Život a média přinášejí občas nesmysly, jindy zajímavosti, a sem tam i něco pro pozvednutí obočí. Fakt, že se dnes může svobodně psát o čemkoliv a téměř jakkoli kriticky, ještě ale neznamená, že kritika padne na úrodnou půdu. Přímo naopak: čím víc odvážných psavců, tím urputněji se ti staří političtí harcovníci drží svých postů a (politický a volební) systém neumožňuje cokoliv změnit. A tak dokud se nezvedneme ze židlí a nepůjdeme osobně ve statisícových davech vyhnat žáby z pramenů, musí nám stačit o pořádku a funkčním státu jen snít (a sledovat, jak si to šineme z kopce). Dole pak odkazy na články, které stojí za přečtení celé (já si teď jedu naložit tělo do vířivek do lázní).
Soutěživost vlastní Rusům a Američanům má ale někdy podoby krajně morbidní. Darwin Awards je v USA oblíbená soutěž, ve které vítězí ti, kdo zemřou tou nejkurióznější smrtí. Onehdy si jeden muž uřízl z legrace hlavu motorovou pilou a vyhrál. Úspěch slavil i chlapík, který se upil k smrti s pomocí alkoholických klystýrů. Rusy tyhle zprávy rozohnily. Vzápětí se v ruském internetovém prostředí objevila vlastní soutěž o ruskou Darwinovu cenu. Asi nejpopulárnější je historka o sebevrahovi, který si chtěl žiletkou podřezat hrdlo, ale příliš se zaklonil. Než vykrvácel, přijela sanitka. Lékař nebožákovi v autě vynadal a poučil ho, jak postupovat. Pár hodin po propuštění z nemocnice se Rus podle instrukcí experta podřezal již odborně a do příjezdu sanitky skonal. Petra Procházková Respekt 38/09
„Ukázalo se, že naše státní výdaje jsou nastaveny na šesti, sedmiprocentní růst. A přesto by to nestačilo. Jsme schopni svou budoucnost projíst, aniž bychom vůbec vstoupili do krize,“ vysvětlil Aktuálně.cz profesor ekonomie na Karlově univerzitě v Praze a člen NERVu Michal Mejstřík. „I podle optimistických propočtů je tedy naše fiskální politika dlouhodobě neudržitelná. Nikdo se tomu nevěnoval a současná recese to jenom obnažila,“ dodal Mejstřík. Finsko naproti tomu nabízí jiný příběh. Hlubokou krizi totiž před lety dokázalo využít k obratu na cestu k prosperitě. Začalo to v 90. letech, kdy zemi postihla trojí pohroma. Zaprvé to byl cyklický pokles dřevařského a papírenského průmyslu, na kterém bylo Finsko hodně závislé. Zadruhé rozpad Sovětského svazu, s kterým mělo nadstandardní obchodní vztahy, které se ale v krátké době zhroutily. A zatřetí Finsko tou dobou prožilo bankovní krizi. „Finové tehdy přišli na to, že předchozí zdroje jejich příjmů se vyčerpaly a že musejí začít dělat něco jiného,“ shrnuje finské poučení pro Česko Zámečník. „Začali masivně investovat do vědy, výzkumu a školství. Byly to jejich jediné priority, ve všem ostatním se rozhodli uskromnit,“ pojmenovává rozdíl oproti „maďarské cestě“.´ Symbolem jejich nové ekonomiky se pak stala Nokia, která prodává 40 procent všech mobilů na světě. Finské školství je považováno za jedno z nejlepších na světě.
„Taky si myslím, že škola by měla udělat vše proto, aby žáci mohli o přestávkách ven, na zahradu, na školní dvůr. Ale děti jsou dnes od toho všeho sezení tak levé, že se dokáží zranit i při banálních situacích.“ Tereza Boučková, Ideální škola neexistuje, LN 15.9.09
V doporučení, jak spolu mají vycházet partneři s tak různými komunikačními kódy, se autoři tohoto typu literatury často rozcházejí. Miroslav Plzák například zakazuje prázdné věty typu „Cítím se vedle tebe tak nějak spoutaná“ – muž má v tom případě jít leštit parkety. Oproti tomu Gray se široce věnuje otázce „překladu“, tedy tomu, jak by měl muž podobné věty chápat. Pokud žena řekne „My si nikdy nikam nevyjdeme“, má to znamenat: „Chtělo by se mi někam jít a dělat něco společně. Vždycky se skvěle pobavíme a já jsem s tebou moc ráda. Co ty na to? Vzal bys mě někam na oběd? Už několik dní jsme nikde nebyli.“ Co radí Schwanitz v podobné situaci? Jeho řešení se blíží Grayovi: je podle něj nutné překvapit svého partnera, odvážit se „skoku z krajiny pravděpodobného ven do kouzelné zahrady nepochopitelného“. Přiznává nicméně, že to znamená opětovat obvinění laskavostí a útoky přátelstvím (s výjimkou některých patologických typů). Jan Lukavec v recenzi knihy D. Schwanitze Muži, výzkum živočišného druhu.
