Zkratku rovnou vysvětlím: další úspěch potravinářského průmyslu. V dobách socialismu byly postupně klobásy a párky nacpávány spíše sojovou moukou než masem, dnes jsou špekáčky plny rozemletých chrupavek a bez špeku, ale to jsou všechno spíše podvodné a nekalé akce, namířeny proti spotřebitelům. Tentokrát se potravinářský průmysl vydal správným směrem – k lepšímu uspokojení spotřebitelů zároveň za menších nákladů a větším podílu technologických vynálezů.
Má krevní skupina si jednou za čtvrt roku řekne o bílkoviny živočišného původu, a tak to řeším buď nějakou tou rybou, nebo, když (jedu-li vlakem někam daleko) není nic jiného, kuřecím řízkem na chlebu. Na tácku se na mne nedávno usmíval jeden podezřele silnější, než ty druhé, a tak jsem si dokonce ukázal a příslušný výrobek zakoupil. Zakousl jsem se, podíval se, co čeho koušu, a řízek zabalil a dovezl až domů, abych si ten zázrak na cestě ke správné výživě vyfotil.
Na „řezu“ řízku je vidět, že se průmyslově podařilo vyklepat surovinu, tedy kus kuřecího, do ultratenké vrstvy, a z obou stran ji obalit vrstvami přepáleným olejem nasáklého trojobalu (strouhanka, mouka, vajíčko) nejméně tak silnými, jako je vrstva masa.
Navíc se podařilo technologicky propojit maso se strouhankou téměř neoddělitelně: ani při velmi opatrných pokusech oddělit (troj)obal od masa nožem se mi to nepodařilo: všimněte si, jak středová vrstva kuřecího masa nerozeznatelně přechází do strouhanky.
Takto se má bojovat proti nezřízeným choutkám rozežraných zákazníků, kteří si kazí zdraví (a přidělávají práci lékařům i pojišťovnám) konzumací bůhvíjak průmyslově vyráběného kuřecího… Tři hřebíky jednou ranou: konzument si myslí, že konzumuje pořádnou porci kuřecího masa, a ona je to spíše (vegetariánská) strouhanka.
Po konzumaci této moderní verze kuřecího řízku je tělo konzumenta patřičně zpomaleno a on tak má pocit, že je to tak, jak to vždycky bývalo: v přepáleném tuku přepálená strouhanka je právě tak obtížně stravitelná, jako kdyby strávil skutečné maso.
A za třetí, všechno je to daleko lacinější a ekologičtější: ztvrdlé neprodané rohlíky jsou zhodnoceny, „vyrobí se“ a zpracuje méně kuřat, a konzument i výrobce jsou spokojeni.
Zkrátka, další úspěch potravinářského průmyslu.
