Život se posouvá v krocích, člověk si říká Až udělám maturitu, tak se zboří svět. Jenže on se nezboří, přijde další krok. Člověk má dojem, že sbírá zkušenosti, dělá ty kroky, a připravuje se na to velké a podstatné, co má teprve přijít. Jenže pak se ohlédne, a zjistí, že to velké a podstatné je všechno to malé, co už zažil. Karel Smyczek (Reflex 40/10)
Postmoderní společnost svou kritikou tradiční náplně pohlavních rolí vytvořila zmatek, v němž dovedou bez úhony přežít jen ti nejsilnější, jen jedinci s největším egem, kteří si své fungování v rodině dokážou zformovat bez ohledu na sociální konvence a jak vyhovuje jim. Všichni slabší a méně rozhodní jsou neustále vystaveni na jedné straně tlaku pudů a přírody, a na straně druhé postmoderním bludům, které nabyly ve společnosti váhy zákona a jež původní obsah pohlavních rolí zpochybňují, aniž by za ně nabídly důstojnou a akceptovatelnou alternativu. Krize rodiny, na kterou ukazují čísla o rozvodovosti a porodnosti, je z velké části zapříčiněna převládnutím levičáckých bludů v povědomí veřejnosti. Bylo by asi na místě se obávat, zda feminismus a gender přístupy nerozvrátí tradiční rodinu beze zbytku. Jiří X. Doležal (Reflex 40/10)
Negativní vliv principu hierarchického uspořádání v lidské společnosti má za následek, že lidé jsou odměňováni a mají moc či pravomoc dle toho, jaké místo v hierarchii zastávají, a ne dle svého přínosu pro společnost, což se však vzájemně nemusí vylučovat. Proto je většinou motivací jejich aktivit postup na co nejvyšší místo v hierarchii, a ne činnosti prospěšné pro společnost. Zřejmě důsledkem, ale každopádně příznakem toho je, že se nesnaží konflikty řešit, ale v konfliktech zvítězit (pro vnímání existence tohoto syndromu stačí pouze sledovat diskuze i na tzv. duchovních serverech). Každým takovým vítězstvím však vzniká konflikt nový, i když pro vítěze v okamžiku vítězství skrytý. Zájem na vítězství v konfliktu je dán i tím, že na vyšší místo v hierarchii se dostávají lidé vítězstvím v konfliktu, a ne jeho vyřešením. Skutečným řešením konfliktu je dosažení takového stavu, kdy obě strany přestanou vnímat věc jako konflikt. Myslím, že by bylo vhodné, abychom si všichni snažili uvědomovat při používání argumentů v diskuzi, zda nám jde o to najít řešení nebo o naše vítězství (v horším případě porážku toho druhého). Nepochybuji o tom, že jsou jedinci, kterým toto zcela splývá. Miroslav Zelenka
Schopenhauer nabízí velmi dobré přirovnání, když říká, že inteligence průměrného člověka se podobá kapesní svítilně, která svítí jen na to, co hledá, zatímco vyšší inteligence je jako slunce, které osvětluje vše. Z toho vyvozuje objektivitu geniálního umění. Je nezaujaté.“
Odsudek si nezaslouží sebevrazi, ale zbabělost moderní společnosti, která potlačuje, či dokonce úplně ignoruje největší téma života – smrt. Pavel Kohout (rubrika Trilobit, MF Dnes 2. 10. 2010)
Politici slibují nesplnitelné. Bezostyšně lžou. Zákony na ně nemohou. Kde berou tu drzost? Existuje jedno vysvětlení – jsou to psychopati. Podle psychologa Andrzeje Lobaczewského je jich mezi námi 5%. Dalších 12% je náchylných přebírat jejich způsoby chování. Je těžké je odhalit. Nejsou šílení. Jsou inteligentní, přesvědčiví a výmluvní. Umějí říkat, co chceme slyšet. Neznají stud. Nevědí, co to je zodpovědnost. Vlastní patologii si vůbec neuvědomují. Přestože jejich počet není velký, hrají v politice klíčovou roli. Musíme se naučit je rozeznávat, bránit jim v přístupu k veřejným funkcím, poučit se z vlastních chyb. Mnohem nebezpečnější než dát psychopatovi důvěru je: dát mu ji opakovaně. Nadcházející volby jsou příležitostí rozhodnout, zda ze sebe dál necháme dělat voly, nebo zda se vydáme na cestu ke slušnosti a pravdě a převezmeme zodpovědnost sami za sebe. Jan Hnízdil (LN 5. 10. 2010)
Kondomy ucpaly v Dillí kanalizaci. Jako obvykle, sportovci na velkých mezinárodních šampionátech se nevěnují pouze sportu, ale také vysoce promiskuitnímu sexu. Nejinak je tomu i na právě probíhajících sportovních hrách Britského společenství národů, probíhajících v Dillí (je to taková olympiáda sportovců z bývalých britských kolonií). Ve čtvrtek bylo oznámeno, že v olympijské vesnici v Dillí ucpaly kondomy kanalizaci. Mike Fennell, předseda Federace Her Britského společenství národů, uvedl, že je to „dobře“, protože je zjevné, „že se sportovci chovají odpovědně, když užívají kondomů“. Podle místního tisku bylo z automatů na hrách, kde je možno si vzít kondomy zadarmo, odebráno jich od příjezdu atletů před deseti dny už 4000. Rozdávání tisíců kondomů sportovcům na mezinárodních sportovních soutěží je tradicí už od Olympijských her v Barceloně r. 1992. Na Olympijských hrách v Sydney r. 2000 zásoba 70 000 kondomů rychle došla a organizátoři museli dodat dodatečných 20 000 kondomů. V Athénách r. 2004 bylo pro sportovce k dispozici 130 000 kondomů, na Olympijských hrách v Pekingu r. 2008 a na zimních Olympijských hrách ve Vancouveru v únoru bylo atletům k dispozici 100 000 kondomů.
