Laskavě a mužsky

6.12.2010

Právě tak prý píši o porodech, těhotenství a ženách, napsala mi jedna má čtenářka a také matka a dula. Moc mne potěšila, protože jako jedna z mála pochopila, co se snažím naznačovat. Že totiž porod není jen fyzikální (nemocniční) procedura, ale začátek něčeho individuálně ale i celospolečensky tak důležitého, až z toho informovaného člověka jímá závrať úžasu. Pro autora a téměř evangelistu (šířícího staronovou a donedávna tajnou zvěst, že porod může být radost a orgasmický zážitek) není většího potěšení, než dostat takový „dopis“. Takže se o něj podělím, i v naději, že inspiruje i další (k lepšímu čtení, odvaze chválit) a také, na druhé straně, abych nepodlehl dojmu, že skutečné Ženy už u nás nejsou. Čtěte se mnou:

Tolikrát jsem Vám chtěla psát od chvíle, kdy jsem poprvé četla Vaši Novou dobu porodní, někdy v roce 2006 a vždycky jsem to odložila s tím, že jste vlastně vše, co Vám chci psát, už sám napsal. Chci Vás hodně chválit, a věřte, že ne proto, že k chválení ženy stále úžasně trpělivě nabádáte, ale protože si myslím, že jako matka, žena a dula mohu posoudit, jak přínosnou práci na poli přirozených porodů už dlouho odvádíte. Jednak jsem byla samozřejmě od začátku nadšena tím, že se o toto téma zajímá s takovou vervou muž. Co obdivuji hned poté, je to, jak dokážete toto pro mě osobně instinktivní a pudové téma doplnit vědeckými údaji, které moje instinkty potvrzují. Jak laskavě a přitom mužsky, s jakým pochopením pro obě strany dokážete psát o porodech. Duly již dávno prokázaly svůj respekt vůči Vaší knize tím, že ji zařadily do seznamu doporučené literatury ke studiu, vedle knih žen a mužů, o nichž se tak pochvalně vyjadřujete.

 Mnoho informací z Vašich blogů ráda zakomponovávám i do výuky, protože jsou vtipné, někdy ohromující a pěkně čtivě podány. U studentů mají úspěch. Když jsem dnes dočetla 12. kapitolu – Novou dobu porodní po 10 letech, musela jsem Vás obdivovat ještě za to, jak dokážete vtěsnat tolik souvisejících témat do 42 stran bez toho, že bych coby čtenářka ztrácela souvislost.

 Ale co pro mě vždy je nové, jsou Vaše globální, hluboké úvahy, co vše vydařený či nevydařený porod může způsobovat ze širšího pohledu. Když jsem čekala své první dítě, cítila jsem, co musím udělat, aby jeho příchod byl důstojný, a vše, o čem píšete, mi docházelo až následně, během dalších let. Jak podstatné to všechno krásné a důstojné bylo, počínaje tím, že si pamatuji vůni svých dětí po narození: poznám, že jsou blízko mě i ve tmě podle vůně, která se od porodu nezměnila, a vždy mi připomene okamžik, kdy jsme se spatřili poprvé… znovu a znovu prožiji okamžik zamilování do mateřství. Ani jeden z nich po porodu vůbec neplakal, nemusel mhouřit oči před světlem a nebyl natahován kvůli zjištění délky.

 To, že jsem nikdy ani na vteřinku nebyla od nich odloučena během pobytu v porodnici a doprovázela je na všechny procedury, dnes také vidím jako úžasné a mateřský vztah prohlubující pouto. Obě děti jsem kojila do tří let, a kojení patří vedle porodů mezi nejkrásnější zážitky mého života, srovnatelné v mnoha ohledech s krásným extatickým milováním. I oni si ho pamatují a tak krásně o něm mluví! Nosila jsem je dlouho ve vaku, protože jsem prostě cítila, že jsou v něm spokojené. Neléčím je téměř nikdy chemickými léky, používám bylinky a homeopatii, protože chemické léky vnímám jako agresivní a potírající, neřešící. Ale toto vše mi vždy říkala moje intuice, a ač to bylo v ostrém kontrastu k názorům mého okolí, byla jsem vnitřně jakoby nucena tyto věci dělat, protože jinak bych byla nespokojená.

