Předvánoční čas je pro mě obdobím vnitřního zklidnění a přemýšlení. Zamýšlím se nad tím, co jsem v nedávné době vnitřně prožívala a co mě obohatilo. V poslední době byly pro mě nejvíce přínosné a často i jediné pohlazení na duši Vaše fejetony. Jejich prostřednictvím mi došla spousta věcí o sobě a okolí. Začalo to náhodným setkáním v knihovně s knihou Když už i dalajlama, která mě pak přivedla ke knize Návod na použití člověka. Konečně tuším, jaký je návod na veselé pobývání na této planetě. Prostřednictvím práce na sobě a změnou sama sebe. Jak snadné, napsala mi čtenářka, a dala mi tak dárek nad dárky.
Pak jsem se náhodou dostala na Vaší přednášku o ženách a přirozených porodech v Praze. Opět jsem byla nadšená Vaším povídáním. Koupila jsem si knihu Každá maminka je Mozart (kterou šířím dál) a začala se dívat na postavení ženy radostněji. Najednou jsem si uvědomila, jak důležitá je role ženy (a jak je odlišná od mužské role) a stejně tak role dětí v jejím životě. A žena se mění v Ženu.
Do nedávné doby jsem si ještě pohrávala s myšlenkou na bezdětné manželství. Nějak jsem měla pocit, že není potřeba do našeho přelidněného a komplikovaného světa přivádět vlastní děti. Teď se změnou pohledu na svět, především na ten vlastní, se změnil i pohled na děti. Vidím vytvoření rodiny se svým skvělým partnerem jako důležitou část svého života, na kterou už se moc těším. A i když to nějakou dobu ještě potrvá, už nahlížím do knihy Nová doba porodní a do toho čtu fejetony o hudbě a jsem v úžasu. Vaše knihy jsou jedna velká skládačka, která do sebe dokonale zapadá.
Tento rok byl pro mě plný nečekaných událostí a zvratů v životě (jak vnitřních tak vnějších). Dokončila jsem školu, odstěhovala jsem se od rodičů do Krkonoš, kde jsme si s přítelem otevřeli obchod se zeleninou a ovocem od malých farmářů (nestříkaná, některá i bio), který už bohužel nemáme (díky němu jsem si ale uvědomila,jak jsou důležité odezvy od lidí, kteří jsou nadšení z toho, co děláte, a proto teď píšu) a do toho jsme ve volném čase mapovali přírodní biotopy v okolí Trutnova (abychom mohli dotovat nenasytné ale radostné dítě v podobě obchodu), sestra se provdala, zemřela mi maminka, navštívila jsem Vás doma (což mě dost nakoplo), objela jsem s přítelem několik ekofarem v ČR (chceme s přítelem pěstovat zeleninu a ovoce v biokvalitě a na jaře to vypukne stavěním domečku ze slámy), teď jsem na Šumavě u rodiny a nasávám atmosféru zasněžené Šumavy a už se těším na vánoční svátky, běžkování a bobování po Vánocích v Krkonoších a závěrečné vyvrcholení tohoto „duchovního“ roku na Padmafarmě.
Moc si vážím toho, co děláte pro nás pro všechny. Už od dospívání jsem hledala v různých duchovních knihách jiný a šťastnější pohled na svět, který člověk dokáže uchopit a nezmizí mu s dočtením posledních stránek. Vám se to velmi daří. Společně s přítelem teď objevujeme taje hudby a já se moc těším až uslyším zvuk tibetské mísy a na to vaše další „duchovní“ nakopnutí.
Moc jsem si oblíbila mantry Henryho Marshala, kterého jste mi doporučil a o kterém jsem pak četla ve Vaší knize. Vlastně už od mala jsem si ráda zpívala, jenže to zabrzdil školní systém (stačilo jednou stát před třídou a zpívat na známku) a doma maminka, které to nevím z jakého důvodu nebylo příjemné. Asi nám nikdy nezpívala. Zpěv jsem objevila až nedávno díky přítelovi, který si stále něco pobrukuje. Potýkala jsem se ale s obtížnou melodií a pro mě nezapamatovatelnými texty písní, které jsem poslouchala (i když byly v češtině.) Mantry to vyřešily, jak ráda se teď procházím krajinou a zpívám si a jsem šťastná. Ale i třeba když stojím v obchodě frontu a cítím napětí, broukám si a soustředím se jen na mantru a vlastně, ještě za frontu a nečekané zpomalení děkuji,…
Díky, díky, díky…díky za to, že jsem z velké části díky Vám (vnitřně) tam kde jsem a cítím se (většinou) skvěle. Klára F.
