Z důvodů duchovních: zjistil jsem po letech praxe, nejprve tedy na vlastní tělo a mysl, že duchovnost existuje, a posléze jsem si sehnal dost informací, které to, dnes již i téměř viditelně (viz funkční magnetická rezonance), potvrzují. Dnes vím, že existuje přímá souvislost mezi kvalitním, tedy přirozeným porodem – a ozdravující, ekologickou, obšťastňující duchovností.
Z důvodů osobních: celý život nosím brýle, a po letech jsem z mámy dostal informaci, že v průběhu těhotenství často plakala. Dnes vím, jak úzce to souvisí.
Z důvodů profesních: jako muzikoterapeut se snažím lidem pomáhat znovu začít zpívat, a zjistil jsem, že již třetí generaci učím témuž. Začal jsem se ptát: co způsobuje, že značný počet lidí neumí zpívat, bojí se projevit, „nezní“? A jak jsem pátral Dnes vím, že na příčiny těchto a podobných potíží bylo zaděláno již na počátku života, v průběhu těhotenství a při porodu.
Jak hudebník jsem se kdysi nedokázal domluvit se svými spoluhráči. Neustále něco zapomínali, před každým koncertem se museli opít, aby zahnali skrývanou trému, často vybuchovali a neuměli si popovídat. Začal jsem pátrat, kde jsou příčiny, zjistil, že psychologie odpovědi nenabízí, a tak jsem začal studovat a prakticky dělat jógu a zenovou meditaci. Dnes vím, že naprostá většina potíží obyčejného člověka začíná, vzato zpětně, arogantními učiteli, dětstvím (ve kterém nás většinou jen kritizovali a trestali), školní výchovou (kdy nás cpali zbytečnými informacemi a učili být pokrytci), porodem (většina z nás v porodnici prokřičela celé hodiny, oddělena od maminek) a průběhem těhotenství matek (viz pláč té mé).
Odtud už byl jen krok ke zjištění, že s každou další válkou (tedy utrpením a špatnou výživou a špatnou psychickou situací těhotných žen, tedy matek dnešních mužů a žen) a v každé další generaci je to s morálkou, charakterovými vlastnosti a možností hledat a dokonce nalézt smysl svého života a sám sebe horší a horší.
Z důvodů duchovních: zjistil jsem po letech praxe, nejprve tedy na vlastní tělo a mysl, že duchovnost existuje, a posléze jsem si sehnal dost informací, které to, dnes již i téměř viditelně (viz funkční magnetická rezonance), potvrzují. Dnes vím, že existuje přímá souvislost mezi kvalitním, tedy přirozeným porodem – a ozdravující, ekologickou, obšťastňující duchovností.
Z důvodů dědečkovských: když se před sedmi lety narodila moje první vnučka, zjistil jsem, že české porodnictví zůstalo v socialismu. Mám na mysli především vztah lékařů k ženám rodičkám, jejich (ne)zodpovědnost v delším časovém úseku, nekoordinovanost jednotlivých oborů a oddělení nemocnic (chirurg odoperuje, zapálí si cigaretu a pak si zajde do nemocniční jídelny na čočku s uzeninou nebo hovězí guláš, který dostane k obědu i čerstvá rodička a tím pádem i její děťátko: to když pláče, dostane uklidňující injekci).
Jako „Pes“ (v čínském horoskopu) jsem rozený bojovník za spravedlnost. Vadí mi tedy, když jedna úzká vrstva „odborníků“ má patent na rozum – myslím tím, že muži cele opanovali porodnictví a již sto let diktují ženám, jak rodit. Vadí mi, že většina každoročně těhotných českých žen jde do nemocnice-porodnice bez jakékoliv informace o možnostech přirozeného (bezpečnějšího a levnějšího) porodu. Vadí mi, že porodníci ženám i celé veřejnosti již více jak desetiletí zatajují celou řadu informací, které prokazují opak toho, co a jak dělají, zatímco v zemích kolem nás, kde je porod doma součástí systému, probíhá komunikace mezi zdravotníky v krizových situacích bez profesní řevnivosti a rivality. Vadí mi, že ženy, které by si přály rodit doma, nemají, na rozdíl od žen v jiných státech v EU, prakticky šanci, a jsou následně zastrašovány a dehonestovány, právě tak jako porodní asistentky, které jim pomáhají, a že porodníci a pojišťovna a ministerstvo jim brání ve svobodné volbě způsobu, jak by chtěly rodit. Vadí mi, že někteří porodníci dokonce v soukromí uznávají námitky některých žen a odborníků, ale nechtějí si „profesně“ zadat a tak raději mlčí a dělají, co se po nich chce. Vadí mi, že ti, co nic neví a netuší, křičí tak, že ti slušní se bojí ozvat.
Ale přece jen, něco se začíná dít. Jedna odpověď v diskusi na předchozí článek o tristní situaci v českém porodnictví konstatuje:
Obávám se, že pan Marek se pustil do velmi kyselého jablka. Skutečnost je dost hrozivá, a marně se snažím dopátrat statistik. Řada mých spolužaček si z porodnice kromě nočních můr, těžkých depresí a traumat, s nimiž se nemohou podělit doma, přinesla také postižené děti. Hyperaktivita, lehká mozková dysfunkce, epilepsie. V současné době čeští porodníci argumentují velmi nízkou úmrtností. Bohužel již nesledují další faktory, které jsou pro další vývoj dětí stejně důležité. Není možné dělat dalekosáhlé závěry z malého vzorku populace – mých známých. Přesto, pokud má závažné potíže 8 rodiček z 10, něco bude asi špatně. 28.10.2006, Marta
Proto se zajímám o (přirozené) porody.
Vlastimil Marek, neděle 29. říjen 2006
