Nic nepotěší víc než nějaká ta zpětná vazba, nebo dokonce správná otázka. Autorka „vynálezu“ ušáků, pravidelná účastnice různých seminářů, a nejen hráčka, ale i organizátorka dalších her (a jednoho vynikajícího koncertu) na tibetské mísy z Klatov, která si nedávno i kvůli mým blogům pořídila internetové připojení (do té doby chodila do místní internetové kavárny), mi napsala tak hezky, že se musím podělit. Protože rady, jak na ptáčky, jsou univerzálně použitelné jak z hlediska ochrany přírody, tak z hlediska stále nutnější obrany proti nátlaků médií: možná by se tahle disciplína dala nazvat terapie ptáčky.
Zdravím zpod šumavské mlhy…
zrovna jsem se dokochala Tvým blogovým pohledem na hejnko sýkorek. Ti bujaře se živící žlutaví ptáčci v hejnu byli asi nejspíš zvonci (Zvonek zahradní), mají trochu žlutozeleně vybarvená bříška a přilétají houpavě klouzavým rychlým letem houfně (i po dvaceti). Když přiletí, ohlašují se zvukem připomínajícím klinkání hliněného zvonku. No to jsou pěkní nájezdníci, ale já je mám ráda právě pro to zaklinkání. Na náš balkon se slétají ze všech stran, ale pak se zas na delší dobu ztratí a nechají prostor pro ostatní.
Na chalupě máme taky kočku chytalku, tak na zimu zavěšujeme krmítko na drát napnutý mezi včelínem a stromem. Kočka tam nevyleze a neposbíraná semínka zjara schová tráva, nevadí, když vyklíčí. Lojové koule se bezpečně osvědčily zavěšené na tenkých větvích stromu – tam si kočka netroufne a sýkorky akrobatky to hravě zvládnou.
Mám (chceš-li) ale ještě jeden tip, jak přilákat ptactvo nebeské: Dej jim na bezpečné místo misku s vodou a pokud nemrzne, nejspíš uvidíš ještě jiný cvrkot (hlavně za teplého počasí). Aspoň tady u nás to funguje báječně. Díky vydlážděným a vyasfaltovaným plochám totiž prakticky zmizely louže a ty co jsou, rychle vyschnou nebo bývají někde uprostřed silnice. Ptáci se nemají v okolí moc kde napít, nejbližší potok má příkré dlážděné koryto a tak ptáčci nemají šanci ani tady. Už řadu let jim celoročně dávám na rampu zábradlí lodžie (mezi truhlíky s kytkama) kameninovou misku (původně krmítko pro králíky) a pravidelně dolévám vodu a udržuju misku v čistotě (kvůli řase se kazí voda). V létě někdy i 3x za den, protože jak začne být teplo, ptáci se chodí do misky i koupat a to je teda představení! Vidět paní kosici, jak si chladí bříško (s vajíčkama před snůškou), cukrující hrdličky, hašteřící se vrabčáky (přístup k pítku si hlídají podle hodnosti v hejnu), namlouvající se sýkory modřinky nebo žíznivou vosu, která klidně vyžene cachtajícího se kosa a 4 vrabčáky (v tu chvíli jde hodnost stranou)… to je kino. Jen pro včely (a ostatní hmyz) je třeba ještě do misky přidat nad hladinu vyčnívající, na povrchu hrubý oblázek, aby se, drobečci, neutopili, protože po hladkých stěnách misky nemají šanci vylézt, když nožky sklouznou… A chceš-li přilákat i motýly, dej na jinou misku drobné oblázky a praný písek a občas je jen polej vodou, aby nebyly potopené. Možná se nechá zlákat i vážka, i když je vodní hladina daleko…
Ty truhlíky s kytkama mají i přes zimu svůj význam: nemám kde trvalky a stromky zimovat, tak je na podzim proložím a obložím zapíchanými větvičkami chvojí, travami, větvičkami s plody (jeřabiny, hložinky…), mahonem apod. V těch větvičkách a pod listy se už s prvním chladnem poschovávají mouchy a sýkorky je denně chodí vyzobávat. Jakmile vysvitne v zimě sluníčko, mouchy trochu povylezou, ale sýkory je nikdy nepřehlídnou… Tak na tohle jsem přilákala k balkonu už hodně ptactva, zalétá sem i brhlík, parukářka, a i kvíčala se sem-tam odváží (když zjara přilítne) mezi ostatní.
Tohle všechno má ale ještě jeden efekt – terapeutický: nejen že se je na co dívat (kam se hrabe televize), dokonce soused z protějšího domu nedávno podotkl, že mu ten mumraj nedal dokoukat fotbal, když marodil… ale nejlíp to funguje, když se svým (většinou psychicky) rozbolavělým klientům snažím vysvětlit, že můžou mít prostou radost z prostých věcí, třeba z toho, že je ptáček vyznamenal svou důvěrou a přilítnul na okno… a pak stačí pohlídnout ven. Vždycky jsou tam, když poprosím, spolupracujou, ptáčci zpěváčci… Stačí jim pak poděkovat. Myslím, že brzo budeš mít ale i tak zahrádku plnou ptactva, protože oni cítí, kde je bezpečí a nějakých pár koček je většinou nemůže odradit – kočka je ve spojení a neskrývá svoje záměry, tak je pro ptáky čitelná.
Přeju pěknou pohodu nejen při krmení sýkorek (původně jsem napsala koňader, ale to vypadá jako …ňader :) Hmmmm :oD
Mirka Šmídová z Klatov
Vlastimil Marek, sobota 1. prosinec 2007