Zaznamenal jste diskuse o rozpočtu naší Akademie věd, který se má snížit o polovinu, zeptal se novinář profesora Jiřího Frimla, českého biologa z Gentu. „Když o tom slyší kolegové ze světa, tak se chytají za hlavu a smějí se, že Švejk ještě neumřel. Žádný systém hodnocení vědy není ideální, ale to, co se u nás navrhuje, je absurdní. Lidé začnou směřovat svůj výkon na sbírání bodů a nikoliv na přínos do světové studnice znalostí. Když pak mladý vědec vyjede na zahraniční pobyt, nikoho nebude zajímat, že sbíral body do českého systému…“
To vlády se vždy loudají za lidmi. To vlády představují zaostávající a brzdící, ne určující a inspirující princip. Dr. Steven Greer
Chybně jsme předpokládali, že existuje racionální homo economicus, člověk, který umí racionálně seřadit své preference. Lidé ale nejsou racionální. 98% novomanželů si myslí, že jejich svazek neztroskotá do pěti let. Ve skutečnosti zanikne polovina manželství. Bankéři se chovají podobně… Ostražitost padla, lidé se chovali stádně. Bankéři jsou lidé průměrné inteligence, to, že se dobře oblečou, neznamená, že jim musíte věřit. A ani lidé se po krizi nezměnili, jsou stejně blbí jako předtím Investiční bankéř Ondřej Jonáš
Tříletý výzkum provozu porodnic a chování jejich zaměstnanců, který prováděla socioložka Eva Hrešanová, mimo jiné zjistil, že v českém prostředí chybí alternativní instituce mimo prostředí nemocnic – porodní domy porodní centra vycházející z modelu za měřeného na ženu.
Stručná historie boje s bakteriálními infekcemi:
Jsi nemocný? Sněz tenhle kořínek (2000 př. n l.)
Léčení kořínky je pohanské (1000 n.l.)
Modlitba je pověra, vypij lektvar (1850)
Lektvary jsou šarlatánství. Polkni pilulku (1920)
Staré pilulky nezabírají. Spolkni penicilin (1945)
Ejhle, to je překvapení. Bakterie zmutovaly. Spolkni tetracyklin (1960 – 1999)
Bakterie zvítězily. Sněz tenhle kořínek (2000)
Na obchodní „zajímavosti“ ubírá antibiotikům i fakt, že nemocného zcela uzdraví a ten už nemusí lék užívat. Pero výrobce jsou podstatně lukrativnější léky proti chronickým onemocněním, jako je vysoká hladina cholesterolu nebo artritida. Ty užívají pacienti po dlouhé roky, často až do konce života. Firmy tak věnují větší pozornost vývoji léků na poruchy erekce než tvorbě nových antibiotik.
Člověk nemusí být zrovna panikář, aby začal mít obavy o budoucnost této země. Její dnešní zakotvení mezi evropskými demokraciemi je zleva podkopáváno protiamerickým Paroubkem a zprva protiunijním Klausem. Z obou má radost Moskva. A my občané této republiky milujeme Václava Klause jak prezidenta a Jiřího Paroubka si někdy brzy zvolíme premiérem. S nimi nebudeme žádné nové Švýcarsko, ale kůl v plotě. Hlavní vina leží na nás, na občanech, kteří místo aby Paroubkovi a komunistům dali co proto, tak tady Američany s radarem nechtěli. Ne Američané nás, ale my Češi jsme zradili Američany. Luboš Palata, LN 19. 9. 09
Obávám se, že se mnohým makroekonomům stalo, že příliš uvěřili svým modelům a nechali se vtáhnout do komentování. Akademik v té poloze často věří, že se svět zhroutí, nezachová-li se přesně podle jeho rad. To je tím návykem na tvrdé univerzitní debaty, kde se vlastní názor hájí za každou cenu a současně s touhou aspoň jednou ovlivnit svět… Proměnu životního stylu v době krize ilustruje bizarní informace z výzkumu Price Associates, podle které šetří i multimilionáři, a to zejména na milenkách. Více než 80% dolarových multimilionářů, kteří přiznávají mimomanželský poměr, se prý loni chystalo náklady na milenky redukovat a 12% prostě milenky opustit. Martin Hrubý
Je takřka jisté, že se lidstvo nedočká budoucnosti lepší, než je naše současnost: Ani za našeho života, ani za života vnuků našich vnuků. Kolektivně jsme si k ní uzavřeli dveře již před několika dekádami a žádná z rapidně se zužujícího vějíře našich možností nám nenabízí cestu zpět, domnívá se John Michael Greer.
(Kronos kvartet) je pořád interpretační špičkou. Mají-li hrát perskou a egyptskou hudbu, učí se nelokální styly hry, nástroje jim náhle v rukou rezonují jinak. Hráči podstupují i konkrétní tělesnou dřinu a stávají se arabskými hudebníky. Je to přímá metoda, do níž investujeme sebe sama: ne pozorovat jinou kulturu, ale na čas ji přijmout, stát se jejím nositelem a pozorovat, co to s námi udělá. Pavel Klusák
80% dětí (tedy z té „bohaté“ Evropy) nikdy nevylezlo na strom. A při jednom masovém výzkumu tvrdila více jak polovina německých dětí že kráva není hnědá nebo červená, ale fialová. Zapomněli jsme, jak vypadá letící chroust, a kopřiva pálí! Co si to vlastně ta příroda dovoluje! Gastrofob Maurer, Reflex 38/09
http://www.blisty.cz/2009/10/6/art49289.html
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=7696
