Po přečtení vašeho článku „Nejen muži“ mi bylo smutno. Jako vám. Nejen ze současného stavu v českém porodnictví (z toho je mi smutno už dlouho), ale i proto, že jste se, jak píšete, rozhodl s bojem za přirozené porody skončit. Pokud jste ještě ochoten se nechat zviklat, tak prosím, pokračujte. Věřím, že to marný boj není, jen někdy je možná potřeba bušit lidem do hlavy pravdu kladivem pořád dokola, až se jednou rozbřeskne. Prosím, bušte dál, bušíte skvěle, to co píšete má hlavu a patu a pokud se člověk zastaví a přemýšlí, tak mu dojde, že to co říkáte je pravda. Jak tak koukám kolem sebe, tak vidím, že těch lidí, co se zastavují a přemýšlí je čím dál tím víc. Asi to ještě chvíli bušení bude stát, ale věřím, že to za to stojí. Já vím, mně se to hezky kecá tady odtud – pokud si sledujete návštěvnost na blogu podle místa, tak víte, že už nějakou dobu vídáte jednu IP adresu z Holandska – to jsem já.
Před dvěma měsíci se mi tady – v hnízdě přirozených porodů – narodil syn – přirozeně i když ne doma (to jsem chtěla, ale nakonec to nebylo možné), ale pořád bez jakéhokoliv medicínského zásahu, nepočítám-li v to monitor v nemocnici. A přestože tady na první (a dle mého názoru i na druhý, třetí, čtvrtý…) pohled vše funguje, tak ministerstvo zdravotnictví uvažuje o zrušení možnosti rodit doma nebo rozhodně ne první dítě. Proč? Kvůli jedné studii, kterou v jednom regionu vedli lékaři místní nemocnice. Studie ale krom toho, že ji vedli lékaři, kteří samozřejmě nejsou až tak úplně nestranní, vypadá celkem seriózně. A jejím závěrem je, že v daném regionu je v posledních letech výrazně větší počet úmrtí a těžkých poškození při porodech doma než v nemocnici. To jsou fakta. Asi není důvod nevěřit číslům, teď tady ale na všech serverech zabývajících se těhotenstvím a porody běží mohutné diskuze. A tady jsou matky a těhotné na facebooku okamžitě připravené vyjít do ulic, pokud by ministerstvo s něčím takovým jako zákazem porodů doma opravdu přišlo.
Takže prosím nezoufejte a bojujte, věřím, že cesty jsou a to, že v Česku stále existuje Vrchlabí, Hořovice, Neratovice… dává naději, že když budou budoucí maminky o přirozené porody byť zatím asi v nemocničním prostředí usilovat, tak nabídka bude. Ale to je musí o jejich důležitosti nejdřív někdo informovat. Takže to prosím nevzdávejte, odkaz na váš blog a na vaše knihy se v komunitě těhotných šíří stále víc. A jak praví moudro: „Před rozbřeskem je největší tma.“ Věřím, že rozbřesk co nevidět přijde.
Takže jak to tu probíhá. Během těhotenství nechodí těhotná do ordinace ke gynekologovi, ale k verloskunde, tedy něco jako porodní asistentce, která se ale zabývá nejen porodem, ale celou dobu těhotenství. Verloskunde se většinou sdružují a mají praxi typicky 4 dohromady z důvodu praktičnosti – střídají si služby tak, že jedna má vždy ordinaci, jedna je u porodů, jedna v pohotovosti a jedna má volno. Takže žena od začátku chodí do této ordinace a během těhotenství postupně pozná všechny tyto dámy (teoreticky může být verloskunde i muž, ale nebývá to zvykem), což se hodí, protože u porodu může být kterákoliv z nich, právě podle toho, která má právě službu. Za celé těhotenství proběhnou většinou jen dva ultrazvuky – jeden na úplném začátku, na potvrzení těhotenství a tlukotu srdíčka a pak ještě jeden kolem 12. týdne na zjištění vývojových vad. Oba jsou dobrovolné, verloskunde se ženy ptá, zda tento ultrazvuk chce podstoupit.
Krom těchto ultrazvuků jsou veškeré kontroly bez jakýchkoliv technických prostředků, pokud v ně nepočítám tlakoměr :-) Verloskunde se ženou mluví, ptá se jí, jak se cítí, pokouší se případné komplikace vyčíst z jejího povídání. Postupně pak přicházejí na řadu kontroly pohmatem na břiše a poslechem srdce přes břicho. Za celé těhotenství není jediné vnitřní vyšetření! Zato je ovšem žena zpovídána ze všech pocitů, starostí a obav, které má, kontrola je takový rozhovor, ve kterém verloskunde vysvětluje, uklidňuje, ptá se a radí. Ke konci těhotenství pak se ženou probere, jestli chce porod doma nebo v nemocnici, jestli bude chtít kojit (v tomhle musím říct, že Holandsko trochu zaostává – je spousta žen, které se rozhodnou od začátku nekojit. Ale to sem teď nepatří) a probere s ní všechna její přání co se porodu týče.
