Za těch více jak třicet let, co se aktivně zajímám o nejrůznější metody, směřující k duchovnu (a poznání sebe sama), a co jsem viděl a někdy i zažil nejrůznější negativní dopady rychlokvašených lektorů a afektovaných lektorek na mysli (a rodiny) účastnic, mám i na rodinné konstelace podobný a poněkud vyhrazený názor: nevěřím jim. Ani lektorům, ani metodám.
Připadá mi to jako další „západní“ módní terapie… a že jsme jich už zažili, a kde že jen všechny dnes jsou? A tak budu přehánět a naznačovat.
Při vší úctě k těm několika zkušeným a životem ošlehaným lektorům (a k původně zcela jistě dobrým úmyslům otce zakladatele) mám z těch, se kterými jsem přišel (osobně nebo písemně) do styku pocit lehkomyslné naivity v jakýsi univerzálně a na všechny potíže platný princip drama-terapie. Zacházejí s lidskými dušemi (a osudy) jako s žonglovacími míčky. Seminář skončí, všichni se rozjedou domů… a rodiny účastníků většinou účastnic překvapeně zírají, kdo se jim to vrátil. Rozbujelá a jedním dvěma semináři oglejtovaná ega lektorek a lektorů (téměř duchovních bytostí, jak se nazírají a nazývají), a rozjitřená, televizní a magazínovou reklamou zmanipulovaná a dlouze povařená (a okořeněná přísadami v téhle společnosti vzácnými, jako třeba prostým tělesným uvolněním, nebo možností si pokecat s novými kamarádkami) ega českých žen si tak lehkomyslně zahrávají s lidskými dušemi tak jako pětileté dítě s nabroušeným řeznickým nožem. Že přeháním? A co když ne?
Zatímco duchovní kultury mají své šamany (lektory), kteří mají za sebou roky výcviku (staletími ověřenými postupy) a nějakou tu převratnou celobytostní událost, která je prakticky uzemnila, aby nevyváděli, nesnesitelně snadná manipulativnost rodinných konstelací sice na první pohled vypadá jako něco zvládnutého, ale je to jen nouze ctnost. Současní lektoři (samozvaní inženýři lidských duší) třetí či čtvrté kategorie totiž v naprosté většině jakoby netušili, s čím a jak si zahrávají: jsou to Rumburaci duší. Že přeháním? A co když ne?
Tak jako v případu syndromu seminářových bohyň, i v rodinných konstelacích se lámou virtuální pouta pokrytecké výchovy neukojených konzumních tužeb a z nich pramenících nespojeností (s partnerem), a vypadá to jako úspěch… jen kdyby to šlo do hloubky, a ne jen na scéně konstelací. Tak jako v případě systému zdravotnictví (kdy lékař neléčí člověka, ale nemoc, a vydělá víc, když nechá pacienta přicházet pravidelně a často), a tak jako v případě učedníky mistrů vedených víkendů holotropní terapie, systemické konstelace jsou jen další hrou západního ega. Nepřekvapilo mne ani, když jsem se někde dočetl, že Bert Hellinger (zakladatel a nejvyšší autorita) občas neudržel emoce a řval na lidi a byl sprostý na ženské (což později zakamufloval a zaštítil svou rolí učitele a mistra).
Tak jako když čeští herci hrají v divadlech a filmech nádherné role (charaktery), ale v životě se jimi nestávají (jsou stále tak natvrdlí a rozčilující a jiné obviňující jako předtím), tak při konstelacích účastníci „hrají“ a přehrávají role, něco si začínají, ale je to jen hra nezvládnutých a takto rozjitřených emocí… a ega. Ego si klidně zahraje na papeže nebo gurua, milenku nebo oběť či týranou holčičku, ale stále je to jen iluze, konstrukt a hra ega. Levá mozková hemisféra a emoce se snaží „pohnout“ duší. Že přeháním? A co když ne?
Souhlasím s názorem manžela jedné takové „oběti“: je otázka, do jaké míry jsou všechny ty spekulace přínosem pro osobní vývoj jedince, nebo jsou spíše dalším těžkým nákladem a zátěží pro mysl a duši… A znám jedince, kteří byli již mnohokrát na holotropní terapii, a vždy to (máchání špíny a zmaru) bylo horší a hovorovější: nemělo to konec. Vím o ženách, které byly několikrát na konstelacích, a vždy řešily to, co je nebolelo (a skutečně hlubinné problémy na sebe prostě neprozradily). Psal jsem si se dvěma protagonisty rodinných konstelací v Česku, a jejich odpovědi byly povrchní, abstraktní, mimo mísu.
Naznačuji, že konstelacím nevěřím. Připadá mi to jako v již profláknutých východních a buddhistických a jógových sektách a jiných Západem osvojených směrech a metodách, které naše ega lehce „promění v exotické tretky, s nimiž je možno si hrát a sbírat je“. Západní supermarketová mentalita (termín lamy Thubtena Ješe) vyžaduje rychlá a snadná řešení (celoživotní trauma vyřešeno za víkend). Duchovní, v tomto případě konstelační guláš, je ovšem zase jen a jen guláš, a ne duševní transformace (ostatně, znáte někoho kdo dosáhl osvícení snědením guláše, nebo účastí na víkendu rodinných konstelací odvrátil rozvod a rázem vyměnil rodinnou atmosféru?)…Misionář, kněz a katolík dal do hrnce psychodrama (Moreno), rodinné struktury (Satirová) a hypnoterapii, vlastní zkušenosti z války, vše dlouze vařil (experimentoval na jiných), psal knihy, a dočkal se: je slavný, a dnes žáci jeho žáků posilují svá ega režírováním obnažených emocí těch, kteří si s nimi neví rady. Že přeháním? A co když ne?
Jistě, některé guláše jsou vynikající, ale stále jsou to jen guláše. Tak jako jsou zábavné a sportovní pořady v televizi jen vatou mezi tím hlavním, vysíláním placených reklam (což jsou ty nejlživější lži a triky, jaké si my laici ani neumíme představit), tak možná jsou systemické konstelace prostý kšeft s lidskými problémy. A zaplatíte-li dost, stanete se lektorem či lektorkou. Sálat lásku na semináři a nenávidět svého životního partnera není to, o co bychom měli stát. A dle zásady současného kapitalismu je třeba využít konjunktury, dokud trvá: už máme konstelace nejen rodinné, ale i firemní, dětské, individuální, koučinkové… no nekupte to… Že přeháním? A co když ne?
Wikipedie a internet nabízí horu informací o jednotlivých druzích konstelací i o Bertu Hellingerovi dalších u nás činných lektorů. Jenže podle ovoce poznáte stromů rajských: znám osobně i z doslechu celou řadu rodin, rozpadlých právě poté, co většinou „ona“ prošla konstelacemi. V tomto smyslu se, alespoň pro mne, při vší úctě k těm lektorům, kteří pracují coby terapeuti delší dobu, konstelace neliší od víkendovým seminářů typu Bohyní sexu za víkend (po které taková žena v neděli večer, místo aby toho svého konečně, poprvé bez podmínek, pomilovala jako nikdy předtím, tomu svému vynadá a prohlásí, že se s ním už nikdy milovat nebude). Rodinné konstelace, opakuji, při vší úctě k těm několika poctivým, jako by byly jen a jen (pro lektory a organizátory) lukrativním módním gulášem. Za víkend vám vytunelují duši, a pak vás, o pár tisíc korun a litr slz chudší a lehčí , pozvou na další… anebo vymačkané vyhodí na smetiště dějin. A zorganizují další seminář.
Že přeháním? A co když ne?
