Napsalo mi několik čtenářek, které si „ironicky“ gratulovaly, když si přečetly mé oznámení, že o přirozených porodech už psát nebudu. Netušily, že jsem to napsal ne protože by mne jejich urážky a napadání tak moc oslabily nebo znechutily, ale protože se mi už nechce opakovat se, a také protože v běžném tisku je již celá řada článků, potvrzujících, co jsem psal. Takže, stačí číst noviny, mého varování už není třeba. Přidávám dva megavýpisky, nepotřebující komentář. Snad jen doporučení: v tom druhém výpisku si místo slova zdravotnictví domyslete slovo porodnictví.
Ve Sportovní hale v pražských Vysočanech se koncem roku (2010) uskutečnila nonstop meditace tibetského buddhismu. Tomu všemu vévodil sám světoznámý učitel lamu Ole Nydahl (Dánsko). Nehodlám ze široka popisovat a konkretizovat tuto seanci, ale na odpovědi jednoho z účastníků meditace si lze představit, oč jde, nebo oč kráčí. Na povrchní otázku, co meditační proces znamená, říká: „Je to zkrátka logické učení. Žádnou mystiku v tom nehledejte. Zákon příčiny a následku, pročišťování mysli pomocí meditací, odstup od emocí. Myslím, že psycholog by neuspěl lépe.“ Prosté konstatování, plnohodnotný význam slov. Stejně otevřeně mluví i jiná účastnice, která objasňuje podstatu meditace na soucit a Buddhu Milující oči, který jej ztělesňuje. „Soucit v buddhistickém pojetí není nějaká lítost nebo sentiment. Moudrost a soucit jsou důležitými kvalitami mysli. V buddhismu se říká, že moudrost je jako oči a soucit jako nohy. Jinými slovy, pokud nemáme správný pohled, nemůžeme vykročit správným směrem. Proto je nutné učit se pracovat se soucitem rovnováze s moudrostí. Mantru soucitu Óm mani padmé húm tak vyslovujeme s myšlenkou na prospěch všech bytostí“.
Sportovní hala narvaná více než dvěma tisíci Buddhy (meditujícími) a lama Ole Nydahl pronáší první mantru 48 hodinového meditace: „Óm mani padmé húm!“ a celou halou se rozezní tichý cvrkot jako ve včelím úlu. Každý z meditujících totiž drží v rukou „málu“, což je 108 navlečených korálků na niti, jež slouží k odpočítávání manter. Na pochopení, co je to mantra, pak objasňuje sám lama Ole: „Mantry fungují, jako když chceme telefonovat Budhům. Na záčátku většiny manter bývá slabika Óm, Ta je jako zdvižení telefonního sluchátka. Pak následuje několik dalších slabik, které se dají přirovnat k telefonnímu číslu konkrétního Budhy. Poté vyslovíme, co od něj vlastně chceme“. Mantra Óm mani padmé húm je nejznámější mantra buddhismu. Ta transformuje několik negativních emocí najednou: Óm transformuje pýchu a egoismus, ma žárlivost a závist, ni připoutanost a egoistická přání, pad nevědomost a zmatek, me chamtivost a lakotu a konečně húm nenávist a hněv,“ říká lama Ole.
Proč toto všechno píši? Jak jsem výše uvedl, přesně nevím oč jde, ale přesto si myslím, že by to mohlo být k něčemu dobré a nechtěně se mi vnucuje fantastická myšlenka a tou je možnost využití podobných meditací v řadách našich politiků. Jak v parlamentu, tak ve vládě. No jen si představte, že za použití mantry Óm mani padmé húm třeba premiér Nečas, ministr Vondra, Schwarzenberg, ale také mnozí další by transformovali místo nepopulárních politických zadání např. pomocí Óm svou pýchu a egoismus, kterými politici v koaliční vládě oplývají mírou nevšední, ni pak by transformovali své těžko udržitelná egoistická přání (senátor Štětina, poslanec Benda apod.), pad nevědomost a zmatek, který ve vládě a parlamentu převládá nad rozumem a pořádkem, me by zase mohla zbavit ministra Kalouska nebo Hegera chamtivosti a lakoty a konečně pomocí húm odbourat nenávist a hněv koaličních politiků vůči svým oponentům v opozici, ale i odborům, stávkujícím a všem nespokojencům, se kterými je pravicová koalice stále „ve při“.
