Něco mne u moře kouslo a rána se postupně zanítila. Ayurvédická mast obstarala hojení, leč obava z případných borelií i po měsíci zůstala. A tak jsem si na internetu našel, od kdy do kdy na ambulanci kožního oddělení kolínské nemocnice ordinují, kde kožní oddělení je, a v 8:30 byl v čekárně. Podotýkám, že vrátnice neexistuje, staví se. Po půlhodině jsem zaklepal na dveře, nikdo nikde. Po hodině jsem oslovil postupně dvě sestřičky, procházející kolem: pokývaly hlavami a odešly. Prošla i paní primářka (slyšel jsem jak na ni volají), ale nikdo nejen že nepozdravil, ale ani se nezeptal, na koho nebo na co tam čekáme.
Po hodině a tři čtvrtě, kdy se dveře ani neotevřely, jsem to vzdal a šel na ředitelství najít někoho, u koho bych se dověděl, co se děje. Z ředitelství vyšla nějaká paní, přednesl jsem jí svou prosbu s upozorněním, že tam celou tu dobu čeká jedna asi velmi nemocná stará paní, aby se o ni někdo postaral, a dočkal se informace, že ambulance kožního oddělení na kožním oddělení nefunguje, že je přestěhovaná na chirurgii. Proč tam není nějaká cedule nebo alespoň omluva s vysvětlením, kde je ta jedině pravá ambulance kožního oddělení, a proč to nebyly schopny vysvětlit procházející sestřičky? Pokrčila rameny a vysvětlila, jak se dostanu na kožní ambulanci.
Tam „lurdy“, desítka lidí, a rázná sestřička, které jsem podal svou kartu pojištěnce: Jste objednaný? Vyjela na mne přísně jako na školáčka.
Nejsem, netušil jsem, že se musím předem objednat (prý na kožním se předem objednávat nemusí, říkala jedna paní doktorka), a od 8:30 jsem seděl v čekárně kožní ambulance… pokusil jsem se osvětlit situaci a naznačit, že s největší pravděpodobností mne stejně pošlou jinam na odběr krve..
Ale to musíte být objednaný, zvýšila hlas. A já nemůžu za to, že jste čekal jinde. To je vaše věc.
Paní, zkoušel jsem to důrazněji, já jsem váš potenciální klient, a nemohu za to, že nejste schopni informovat pacienty kam se ambulance přestěhovala.
Ale to je vaše věc, já za to nemůžu,… pokračovala sestřička ostřejším tónem místo omluvy.
Vraťte mi tu kartičku pojištěnce, řekl jsem, od vás já už ošetřit nechci.
Nedám, trvala na své autoritě sestřička.
Dejte mi tu kartu, přidal jsem na hlasitosti, a to už nás užasle sledovala plná chodba čekajících.
Vrátila mi tedy kartu a já v absolutním tichu odcházel. Jeden bodrý čekající situaci trefně ukončil: „A už jste zdravý!“ Usmál jsem se, řekl že ano, že už jsem zdravý, konstatoval závist v očích všech čekajících, a křepce z toho vězení odešel.
Došlo mi, že má pravdu – cítil jsem se rázem dokonale zdráv a čilý. A také mi došlo, jak geniální taktiku ministerstvo zdravotnictví a soukromé nemocnice zvolily: pacienta budeme ignorovat, nevysvětlíme, kde nás najde, a když, tak ho necháme čekat tak dlouho, až si rozmyslí nás obtěžovat svými malichernými problémy. My tady musíme léčit!
Došlo mi také, že předpokládat, že změnou systému placení (či převodem státních nemocnic na krajské či dokonce soukromé) se ale změní tamní personál, je naivní. Došlo mi, že zdravotníci a lékaři mají tolik práce s boláky a ranami a nemocemi, že přestali vidět a vnímat… lidi. Copak to dá tolik práce dát na internet informaci o současném či provizorním umístění ambulance? Došlo mi, že mnohé vysvětluje i zpráva v tisku, že právě kolínská nemocnice patří mezi ty nejúspěšnější (prodala nemovitosti a za výtěžek velmi investovala). A že ty peníze, pokud je neinvestují do doškolovacích kurzů empatie pro personál a lékaře, budou vyhozené.
A možná, až arogance lékařů a sestřiček znechutí většinu lehce nemocných, dočkáme se kýženého vyrovnaného stavu (nebo jakéhosi medicínského perpetua mobile): lékaři a nemocnice budou mít plno pouze těžkých případů, a budou spokojení, a ostatní se budou nemocnicím vyhýbat jak čert kříži, a budou se ze všech sil snažit být zdraví, a k lékaři či do nemocnice nepůjdou, dokud je neodvezou jako těžký případ.
Došlo mi totiž, oč geniálnější to je taktika, než ta již před dvaceti lety v Kalifornii, kde pojišťovny těm, kteří nevyčerpají ročně oněch tehdy průměrných 800 dolarů (chřipka, zubař, preventivní prohlídka), vrátí přebytek hotově. Tady pojišťovny nevyplatí nic a lidé se také začnou o své zdraví starat sami.
A nakonec mi došlo, že ona ayurvédická mast a tipy na alternativní léčbu na internetu vše vyřeší (dočetl jsem se, že silná antibiotika, která nasazují proti boreliím lékaři, často nezabírají) a onen závistivý postřeh nebohého čekatele na arogantní ošetření na povel, že už jsem zdravý, byl či může být počátkem mého zázračného uzdravení.
P.S.: V této zemi existuje kapitalismus, který už od ministra s příznačným jménem Rubáš výkonově zpoplatňuje lékaře a Hippokratovu přísahu nahradil podvojným účetnictvím. Š. Kotrba, Britské listy 2. 8. 07
Vlastimil Marek, čtvrtek 2. srpen 2007
