnější emocionální a dlouhodobá paměť, při čtení tisku zase oblast koncentrované pozornosti. Tabulky, jak které médium ovlivňuje různé mozkové části, pomáhají prý agentuře určit, do jakých médií a jak silně kampaň nasadit.
Vyšlo najevo ale něco ještě podivnějšího: při ochutnání Pepsi či Coca-Coly naslepo aktivujete jen chuťová centra. Při znalosti značky zobrazí magnetická rezonance i zapojení mozkových center spojených s pocity sebeuspokojení.
Tisíckrát opakovaná „reklamní lež“ se tak skutečně stává pravdou: i nedobrovolný spotřebitel a uživatel je při konzumaci mu vnuceného výrobku nakonec (orwellovsky) šťastný.
Za jakým že to štěstím se řítíme? A kdo vůbec řídí svět, který se řítí… kam vlastně?
Vlastimil Marek, středa 12. prosinec 2007