No nebylo by to báječné, když by se všechny (hlavně ty současné), problémy řešily lidsky, v klidu a porozumění, bez emocí, vedlejších úmyslů a bez vidiny peněz ulitých z každého výdaje vlády ze státního rozpočtu na státní zakázky, kdyby byly mantrami oproštěny a očištěny jejich mysl a duše s pocitem, že politici jsou tu především od toho, aby sloužili lidem a ne nějakým poťouchlým kmotrům,mafiánům, lobbyistům, tunelářům a jiným příživníkům, resp. politici, kteří se striktně drží stranických programů, nařízení, záměrů a cílů a deptají tuto zem svými egoistickými, arogantními a nezodpovědnými přístupy a jednáním k požadavkům a potřebám občanů pracujících i těch půl milionu nepracujících, zdravých i nemocných, mladých a starých a hlavně těch sociálně slabých. Jiří Baťa
http://www.blisty.cz/art/57141.html
Kolos českého zdravotnictví pluje vstříc neodvratnému cíli. Nápadně připomíná Titanik. Postavený byl ještě v dobách totality. Podle inženýrů měl být nezničitelný. Jeho příď zdobil nápis „No God“, „Nepotřebujeme Boha“. Vybavený byl nejmodernější technikou. Uspokojit měl nejnáročnější požadavky pasažérů. Iluzi nepotopitelnosti odpovídala i kapacita záchranných člunů. Splňovala sice podmínky stanovené zákonem, ve srovnání s množstvím pasažérů však byla zoufale nedostačující. Po převzetí lodi medicínsko-farmaceutickou obchodní společností v roce 1989 se na její konstrukci nic nezměnilo. Titanik svojí mohutností a pýchou dál ohromoval a uklidňoval. Na jeho můstku se vystřídalo šestnáct kapitánů. Všichni směle vyrazili na odvážnou reformní plavbu za ziskem Modré stuhy. Varováním ohledně nebezpečných ledových ker zkorumpovaní důstojníci nevěnovali pozornost. Kapitány včas neinformovali. Ti si ale i tak museli riziko katastrofy uvědomovat. Přesto pluli dál rychlostí 21 uzlů. Svědčí to o jejich pýše a velkém tlaku, kterému byli vystaveni ze strany majitelů společnosti.
Za pět minut dvanáct zpozoroval službu konající námořník před přídí obrovskou kru. Neprodleně podal zprávu kapitánovi Hegerovi. Z můstku zazněl osudný rozkaz: „Docela vpravo! Plnou silou zpět!“. Protože měl Titanik malé kormidlo, reagoval se zpožděním. Možná, že kdyby byl nařízen zpětný chod jenom u levého šroubu, mohl víc uhnout a náraz nemusel být tak děsivý. Takto byl jeho osud zpečetěn. Socialistické monstrum narazilo plnou silou na liberálně tržní ledovec. Kra rozervala trup v délce 100 metrů. Proraženo bylo šest velkých nemocnic. Otvor ihned zaplavily farmaceutické firmy. Loď se začala rychle naklánět. Zatímco pasažéři v podpalubí už sváděli boj o holý život, cestující luxusní třídy – kuliši a vysocí důstojníci dál tančili na honosných rautech. Heger začal vydávat zoufalé povely. S okamžitou platností zvýšil cenu za lůžko a noc v kajutě z šedesáti korun na sto. Vyhradil si právo rozhodovat o nákupech nových čerpadel dražších než milion korun. Pět minut po půlnoci pochopil: zdravotnictví nelze zachránit, reforma není možná.
Jsme pasažéry zdravotnického Titaniku. Jeho mohutnost, pýcha, zkorumpovanost a soustředění na výkon bezprostředně ohrožují naše zdraví a životy. Záchranné pokusy kapitána Hegera na tom nic nezmění.
Jestliže podlehneme pocitu důvěry v titanickou medicínsko-farmaceutickou společnost, necháme se dál manipulovat politiky a nevezmeme péči o zdraví do vlastních rukou, draze za to zaplatíme. Je nejvyšší čas změnit kurs. MUDr. Jan Hnízdil
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=12126
P. S.: Dvacet minut po zveřejnění přišel první e-mail od rozhořčené čtenářky, jak mohu být tak arogantní a drzý a připodobňovat porodníky k Titaniku, a kde že je to moje poselství!? Uff. Nejenže dámy neumíte číst, ale nezvládáte dávat si věci do souvislosti. Tak speciálně pro tuto a podobné neinformované a naivní dámy:
Jste pasažérkami porodnického Titaniku. Jeho mohutnost, pýcha, zkorumpovanost a soustředění na výkon bezprostředně ohrožují zdraví a životy vás i vašich dětí. Jestliže budete nadále podléhat pocitu důvěry v titanickou gynekologicko-porodnickou a medicínsko-farmaceutickou společnost, necháte se dál manipulovat porodníky a nevezmete péči o zdraví a porody do vlastních rukou, draze za to zaplatíte. Je nejvyšší čas změnit kurs.
