Tady v Česku (a zvláště na internetu) se nechválí, když tak závidí a nepřeje. Přesto, že na seminářích vždy po ústních pochvalách vyzývám účastníky a účastnice, aby mi to napsali(y), z deseti napíše jeden (jedna). Právě tak kdysi všichni četli Baraku, ale předplatil si ji nebo koupil jen jeden z dvaceti (mimochodem, nějak se stalo, že teď mám asi deset téměř celých kompletů, a řadu dalších jednotlivých čísel, viz i www.baraka.cz, vážní zájemci, anebo knihovny, přihlaste se). Právě tak se většinou neděkuje (např. kolem 300 mateřských center dostalo zdarma knihu Každá maminka je Mozart, nepoděkovalo ani jedno). O to raději sem tam čtu e-mail, který svědčí o pokroku pisatelů (pisatelek), anebo je děkovný. A z toho jsem velmi potěšen (ne z toho, že jsem chválen: divte se nebo ne, ale vím nejlépe, co a jak se mi kdy povedlo) a rád se podělím…
Dobrý den Vlasto, rád a s oblibou si čtu Váš blog a rád se i nechávám Vašimi fejetony popostrkovat. Máte velikou pravdu, naším největším nepřítelem jsou právě naše ušpiněné mysli, které kolem sebe dokážou jen vidět jen samé problémy. Váš poslední příspěvek „O ničem“ nádherně vystihuje všechno o čem píšete i přednášíte. Dokud se nedokážeme zastavit a díky tomu i v kameni neuvidíme zmrzlou hudbu, bude svět vypadat jak vypadá. Poslední dobou stále víc pozoruji, že svět kolem nás je přesně takový jací jsme my, resp. my sami v něm vidíme jen to, jací jsme. Když je mysl čistá, neposuzuje, nekritizuje, zbytečně nekomplikuje, ale jen svolí a přijímá (a prostě jen je) bez usilování „o něco“, je všechno správně a jak má být :) díky, díky, Tomáš
Dobrý den, jen Vám děkuji za Vaše postřehy, zamyšlení, Váš způsob nazírání na svět je mi velice blízký (a to jsem žena) a jen jsem Vám chtěla vyjádřit vděk za to, že tu jste. Mám z toho takovou tichou radost. Tereza K.
Dneska mě napadlo zamyslet se, co všechno jsem se od Vás naučil, tak jsem si třeba říkal, že Vás to potěší to vědět, třeba povzbudí k další práci. Tak poslouchat alikvoty (to byl jeden z největších zážitků mého života, když jsem je slyšel poprvé), být v haře (v haře je všechno super), hrát na bubny, zrušit si bloky v těle pomocí PLLPLLPL, naučil jsem se zpívat (teď už jsem si i zvýšil sebevědomí tím, že se mi můj zpěv líbí a myslím že je dobrý mít silný hlas, že to o lidech dost vypovídá), meditovat, pozitivně myslet, snažit se být jen tady a teď, zamilovat si každou práci (škrábu brambory s radostí malého děcka a dokonce i škola mě díky tomu baví), čínské kuličky používám(a nevím jaké mají konkrétní účinky, ale mám z nich příjemný pocit), hrát na didgeridoo, zpívat alikvoty (i když zatím jen lehce), krásu mís jste mi ukázal a zahrál mi nejkrásnější hudební zážitek v mém životě, new age hudbu, neříkat slova jako problémy a tak, že ženy jsou jiné než muži, a jak důležitý je přirozený porod (myslím, že Vás moje děti budou tak zbožňovat, že si na stěnu pověsí Váš plakát). Určitě jsem něco zapomněl, ale je toho moc. Říkám si, že bych byl z půlky prázdný, kdybyste mi to všechno neukázal. Takže Děkuju, Roman
V poslední době z nějakého, mně zatím neznámého, důvodu stále potkávám lidi, kteří o vás mluví, nebo mají u sebe vaše nejnovější knihy, či vás osobně znají a zmiňují se o vás v rozhovoru. Znám vás již dlouho, ale teprve po přečtení úryvku knihy Co je za hudbou? jsem si uvědomila, jak je mi vaše vnímání světa blízké. Stáhla jsem si ji z vašich stránek a ráda bych vám alespoň slovem děkuji vyjádřila svoji vděčnost za to, že jste mi to nezištně umožnil. Miluše