 Co porody a mateřství udělaly se mnou osobně, na to asi ani nemám slov. Světlo, smysl, pochopení, pokora, trpělivost, ženství, to by byla asi ta prvotní… Ale Vy to navíc vše dokážete tak krásně odůvodnit! Pomáhá mi to především, když o porodech mluvím s dívkami, ženami, ale i chlapci a muži. Zvlášť na ně totiž takové argumenty úžasně fungují, takže když dokážou na jejich základě pochopit a uvěřit, že je přirozený porod tak přínosný, mnohem pevněji pak svou ženu podporují a více se na všem podílí, přestanou se stydět, najdou cestu, jak být v těhotenství a před porodem nebo i při něm užiteční.

 Po maturitě jsem chtěla pomáhat světu a vybrala si péči o kriminálníky a bezdomovce. Záhy jsem pochopila, že to je na hlazení a mazlení už prostě pozdě, a přešla jsem k práci s dětmi, později s dětmi s poruchami učení. Moje intuice mi od začátku napovídala, že zdroj potíží s učením u těchto dětí je zakopán někde hluboko, a když jsem se začala zajímat o způsob, jakým byli mí žáci porozeni, jasně se mi potvrdilo, že mnozí z nich byli kříšení, nechtění, rozeni v těžkých bolestech po komplikovaném těhotenství…

 A tak jsem se začala porody zajímat i z odborné stránky. Pochopila jsem, že některé podstatné věci můžeme změnit tím, jak se dítě narodí, a chtěla ženy s podobnými postoji podpořit v jejich představě přirozeného porodu. Ano, my duly poskytujeme sice podporu každé ženě, ať si zvolí jakýkoli způsob porodu, ale mnoho mých kolegyň by jistě potvrdilo, že si je stejně většinou vybírají maminky nějak podobně nastavené.

Prošla jsem si tu cestu od dospělých, přes děti až k jejich matkám, a stále nejsem v cíli, ještě pořád to není začátek! Protože ženství, mateřství se rodí už mnohem dříve. Jak silně to vnímám, když doprovázím ženy jako dula! Jak silně to vnímám jako matka dcery! Téma menstruace, partnerství, odpovědnosti, empatie, jemnosti, nebojování, nesoutěžení, podpory, sebeotevření, důvěry a krásného milování, rozumného přijetí vlastního ženského těla i myšlení tolik a dokonale odlišného od mužského, to jsou další milníky na té cestě, která jakoby ideálně začíná a i končí přirozeným porodem. A ve Vaší knize to zase všechno je! A tak pěkně nasumírované v bodech a krátkých citátech.

 Krásné, jak se dokážete držet tématu a přitom se systematicky, alespoň stručně, nebo jen návodem, náznakem, věnovat všemu, co s hlavním předmětem souvisí. Témata mužnosti a mužství, která jsou ve všem tolik obsažená, protože jsou stejně podstatná jako ženství…. Každý, kdo chce hledat dál, má ukázaný směr.

I když věřím svému tělu a umím si představit domácí porod v náručí milovaného muže jako ideální, vím, že v Čechách je to zatím výkon hodný hrdiny. Tuším, že tlak na změnu je nutno vyvíjet i směrem nahoru, aby ženy, které i intuitivně cítí, že by chtěly rodit doma, měly podporující podmínky….ale oba víme, že z toho mít stát žádný hmatatelný zisk mít nebude, a o to jde až v první řadě. Je moc pěkné, že stále máte sílu a energii, a já vím, jak je ta cesta za šířením osvěty někdy náročná. Děkuji, že jste tak vytrvalý. Bude líp i díky Vám a Vaší snaze, věřím tomu.