Neustále mne pronásleduje následující myšlenka: „Opravdu už evoluce skončila ?“ Komu vadí slovo evoluce, může si dosadit Boží záměr, nebo cokoliv, na co věří. Hovořím o síle, která hýbe věci do nových forem poplatných okolnostem. O síle přežití. O tom, že neplodné odpadne a pohnojí cestu ostatním.Vnitřní hlas mi říká že ne, nemůže nikdy skončit… Tak když se ptám, proč vlastně píšete, koho a proč před ženami bohyněmi varujete, a jaký smysl má tohle Vaše snažení … tak mi z toho vychází, že jste nástrojem Božího záměru (pardon Evoluce), když se je snažíte z této pasti vyvést… napsal mi čtenář, a tak se pokusím naznačit, co si o tom myslím.
Jak naznačuji v titulku, jsem si jist, že evoluce neskončila. Jen je její čas podstatně delší než ten náš, a tak si změn, ani těch na sobě, nejsme vědomi. Dnes už ale víme, že každá generace dětí je inteligentnější (mají jinak, abstraktněji strukturované mozky, připravené na věk počítačů, a proto jim to s nimi jde tak snadno), ale zato mají méně vyvinutý čich a hůř slyší (ve smradlavých a přeřvaných městech se není co divit). Lékaři hovoří o genetických, ale stále častěji i o epigenetických (na změnu prostředí reagující a do další generace změny předávajících) změnách a danostech.
Vždy jde ale spíše o to, jak naložíme s tím, co nám evoluce předala. Tedy, co hodlala předat, dokud se jí nezačalo do práce plést zbytnělé lidské ego, kterému říkáme naivně rozum. Zatímco evoluce miliony let samičky piplala v oblasti umění přežít a předat geny další generaci i v těch nejobtížnějších podmínkách, nepočítala s tím, že se do procesu porodu začne plést muž. Tak jako v případě ježka a jeho bodlin nepočítala s koly automobilů.
S mým varovným psaním se to má podobně, jako když si syn vypůjčí ostrý nožík a povinností matky je nějak ho varovat před možným pořezáním. Jak to udělá, to už je jiná otázka, domorodky v tzv. primitivních společnostech nechají chlapečky, ať si s dědou vyřezávají, jak chtějí, protože důvěřují schopnostem obou s riziky se vypořádat – i za cenu jedné krvácející zkušenosti, aby už nikdy nenastaly další. Podobně i já varuji před tím, kam mohou dojít naivní pokusy českých emancipovaných žen, které v rámci jedné mužské ideologie spěchají z jednoho extrému honem do další(ho).
Jinými slovy se snažím korigovat extrémy a varovat před slepými uličkami. Protože (záměrně) nemám žádné politické nebo veřejné funkce, neživím se jimi, mohu si dovolit říkat a psát věci přímo, bez obalu, beze strachu… prostě proto, že je to třeba. Aby cesty slepými uličkami netrvaly tak dlouho a aby sem tam, raději dříve než později zakořenila a případně i plody přinesla semínka mnou formulovaných otázek a pochybností.
Žena z vašeho blogu je vlastně siréna. Siréna, nedorostlý (nebo padlý) anděl, který vábí své oběti do pastí svých vlastních iluzí. Nabízí jim těžkou zkoušku. Buď zůstanou v pastích, a jejich děti se nikdy nenarodí, (nebo narodí a pošlou svou zátěž dál), nebo v její zkoušce „ženy z kruhů“ obstojí, vyjasní si svoji situaci, danou lektorku odvrhnou a nakonec porodí a vychovají zdravé a šťastné děti, píše dále logicky čtenář. A to nezmiňuje odvrhnuté manžele, a malé děti s porodem způsobeným doživotním postižením, nebo s rozvráceným životem. Tohle není věc a úmysl evoluce, to je úchylka. Aberace. Navíc nesmyslně a nesnesitelně zbytečná.
Nemohu ale svým psaním některé ženy ze všech těch pastí, která vidím, vyvést, zvlášť když nechtějí. Jediné, co mohu a co také dělám, je nabídnout zájemcům a zájemkyním informace a praktické zkušenosti, jak z pasti a slepé uličky ven. Neviním je za to, že byly zmanipulovány, jen naznačuji, že nesnesitelně snadno odmítly možnost začít se sebou a svým údělem něco aktivně dělat. Protože ne muži, ale jen a jen ženy s tím mohou něco dělat. Vyčítám jim zřejmě malou odvahu rozhodnout se a pak trpělivě pracovat na sobě samých (a porodit pak další generace optimálně počatých, donošených, porozených a vychovaných Buddhů). Suma energie, kterou dnes vydávají na kritiku mužů, by, vynaložena směrem dovnitř, k ženství, mohla změnit nejen je, ale i celý svět.
Takže, abych to zkomplikoval, negativní epigenetické změny jsou důsledkem jen a jen lidské činnosti (virus v softwaru), Ale právě tak jako klima, které sice nemění člověk, ale lidský přínos může být a bude oním jazýčkem na vahách, posledním zrnkem písku, které strhne lavinu, i evoluce ty změny zaznamená. Bráno z pohledu evoluce a Země, vymře-li současné lidstvo, nic moc se nezmění, evoluce si odškrtne nevydařený pokus s inteligencí bez soucitu a pojede dál, podobně jako ve vtipu: Potká planeta jinou a ptá se, jak se máš? Ale dostala jsem lidi. To přejde, utěšuje ji druhá.
Tahle lidská zkušenost je, jako každá jiná, dobrá škola. Jen školné je někdy příliš vysoké. Hypertrofovaná a slepá touha některých současných žen po mužském myšlení a ženské spotřebě je, a nemíním to ironicky, k nezaplacení… Evoluce neskončila, evoluce trvá, a je jí naprosto jedno, jestli ji my lidé svou ignorancí urychlíme, zkvalitníme, nebo naopak (z hlediska vývoje lidského druhu) pokazíme. Pokud se nenaučíme z minulosti poučit, budeme si ji muset znovu a znovu a znovu zopakovat… a třeba pak někdy někdo vykope nějaké svitky, ve kterých před tím či oním ten či onen marně varoval již tehdy… snad se poučí. On, ne evoluce. Ta dělá, co umí a co je jí dovoleno…