Porod samotný pak může probíhat doma nebo v nemocnici. Pokud žena chce rodit doma, tak při kontrakcích kolem 5 minut volá verloskunde na mobil a ta okamžitě přijíždí za ženou domů. Tam jí vyšetří (poprvé za celé
těhotenství vnitřně) a dál už pomáhá ženě s porodem. Slovo pomáhá je opravdu na místě, žena-rodička je v centru dění, verloskunde jí radí, drží, uklidňuje, pomáhá. Zdravé tělo nevystresované ženy zvládne úkol samo. Pokud by při vyšetření něco nebylo v normě, je stále možný odjezd do nemocnice a pokračování v porodu tam. I pokud se ale jede do nemocnice, tak i tam je porod stále naprosto přirozený, pokud si to žena přeje.
těhotenství vnitřně) a dál už pomáhá ženě s porodem. Slovo pomáhá je opravdu na místě, žena-rodička je v centru dění, verloskunde jí radí, drží, uklidňuje, pomáhá. Zdravé tělo nevystresované ženy zvládne úkol samo. Pokud by při vyšetření něco nebylo v normě, je stále možný odjezd do nemocnice a pokračování v porodu tam. I pokud se ale jede do nemocnice, tak i tam je porod stále naprosto přirozený, pokud si to žena přeje.
V mém případě byl jen proveden monitor (opět poprvé za celé těhotenství) a pak nás porodní asistentka nechala s mým partnerem o samotě s tím, že pokud bychom jí potřebovali, máme zazvonit. V tiché tmavé místnosti, s možností přinést a pustit si vlastní hudbu, jídlo, pití. S možností hopsat na míči, jít do sprchy, klečet, dřepět. Prostě jakoby doma jen s možností zásahu, pokud by opravdu byl nutný. Na druhou dobu porodní pak přišla porodní asistentka, zeptala se, v jaké poloze budu chtít tlačit, resp. jestli to, co jsem měla napsané v těhotenské kartě stále platí a chci rodit na porodní stoličce. Při tlačení mě pak jen vedla, napovídala mi, jak mám tlačit.
Vzhledem k tomu, že jsem absolvovala velmi dobrý těhotenský kurz a především, protože mé tělo nebylo oblbnuté žádnými medikamenty, tak si poradilo samo. Ihned po porodu mi dala syna na břicho a odešla, před odchodem řekla, že si máme užít čas společně a ona přijde za hodinu, pokud bychom ji potřebovali dřív, tak máme zavolat. Takže jsme si užili krásnou hodinku s naším synem, hned se mi přisál k prsu a všichni tři jsme si užívali první slastné okamžiky. Pak teprve bylo rychlé vážení a měření a i to se odehrávalo přímo v porodní místnosti ani na vteřinu jsem nemusela dítě spustit z očí. A protože bylo všechno v pořádku, hned potom jsme mohli odjet domů. Žádné čtyři dny v nemocnici. Ještě ten den (rodila jsem brzo ráno) přišel za námi domů dětský lékař, syna vyšetřil, potvrdil, že je vše v pořádku a naplánoval nám další návštěvu po týdnu. A pak už jen krásných dalších několik dní docházela za námi domů dětská sestra/pomocnice, která má pomáhat s kojením a kontrolovat stav ženy i dítěte. V našem případě nebylo co řešit, věřím že i tím, že celý porod proběhl naprosto ideálně.
Takhle nějak by to jednoho dne mohlo vypadat snad i v Česku, ale pouze pokud za to budeme všichni bojovat. „Pouze“ budou muset ženy změnit zásadně přístup k celému zdravotnictví a vzít odpovědnost do vlastních rukou. Protože tady v holandském systému je žena opravdu partner v diskuzi, zákaznice, což s sebou ale přináší krom dobrého pocitu i odpovědnost za vlastní zdraví. A taky nutnost se informovat. Téměř při každé schůzce v poradně jsem dostala nějaké materiály k prostudování do příště, abych znala výhody kojení, abych se rozhodla pro porod doma nebo v nemocnici a znala výhody a nevýhody obojího, abych se uměla rozhodnout pro nebo proti epidurálu, případně jinému znecitlivění, abych věděla, jaké jsou možnosti, když neproběhne porod optimálně. Jen rychlá vsuvka – tady se nevyvolává oxytocinem, pokud je jinak vše v pořádku. Ale i o tom se žena dohodne s verloskunde. Ta její přání zaznamenává do karty a potom při porodu se k nim přihlíží, jak jen to je možné.
V tom vidím problém, na to nejsou dle mého názoru české ženy vůbec připravené. Je hezké teoretizovat a prát se za možnosti, ale až ty možnosti jednoho dne přijdou (a že přijdou, o tom jsem přesvědčena), tak nebýt překvapen, že to s sebou nese nutnost nebýt ovce, ale číst, přemýšlet, naslouchat tělu a rozhodovat se. Mám tu kamarádku, která se rozhodla pro porod v nemocnici a rodila tam v klidu, protože věděla, že jí přítomnost všech těch přístrojů přinese ten potřebný klid. Doma by prý nerodila ani za nic, tam by jí ten klid chyběl. Rodila v nemocnici a opravdu v klidu, přirozeně a hladce. Protože naslouchala svému tělu a to jí řeklo, že pro klid potřebuje jistotu. I takové může být rozhodnutí, důležitá je ta možnost volby.
A za tu se musíme bít. Prosím bijte se dál, děláte dobrou práci, nevzdávejte to. Z povzdálí Holandska budu vaši snahu skrz váš blog dál sledovat, fandit vám a držet palce. Od mlýnů a dřeváků zdraví Petra
A za tu se musíme bít. Prosím bijte se dál, děláte dobrou práci, nevzdávejte to. Z povzdálí Holandska budu vaši snahu skrz váš blog dál sledovat, fandit vám a držet palce. Od mlýnů a dřeváků zdraví Petra
