Jestli něco nemám rád, tak je to jakási bezmoc vůči tomu, co nemohu změnit, přestože vím, že to tak není dobře. Většinou nedokážu přesvědčit různé osoby poblíž že to, co chtějí udělat, není správné nebo bezpečné (a oni se v blízké budoucnosti, nebo skoro hned, sami na vlastní tělo přesvědčí, že jsem měl pravdu), ale s tím jsem se již smířil. Je to přece jen jejich problém, že nedokázali zareagovat na dobře míněnou radu. S čím se ale nadále potýkám, je ubývání.
Také jste si všimli, že zatímco před lety jste mohli z jedné náplně tisknout na své počítačové tiskárně pár měsíců, dnes vám už po několika dnech inkoust dojde?
Nebo že obsah zubní pasty v tubě, která je stejně velká jako před lety, je dnes nějak daleko menší?
Nebo že počet slov na stránce průměrného časopisu je dnes mnohonásobně menší než před lety (zatímco i v novinách dnes, kromě celostránkových reklam, najdete i dvoustrany sestavené jen z velkých fotografií)?
Nebo že ubývá ostrost a výdrž u holicích strojků, ať těch jednoduchých, nebo těch dvoj a trojbřitých (některé holí jedna báseň, ale jiné, z téže krabičky či téhož sáčku, po dvou holeních už jen škrábou)?
Nebo že v oblíbených bonboniérách je stále méně kousků čokoládových kaštanů (a jiných dobrot), a omluvou výrobcům není nový obal?
Nebo že nějak ubylo rozumných myšlenek, chytrých knih a politiků, strhujících hereckých výkonů a vynikajících inscenací v televizi?
Problém je v tom, že tak jako do melounu, ani do výměnné inkoustové náplně do tiskárny, nebo do tuby zubní pasty nevidíte. O ubývání masa v uzeninách a špeku ve špekáčcích vím jen z doslechu, ale je to totéž: člověk je vůči výrobcům a prodejcům bezmocný. Jak jako zákazníci zjistíme, zda obsah zubní pasty v tubě nebo inkoustu v náplni do tiskárny odpovídá deklarovanému množství? Jak zjistíme, kolik chytrých myšlenek se skrývá v hlavě politika, než ho zvolíme?
Jediné, co můžeme, je konstatovat zvyšující se výskyt ubývání…
Vlastimil Marek, sobota 21. červenec 2007
