Dočetl jsem velmi inspirativní knihu. Až tak inspirativní, že jsem občas musel (mohl) čtení přerušit a jít se vydýchat na vzduch. Knihu o poctivém, nepředpojatém výzkumu jedné velké záhady. „Postulát objektivity vědy znemožňuje vědcům přiznat, že o spoustě věcí nevědí vůbec nic,“ píše její autor Jeremy Narby (Kosmický had, Rybka publishers 2006). Já uvažuji i o jiné záhadě: jako to, že vědci tak vášnivě kritizují prakticky každý nový „vynález“ svých kolegů?
Tak jako astronomové netuší, kde je skryto 90% hmoty vesmíru, tak i biologové tvrdí, že 97% z celkem 200 miliard kilometrů dlouhých řetězců genetického kódu jednoho jediného lidského těla je „odpadní“, tedy k ničemu. Buňka a DNA jsou prý chemické továrny a příroda nemá a nikdy neměla žádný záměr. „Náhoda“ nic nevysvětluje a rostoucí řada vědců a myslitelů se ptá: jak by mohla být příroda nevědomá, když je naše vědomí přírodou vytvořeno? Být objektivní po dvou stech letech „vědy“ znamená bát se a, jak vystihuje autor, „raději bagatelizovat vše, čemu nerozumíme.“
Jeremy Narby dále píše: „Racionální přístup vychází z myšlenky, že vše je vysvětlitelné, a že záhady jsou v jistém smyslu nepřítelem. Což znamená, že než bychom připustil vlastní nepochopení a neporozumění, raději upřednostňujeme pejorativní, ba dokonce mylné odpovědi.“
Podobné je to i s porodnictvím, vím nejen já již dvě desítky let. Lékaři netuší, jak vznikne a vyroste člověk, co všechno se děje v těle a mysli rodičky, a co všechno má vliv na proces vývoje děťátka, ale to jim nebrání předstírat, že všemu rozumí a vše zvládají, a pejorativně odsuzovat i pouhé pokusy naznačit existenci tajemství a zlatého pravidla neplést se (přírodě) do věcí, kterým nerozumíme.
Tak jako Ignác Semmelweis, i Joseph Lister si s kolegy nepřejícníky užil. Jeho objev antiseptické operace (začal používat na otevřené rány karbol) zachránil životy stovkám operovaných pacientů. Na sjezdu lékařů v roce 1867 o tom přednášel, ale dostal co proto. Následovaly odborné i osobní útoky v lékařských žurnálech, v novinách. On sám na toto téma již tehdy prohlásil: „Byl jsem velmi udiven a bolelo mne, že i když všechna fakta ležela před nimi s naprostou zřejmostí, zdálo se, že oni vidí jenom ta, která se shodovala s jejich předchozími teoriemi…“ Jakoby popisoval rozhořčení a provozní slepotu řady současných „vědců“.
Tak jako v oblasti biologie (a medicíny a astronomie a dalších věd), vědci i lékaři jsou jen lidé, a mají sklon promítat vlastní předpoklady do reality, kterou pozorují. „A mimo jiné tvrdí,“ pokračuje Narby, „že příroda postrádá záměr a smysl.“
Právě s touto arogancí porodníci kdysi tvrdili, že mateřské mléko je překonané a to umělé je, stejně jako povinné holení a zákaz jídla a pití před porodem, hygieničtější (stačily dvě desítky let a všechno je naopak). Právě takto dodnes někteří porodníci tvrdí, že těhotenství je nemoc, kterou lze vyléčit operativně (porodem). A nejlépe vleže na zádech, aby (rozuměj, oni, porodníci) lépe viděli.
Právě tak antropologové, psychologové a etnografové považovali donedávna šamany a různé „svaté“ muže za šílence, a schopnost šamanů léčit za „náhodu“. Například použití ayahuascy je prý náhodné. „Jen považme,“ píše Narby, „že se těmto (primitivním, pozn. aut.) lidem bez elektronkového mikroskopu podařilo vybrat mezi osmdesáti tisíci rostlinnými druhy rostoucími v Amazonii listy keře, obsahující halucinogenní mozkový hormon, který zkombinují s nápojem obsahujícím látky schopné deaktivovat enzym zažívacího ústrojí, jenž by jinak halucinogen blokoval. A dělají to proto, aby dosáhli stavu změněného vědomí.“
Podobné je to s jedem kurare, připomíná Narby. Prý ho indiáni objevili náhodným experimentováním. V Amazonii ale existuje čtyřicet typů kurare, které se připravuje z celkem sedmdesáti rostlinných druhů. K přípravě typu, který se dnes požívá i na Západě, je potřeba zkombinovat několik rostlin, které se vaří 72 hodin, přičemž je nutno se vyhnout vdechování vonících, leč smrtelně jedovatých výparů. Konečným produktem je pasta, která je účinná jen po vpichu pod kůži. Při polknutí účinky nemá.
Doufám, že snad nastává čas, kdy bude záhadou spíše to, proč se přes rostoucí počet důkazů o nesmyslnosti a krátkozrakosti těch žárlivých a dnes již ostudných scientistických přístupů a postupů (které tak zdárně symbolizuje např. Spolek přátel skeptiků Sysifos) tyhle škodlivé a vědu a společnost zpomalující a brzdící postupy stále resuscitují. Už Jan Werich kdysi svým ironicky laskavým způsobem konstatoval, že „žijeme v době, kdy bez slova věda nelze ani zívnout…“ Thomas Kuhn odhalil a prokázal paradigmatičnost (módnost a poplatnost dobovým názorům) vědy v roce 1962.
Doufám, že nastává čas, kdy naštěstí roste počet odvážných a v přístupu ke svému hledání tak poctivých lidí, jako je Stanislav Grof, Ram Dass, John Lilly, Rupert Sheldrake, Fritjof Capra, Gary Zukav, Fred Alan Wolf, Marilyn Fergusonová a další… a teď i Jeremy Narby.
Vlastimil Marek, středa 11. duben 2007
