Rekreanti to znají: polopenze, tedy snídaně a večeře (přes den se Češky a Moravanky přes veškerá varování dermatologů grilují na prudkém slunci u vody a živí se jen kafíčkem nebo ovocem) v přímořských letoviscích stále častěji vypadá zdánlivě velmi moderně, tedy ve formě tzv. švédských stolů. Každý si nabírá tolik jídla v tolika druzích, kolik snese.
Strávili jsme týden v Chorvatsku, na Istrii. Moc nám tam chutnalo, což o to. Jen při pohledu na ty obrovské porce, složené ze všeho, co nabízeli, srdce ekologicky uvažujícího člověka krvácelo. Zvláště davy dvanácti až patnáctiletých kluků z různých sportovních oddílů z Maďarska, Německa, Itálie či Čech a Slovenska se chovaly jako kobylky ve stylu po nás potopa. Hoši si ráno nandávali kopce míchaných vajíček s malými párečky a několika krajíčky chleba, aby to završili kopci palačinek s čokoládou. Večer pak chodili s talíři přeplněnými několika druhy pizzy (když byla změna, tak u nich vítězil a nejrychleji zmizel řízek s bramborovým salátem), aby to završili přeslazenými zákusky a obrovskými porcemi několika druhů zmrzliny.
Přiznám se, že ani já jsem neodolal a mé talíře se podobaly jídelnímu lístku: vždy nejméně tři nebo čtyři vzorky různých jídel plus nezbytná miska s několika druhy zeleninových salátů. Přítomné dámy pak končily opulentní žranice zákusky či sušenkami (a pokud nájezdy žravých sportovních oddílů, tedy dlouhých front kluků, něco nechaly, tak i tou zmrzlinou).
Viděl jsem číšníky, kteří do odpadků shrnovali z talířů ráno kopce nedojedených míchaných vajíček, večer pak kopce různých jiných jídel, a uvažoval, kde asi skončí všechny ty hory ostatních jídel. Viděl jsem vykulené oči těch kluků, kteří za sebou neměli maminku nebo tatínka, a tak si nabírali, co talíře a misky unesly, aby to pak nechávali nedojezené na stolech. Chorvatských. Viděl jsem úžas na tvářích jógínů (a jógínek), protože ani oni (ony) neodolali(y). A přežírali se. No nenandejte si, když je to tak lákavé, že?
Kdyby strávníci dostali na výběr ze dvou tří jídel, a museli si objednat jedno jediné, také by byli spokojení (místní kuchaři totiž výborně vařili). Jenže má-li člověk možnost ochutnávky a neomezené „svobody“ (která se pak změní v chaos), homo sapiens se jako mávnutím kouzelného proutku konzumace promění v homo stupidus. Je třeba podotknout, že „ne vlastní vinou“: evoluce naprogramovala našeho prapředka k tomu, aby snědl, co našel. A protože sladkého bylo kdysi málo, aby mu chutnalo. Evoluce ovšem nemohla počítat s tím, že zatímco např. v mase ulovené antilopy bylo a je 4% tuku, v dnešním bifteku je tuku 36%.
Na internetových stránkách deníku The Daily Telegraph se objevila zpráva, že „auta, nikoliv lidé, si připíší většinu nárůstu světové spotřeby obilovin. Z dvaceti milionů tun v USA připadne čtrnáct na produkci bioetanolu do aut.“ Robin Maynard (viz časopis Sedmá generace 3/07) svůj článek na toto téma zakončil příznačně: „Při rozhodování, zda naplnit svá břicha nebo dálnice, stojí za uváženou toto: obilí potřebné k naplnění stolitrové nádrže auta bioetanolem by nasytilo jednoho člověka na celý jeden rok.“
Přežíráme se. A jsme nenasytní i v jiných oborech. Jak poznamenal Karel Hvížďala (Diagnóza mediální planety 2007, Respekt 27/07), „potomky majitelů nejprodávanějšího časopisu Německa Spiegelu zajímají jen výnosy, nikoliv úroveň článků, a proto se nechtějí spokojit s ředitelem a šéfredaktorem, kterým se podařilo za posledních pět let zvýšit zisk o 500%. Zdá se jim to málo.“
My všichni tady v Evropě a v USA, nejen ti kluci u „švédských stolů“ na Istrii, se přežíráme. Původní idea švédských stolů, na kterých si lidé nabírali jen to, co potřebovali, a ani je (kromě tehdy neinformovaných českých turistů) nenapadlo se přežírat, se zvrtla v bezmeznou konzumaci a přežranost. A nemá cenu diskutovat, kdo a kdy to zavinil: všechny demokratické státy se přežírají. Celý „západní“ svět se přežírá… a začíná jej z toho bolet nejen břicho. A přežírat se začíná Čína, brzy se přidá i Indie, a co to udělá s Afrikou, nechci ani domýšlet (viz i článek Až naše děti prasknou – Českem obchází strašidlo obezity, Respekt 27/07).
Jinými slovy, na potenciální „švédský stůl“ planety, vnucovaný nám reklamou a výrobci, ani psychicky a ekologicky, a dokonce ani fyzicky (tak jako na partokracii, demokracii většiny, symfonickou hudbu a atomovou energii), protože v těle (a se softwarem) člověka kromaňonského, nejsme evolučně připraveni.
Vlastimil Marek, úterý 3. červenec 2007
