Také jste si všimli, že se časopisy po letech opakují? S ročními obdobími (články o opalování, lyžování, vaření a kosmetice), ale i v tak sedmiletých intervalech (co se týká módy a zdraví), některá témata jsou věčná a prostě neurazí. Přitom ač se plytké a povrchní články epidemicky rozmnožily, sem tam lze narazit na zajímavou informaci. Podtitulek článku v Reflexu (18/09) s udivujícím názvem Kdo se usmívá, ten se nerozvádí, je další kapičkou do vědra skutečného poznávání motivací našich tak často nerozvážných partnerských pří a nedorozumění.
„Přemýšlíte, že se oženíte nebo vdáte? Sežeňte si co nejvíc starých fotek vyvolené(ho) a podívejte se, jestli se na nich směje. Pokud se neusmívá, je to vzkaz. Pravděpodobně se s vámi v budoucnu rozvede,“ tvrdí přírodovědec Radek John, když prezentuje výsledek výzkumu čtveřice amerických psychologů z univerzity v DePauw ve státe Indiana. Ti skutečně zjistili, že kdo se v dětství méně usmívá, a průkaznější je to u žen, ten má větší šanci se rozvést.
Když jsem před časem poprvé náhodně viděl fotky nedávno rozvedené ženy přítele z jejího dětství, zarazilo mne, coby popularizátora veselé mysli a pozitivního myšlení už tehdy, že téměř na každé rodinné fotografii se její matka, sestra a bratr usmívali vždy, otec někdy, ale ona byla vždy napučená. Zvláště si pamatuji na fotografii z nějakého výletu na horách: vepředu zarputilý otec, s ním syn, za ním matka a mladší dcera, a deset metrů za všemi napučená pyšná princezna.
O její tvrdohlavosti a naježenosti (mimochodem, také to byla učitelka), jakož i neochotě a nakonec i neschopnosti poučit se z chyb (a případně někdy i prohrát, aby nakonec zvítězila) jsem se měl možnost přesvědčit nedávno, když se dlouze a pro všechny bolestivě rozcházeli.
Samozřejmě, dnes už je možno a velmi vhodno předem zjistit vzájemnou kompatibilitu (například čínský horoskop v tomto ohledu poskytuje řadu velmi cenných rad), a odjakživa platilo, že pokud chceš vidět, jak bude tvá vyvolená vypadat za třicet let, pozoruj její matku, ale vše marno, zamilovaní nevidí neslyší a dělají ukvapená rozhodnutí. Přitom domorodé kultury vždy věděly, že manželství je příliš vážná věc, než aby bylo uzavřeno v období zamilovanosti.
O nevyřešených běsech jiné ženy (jiného známého) někde hluboko dole svědčilo i velké mateřské znaménko (já bych řekl spíše čarodějnická bradavice) na tváři. Už když jsem ji s ním viděl poprvé, tušil jsem, že někdy něco škaredě vyplave. A taky že vyplavalo: přes desetiletku pilné práce na jiných úrovních, přes pozitivní příklad muže (vyhrabal se ze skutečných průšvihů, a to, co má za sebou, by vyvážilo život řady těžce postižených invalidů), najednou rup, a už to jelo po negativním tobogánu dolů do depresí, neschopnosti komunikace a k jejím nelogickému a nic neřešícímu odchodu od rodiny.
Jistě, rada podívat se před svatbou na fotky nevěsty z mládí je z praktického hlediska k ničemu. Zamilovaní nevidí a neslyší. I kdyby při prohlížení starých fotek už věděli o tom, že usměvavá holčička rovná se „lepší komunikace a stabilizační efekt, pozitivní vliv pozitivního, tedy usměvavého prostředí (děti mají tendenci se chovat jako rodiče), vyšší tendence sdružovat se s ostatními a chovat se k nim přátelsky, a vliv úsměvu na partnera, který se pak také spíše směje než mračí (zrcadlové neurony, pozn.aut.),“ stejně by to na jejich zamilovanosti a svatbě nic nezměnilo.
To, co z výše uvedeného tedy (pro seznamujícího se muže, který má seriozní úmysly) vyplývá pro běžné každodenní využití, je prostě se smát (a pozorovat, jak reaguje ona).
Mimochodem, onen zmíněný první přítel se upsal jedné internetové seznamce, která platícím hledajícím posílá procentuální vyčíslení vzájemné kompatibility. Jednou mu přišel kontakt na ženu, která je s ním údajně kompatibilní na 100%. Nadšeně odepsal, a k jeho překvapení a zklamání (a pro většimu povrchních žen asi typicky) se během několika e-mailů tahle přiznala, že s tou kompatibilitou to není tak slavné, protože si při vyplňování dotazníku prostě ubrala pár roků (takže byla naopak, při porovnávání čínského a evropského horoskopu, značně nekompatibilní).
Nedokázal se tomu zasmát. Přestože už dnes prokazatelně víme, jak je smích zdravý a tělesně i psychicky prospěšný (a občasné televizní zprávy o tom, jak v Japonsku nebo v Thajsku lidé navštěvují kurzy smíchu, už nehodnotíme jako naprostý nesmysl). A také jak by právě smích mohl a měl pomoci i v situacích, ve kterých dnes zamračené ženy, při pohledu na zamračené sebe samé v dětství: nejlépe je a bude vybuchnout smíchy. Jistě ne náhodou je první květnová neděle Světovým dnem smíchu.
Už aby i naši politici a vědci (nejprve tedy chlapečci) a ženy (nejprve tedy holčičky) byli usměvaví(é)…
P.S.: Recept? Třeba tohle (vřele doporučuji):
http://www.facebook.com/ext/share.php?sid=87487509348&h=d3JIb&u=2E8-s&ref=nf
Vlastimil Marek, čtvrtek 28. květen 2009