“I’m always wrong, I’m always wrong. And I try to correct my mistakes. That is the secret of my success. George Soros, pravděpodobně nejznámější finanční spekulant na světě, zakladatel mnoha nadací, jehož velmi štědře podporovaný projekt Středoevropské univerzity v Praze žárlivě odstřelil tehdejší premiér Klaus. Však také rozhořčený Soros o Klausovi prohlásil, že „ztělesňuje to nejhorší, co je na západních demokraciích, stejně jako předrevoluční český režim ztělesňoval to nejhorší, co bylo na komunismu.“
Aktualita a informace totiž není totéž, to věděl již německý filozof Hans Georg Gadamer, který zemřel před osmi lety, když napsal, že informace je jen takový druh sdělení, jehož význam s nabývajícím časem roste, zatímco aktualita je takový druh sdělení, jehož význam se s nabývajícím časem blíží nule. Plníte-li noviny aktualitami a nezamýšlíte-li se na jejich důležitostí, tedy trvanlivostí sdělení, dopouštíte se chyby: kašírujete svět. Je to také jedno z kritérií, které se používá pro odlišení bulváru od prestižních médií. Bulvár pracuje s aktualitami, prestižní média s informacemi. Pan profesor Liesmann ve své přednášce řekl toto „Trh, jemuž jsme až donedávna bezmezně důvěřovali, zná sice Futures…, nepočítá však v rocích a staletích, nýbrž v sekundách a minutách. Zrychlení, které od průmyslové revoluce zachvátilo lidstvo, pohltilo oprávněně nejen budoucnost, ale i přítomnost. Musí-li vše přicházet stále rychleji, musí všechno i rychleji mizet. Víme, že většina toho, co vyrobíme a produkujeme, je určena k rychlé spotřebě, a proto nemá žádnou budoucnost.“ A my můžeme dodat, že totéž bohužel platí i o mediálních produktech, které díky těmto proměnám už nejsou z velké části schopné nás o ničem podstatném informovat: kvůli tomu ztrácíme schopnost se v naší společnosti orientovat a zodpovědně se i rozhodovat. A to třeba i ve volbách. Situace by se mohla změnit jen tehdy, kdyby se z konzumentů médií stali opět čtenáři a posluchači, a to se může stát jen tehdy, když na mediálním trhu vznikne skutečná konkurence. Karel Hvížďala
V následné krizi se všichni odkopali a spolu s nimi celá ekonomie jako exaktní věda. Není exaktní a je-li to věda, pak jen společenská, třeba jako antropologie. Výmluvně umí vysvětlit to, co už se stalo. Její predikční schopnost je nulová. Všichni tihle investiční bankéři, kdyby měli mluvit pravdu, by směli říct jen tohle: až se něco stane, my vám vysvětlíme, proč se to stalo. Otázkou je, proč jim za to máte platit. Radši si svá rozhodnutí dělejte sami. Šance na úspěch bude úplně stejná a přijde vás to levněji. Michal Horáček (někdejší spolumajitel sázkové kanceláře Fortuna, dnes podnikatel na burze)
Po (zatím) neúspěšném pokusu vymístit z Klementina Národní knihovnu proběhl odsun městského archivu z Glam-Gallasova paláce, na jehož „revitalizaci“ byla vypsána soutěž. Tu jak posuzoval, tak vyhrál předseda Sboru expertů pro památkovou péči Magistrátu hl. města Prahy, který byl zároveň účastníkem soutěže i členem soutěžní poroty. Pod všemocným a prázdným sloganem „otevřít historický objekt lidem“ budou v objektu zbudovány VIP apartmány, restaurace a samozřejmě také, aby to dobře vypadalo, koncertní a výstavní síně. Nyní se tu zase rodí plán odsunu vysokoškolských objektů. Ty však, stejně jako knihovna nebo archiv, každému městu dodávají neopakovatelnou atmosféru, protože naplňují jeho přirozenou funkci. Místo aby se role historického centra posilovala, přiblížíme se ještě víc jeho proměně v turistický Disneyland. Tato proměna pak bude jedinou uskutečněnou utopií, která tu po přelomu dvacátého století zbude. Naprostá ztráta středu, převrácení města naruby, nahrazení přirozeného vývoje pseudorealitou – to vše jsou symboly určitého stavu západní civilizace, ve kterém Praha jako by předbíhala vývoj tam, kde je patologický, a zůstávala pozadu v tom, co je zdravé. Pavel Kalina,historik architektury
Obávám se, že republika možná zkolabuje. Česko a obecně Evropa. Všude se opakuje stejná chyba: populismus a život na dluh. Posledních patnáct let si lidé zvykli žít na dluh, nepracují efektivně a přitom vyžadují relativní luxus. Od toho nebude chtít nikdo ustoupit, takže se tu chytí populisté, kteří začnou slibovat, rozdávat dárky a dotace zadarmo a přerozdělovat. Karel Janáček, matematik a burzián, Magazín Víkend HN, 22. 10. 200
